Šablona:Článek dne/2010/02
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
m (++) |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
- | [[Soubor:Murray Gell- | + | [[Soubor:Murray Gell-Mann1.jpg|right|150px]] |
'''[[Murray Gell-Mann]]''' (* [[15. září]] [[1929]]) je slavný americký fyzik, který získal v roce [[1969]] '''Nobelovu cenu za fyziku''' za svou práci na teorii elementárních částic. | '''[[Murray Gell-Mann]]''' (* [[15. září]] [[1929]]) je slavný americký fyzik, který získal v roce [[1969]] '''Nobelovu cenu za fyziku''' za svou práci na teorii elementárních částic. | ||
Aktuální verze z 18. 9. 2020, 16:25
Murray Gell-Mann (* 15. září 1929) je slavný americký fyzik, který získal v roce 1969 Nobelovu cenu za fyziku za svou práci na teorii elementárních částic.
V roce 1948 získal bakalářský titul v oboru fyzika na Yaleské univerzitě, v roce 1951 titul PhD ve fyzice na MITu (Massachusetts Institute of Technology). V letech 1954–1955 působil jako mimořádný profesor na Columbia University. V letech 1955 až 1993 byl profesorem na Caltechu.
Gell-Mannovu práci v padesátých letech komplikoval problém, kam zařadit nově objevené částice, které byly nazvány kaony a hyperony. Zařazení těchto částic vedlo k objevení nového kvantového čísla nazvaného podivnost. Jeden z Gell-Mannových objevů je Gell-Mann–Nishijimova rovnice, která byla zpočátku formulována z empirických výsledků, ale později byla vysvětlena kvarkovým modelem částic.
V roce 1961 ho tato rovnice dovedla ke klasifikaci elementárních částic hadronů do rodin podle jejich měnících se vlastností. Vzniklé schéma se nyní vysvětluje pomocí kvarkového modelu. Gell-Mann sám nazval systém termínem vypůjčeným z buddhismu „osmerá cesta", protože vznikaly oktety (osmice) částic. V roce 1964 Gell-Mann přišel s ideou kvarků. Podle těchto představ měly být mezony a baryony složené systémy skládající se z kvarků nebo antikvarků (baryony ze tří kvarků, mezony z dvojic kvark-antikvark). Kvarky měly být tří typů, jež dostaly jméno u (up), d (down) a s (strange - podivný), se spinem 1/2 a elektrickým nábojem. Od doby svého vzniku byla tato teorie ještě dále rozvinuta.
Později Gell-Mann spolupracoval se slavným Richardem Feynmanem na výzkumu slabé interakce...