Boeing F/A-18E/F Super Hornet

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 1. 10. 2015, 22:03

F/A18E,F Super Hornet
Základní charakteristika
Určení	víceúčelový/útočný stíhač
Výrobce	McDonnell Douglas, nyní Boeing
Konstruktér
První let	29. listopadu 1995
Zařazen	listopad 1999
Vyřazen
Výroba	1995 - současnost
Vyrobeno	300 ks [1]
Varianty	EA-18 Growler
Uživatel	US Navy

Boeing F/A-18E/F Super Hornet je středoplošník konvenční konstrukce s rozsáhlým využitím hliníkových slitin (31%), uhlíkových kompozitů (19%) a titanových slitin (21%). Konstrukce využívá velkých dílů. Díky tomu se drak Super Hornetu skládá jen z 8 100 součástí (oproti 14 100 u verze C/D). Letadlo není přímo stealth, ale je stavěno jako obtížně zjistitelné, takže byly při konstrukci zakrytovány a 'zahranatěny' všechny tvary a bylo použito pravidlo 'platform alignment', tzn. že jsou hrany sklopeny pod stejnými úhly, aby se radarový paprsek odrážel do jednoho úzkého paprsku. Díky tomu se podařilo srazit RCS na 1,021 m² oproti 400m² u F-15 či 15m² u Su-27 (podle knihy „Brassey's Modern Fighters“). Díky ´stealthy´ řešení také zmizel konvenční brzdící štít - jeho funkci převzala koordinovaná výchylka všech ploch, která podle vyjádření pilotů a pasažérů Super Hornetů funguje stejně dobře nebo lépe než klasický brzdný štít z verzí C/D.

Spolu s F-35 byl Super Hornet jediným letadlem stavěným po ukončení studené války a s ohledem na nové potřeby byl stavěn podle hesla „Lethality, Survivability, Affordability“, tedy s ohledem na výkony, přežitelnost i cenu. Díky tomu byly jako max. provozní násobky přetížení zvoleny hranice +7-1,7G (ovšem pomocí tlačítka na řídící páce je možno ´overridenout´ systém FBW a jít na pravděpodobně až +12G). K úspoře nákladů a zajištění lepší přežitelnosti také Super Hornet používá dva na sobě zcela nezávislé hydraulické okruhy, které navíc fungují pod tlaky 210 atmosfér v normálním provozu, 345 atm. při velkých AOA a/nebo vysokých rychlostech. Systém má schopnost automatické izolace poškozené části hydraulického okruhu.

Pro spouštění motorů a výrobu energie v provizorních podmínkách je určen APU Honeywell GTC36-200.

Avionika, elektronika, komunikace

Jádrem avioniky jsou palubní počítače Control Data Corporation AN/AYK-14, přičemž do budoucna se počítá s jejich nahrazením jedním počítačem DMV-179 doplněným o modul pro připojení optické sběrnice.

Elektrický systém Super Hornetu má oproti verzi C/D výkon zvýšen asi o 60%, přičemž el. energii dodávají Super Hornetu 4 zdroje: 2 x 150A zdroj, 1 x 50A baterie a 1 x 15A baterie. Je to zjednodušení oproti verzi C/D, která měla 7 zdrojů. Baterie byly testovány na teplotu od -26 do +68°C. Jedná se o tvrdé zdroje dodávající okolo 20V stejnosměrného proudu.

Komunikaci zajišťuje digitální komunikační systém DCS založený na stanicích Rockwell-Collins ARC-120 a to v pásmech o frekvencích 30 - 400 MHz.

Super Hornet také disponuje víceúčelovým distribučním systémem/datalinkem LINK-16, který umožňuje sdílení informací o nepříteli a jeho pozicích. systém také umožňuje vést palbu na letadla protivníka zaměřená jiným spřáteleným strojem.

Navigace je zajištěna navigačním modem radaru s mapováním terénu, inerciálním navigačním systémem s laserovým gyroskopem a integrovaným GPS od firmy Liton a nechybí ani podpora klasických radiokomunikačních prostředků.

Autopilot Super Hornetů má mj. mody CALT, RALT, (W)CPL a automatického přistání na letadlové lodi, kterýžto mód posadí letoun přesně na lano č. 3. Poslední jmenovaný mód se ale v praxi moc nepoužívá.

Radar

Dva F/A-18 Super Hornet patrolují nad Afghánistánem (2008)

Super Hornety první série byly vybaveny radarem APG-73 používaným už ve starších Hornetech C/D, s dosahem max. 80 km a zorným polem 140° proti vzdušným cílům, 40 km / 90° proti pozemním a 20km/90° proti námořním. Radar byl schopen mapování terénu.

Radar spřažen s odpovídačem/dotazovačem umístěným v hranatém krytu před překrytem kabiny.

Super Hornety od série block 2 dostaly radar APG-79 AESA, který podle vyjádření výrobce výrazně rozšíří schopnosti Super Hornetu.

Specifikované informace o výkonech se bohužel zatím nedají nalézt, ale předpokládá se zvýšení dosahu na asi dvojnásobek oproti vzdušným cílům.

Radar typu AESA umožní posádce pracovat v „decoupled cockpit“ neboli odděleném kokpitu, tzn. pilot a operátor radaru budou moci pracovat v zcela odlišných módech, mnohokrát za sekundu.

Radar AESA také zjednoduší vedení manévrového boje, protože bude neustále snímat prostor před stíhačkou v širokém úhlu.

Historie

Když byl kongresem zrušen vývoj stealth bitevníku A-12 Avenger II, omezena výroba Grumman F-14 Tomcat a zrušena modernizace typu Grumman A-6 Intruder na verzi F/G pro US Navy, nabídl McDonnell Douglas letadlo schopné nahradit typy F-14, A-12 i A-6 a založené na odzkoušených systémech z F/A-18C/D v novém draku, který by odstranil nedostatky verzí C a D (malý dolet a bring-back payload), byl částečně vlastnosti stealth a měl dobrý modernizační potenciál. Nabídka byla námořnictvem přijata a 12. května 1992 byl vyhlášen záměr nakoupit 100 kusů Super Hornetů.

Specifikace

Technické údaje

• Posádka: 1
• Délka:
  • FA-18E: 18,38 m
• Rozpětí: 13,62 m
• Výška: 4,88 m
• Plocha křídel:
  • FA-18E: 42,7 m^2
• Hmotnosti:
  • Prázdná: 14 552 kg (E), 14 857 kg (F)
  • Maximální vzletová: 29 937 kg
  • Maximální přistávací (CVN): 19 958 kg
  • Palivo: 8063 l uvnitř, až 5 PPN o 1817 l každá
• Jednotková cena: 57 mil. USD

Výkony

• Maximální rychlost: 1,8 M
• Dolet:
  • Typický: 2225 km
  • Stíhací konfigurace (CAP/AA): 1472 km (4x Aim-120, 2x Aim-9, 3x 480 gal. PPN)
• Přelet: 3035 km
• Dostup: 15 240 m
• Počáteční stoupavost: 254 m.s-^-1
• Pohonná jednotka:
  • motor: 2x General Electric F-414-GE-400
• Tah: 124 kN; 195 kN s přídavným spalováním
• Tah-hmotnost: 0,324 při max. možném zatížení, 1,14 v AA konfiguraci

Výzbroj

• 1x kanón M61

11 závěsníků s možnostmi kombinovat:

• Rakety:
  • AIM-7 Sparrow
  • AIM-9 Sidewinder
  • AIM-120 AMRAAM
  • AGM-154 JSOW
  • AGM-65 Maverick
  • AGM-88 HARM
  • AGM-84
  • AGM-84 Harpoon/Grand Slam
  • FFAR Hydra-70

• Pumy:
  • JDAM:
    • GBU-31
    • GBU-32
    • GBU-38
  • LGM:
    • GBU-10
    • GBU-12
    • GBU-24
  • Dumb bombs:
    • Mk-82/83/84

YouTube

Operační nasazení

Super Hornety jsou v současnosti nasazeny u těchto jednotek:

• VFA-2 Bounty Hunters (F/A-18F)
• VFA-11 Red Rippers (F/A-18F)
• VFA-14 Tophatters (F/A-18E)
• VFA-15 Valions (F/A-18E od roku 2008)
• VFA-22 Fighting Redcocks
• VFA-27 Royal Maces (F/A-18E)
• VFA-32 Swordsmen (F/A-18F)
• VFA-41 Black Aces (F/A-18F)
• VFA-81 Sunliners (F/A-18E od roku 2008)
• VFA-94 Mighty Shrikes
• VFA-102 Diamondbacks (F/A-18F)
• VFA-103 Jolly Rogers (F/A-18F)
• VFA-105 Gunslingers (F/A-18E)
• VFA-106 Gladiators (Doplňovací squadrona - provozuje verze F/A-18C/D/E/F)
• VFA-115 Eagles (F/A-18E)
• VFA-122 Flying Eagles (Doplňovací squadrona - provozuje verze F/A-18E/F)
• VFA-136 Nighthawks
• VFA-137 Kestrels (F/A-18E)
• VFA-143 Pukin' Dogs (F/A-18E)
• VFA-146 Blue Diamonds (F/A-18E od roku 2008)
• VFA-154 Black Knights (F/A-18F)
• VFA-211 Fighting Checkmates (F/A-18F)
• VFA-213 Black Lions
• VX-9 Vampires (Squadrona pro pokusy a vývoj, provozuje verze F/A-18C/D/E/F, EA-6B, AV-8B, & AH-1)

Reference

1. ↑ Boeing delivers 300th Super Hornet

Externí odkazy

• http://www.boeing.com/defense-space/military/fa18ef/index.htm
• http://www.raytheon.com/products/apg79aesa/
• Letectví+Kosmonautika 12/2004
• http://www.aerospaceweb.org/aircraft/fighter/f18ef/
• http://www.answers.com/topic/f-a-18e-f-super-hornet
• http://www.navy.mil