Žakárové vzorování textilií

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 15:59

Žakárové vzorování textilií je způsob výroby plošných textilií s pomocí zařízení, kterým se nechá ovládat každá jednotlivá osnovní nit, resp. pletací jehla nezávisle na ostatních a tak se dají vytvářet plastické vzory v nadměrné velikosti. Velikost a tvar vazby jsou jinak u tkacích a pletacích strojů omezeny možností umístění vazebních nástrojů (např. maximálně 28 listů prošlupního zařízení na tkacím stroji, max. 90 kladecích lišt u pletacích rašlů). Zařízení pro tkací stroje vynalezl v roce 1795 Francouz Joseph Marie Jacquard a Jacquardův princip se asi o 100 let později uplatnil také u některých typů pletacích strojů.

Žakárové prošlupní zařízení na tkacích strojích

Jednotlivé nitěnky jsou upevněny na zdvižných šňůrách zavěšených na platinách (viz snímek ⁽¹⁾). Vertikálním pohybem platin je určeno, která osnovní nit se při dané otáčce tkacího stroje zvedne a která zůstává v dolní části prošlupu. Platiny jsou u starších žakárových strojů řízeny děrovanými kartami (s naprogramovaným rozmístěním děr), většina nových zařízení pracuje na principu elektromagnetického přenosu impulsu daného počítačem.

Moderní zařízení pracují až s 24.000 platinami, to znamená, že tkaný vzor může dosáhnout velikosti celé běžné šířky tkaniny (150 cm). V roce 2007 měl přijít na trh první žakárový stroj, který ovládá osnovní nitěnky bez použití (složité konstrukce) zdvižných šňůr.^[1] V roce 2010 však nebylo ještě o tomto vynálezu na veřejnosti nic známo. Použití tkanin: původně na slavnostní oděvy a nábytkové potahy z přírodního hedvábí (snímek ⁽²⁾), později povlaky na posteloviny a ubrusy z česané bavlny, nábytkové potahy ze staplových polyakrylových přízí

Žakár na zátažných pletacích strojích

Okrouhlé stroje

Druhy žakárových ústrojí

Pletací jehly se musí jednotlivě a vzájemně na sobě nezávisle pohybovat. U mechanických systémů vzorování je vzorovací program připravený např. na filmu (kovovém pásu). Odtud se přenáší na jehly přes zámek na pletacích strojích|zámky, šoupátka, vzorovací kolečka, ohrocené bubínky a pod.. Elektronický systém se zakládá např. na elektromagnetu nebo krokovém motru řízeném počítačem (čas k předání impulzu je 1 milisekunda). Tyto nástroje pak ovládají speciální nárazníky, které bezprostředně ovlivňují pohyb jehel. Vzor může mít teoreticky rozměry (střídu vzoru) až 2,5 x 2,5 metry (praktické použití v těchto dimenzích není dosud známé), tj. skoro desítinásobek velikosti dosažitelné s mechanickým ústrojím. ^[2]

Druhy pletenin

Pleteniny s žakárovou vazbou jsou méně roztažné, protože často obsahují mezi očky a kličkami flotáže nebo chytové kličky. U jednolícních vazeb jsou na lícní straně očka a na rubu flotáže mezi očky. U oboulícních pletenin se tvoří na lícní straně vzory a na rubu v závislosti na druhu kladení kepr, (podélné nebo příčné) proužky nebo síťová vazba. Vzorování vzniká určitým seskupením (různobarevných) oček nebo kliček.

Známé jsou také reliefové vzory. Reliefový efekt se dosáhne tak, že se na některých jehlách tvoří dodatečná očka bez spojení s rubními očky a na lícní straně vznikají vypukliny. Rozeznává se jednoduchý, dvojitý a trojbarevný relief. ^[3]

Ploché pletací stroje

Funkce žakárového ústrojí je srovnatelná se žakáry na okrouhlých strojích. U způsobů vzorování se zde rozeznává chytový, výplňkový a pestrobarevný žakár. Z výrazně plastických vzorů je známý např. copánkový (viz snímek ⁽⁵⁾).

Kotonové stávky

Hlavní nástroj mechanické části žakárového zařízení je zde platina. U krycího vzorování se platina zasouvá mezi krycí a pletací jehlu, takže zůstávají na určitých místech viset smyčky. Chytové vzorování se provádí tak, že se platina zasouvá před lis, takže lisování odpadá a namísto očka se tvoří jen klička

Žakár na rašlovém stroji

Kladecí jehly na rašlech jsou upevněny na lištách, takže jednotlivé jehly jedné lišty se nemohou samostatně pohybovat. Žakárové kladecí ústrojí (příklad na nákresu ⁽³⁾) sestává z kladecí lišty (2) umístěné vedle standardních kladecích přístrojů. Kladecí jehly (5) se zde dají vykyvovat s pomocí lišty (3) s kolíky (4), které jsou jednotlivě zavěšeny na zdvižných šňůrách (1). Pohyb šňůr je ovládán mechanicky nebo elektronicky. U nových konstrukcí (cca od začátku tohoto století) se k ovládání žakárového ústrojí využívá tzv. piezoelektrický jev. ^[4] Žakárové vzorování se používá při výrobě záclonovin, krajek svrchních oděvů a bytových textilií . Na snímku ⁽⁴⁾ je detail záclonoviny s reliefovým vzorem (z rašlu se srážecím plechem)

Ruční práce s žakárovým vzorováním

Žakárovým vzorováním se vytváří v ručně pletených, vyšívaných nebo háčkovaných textiliích zřetelně ohraničené obrazce různých tvarů (snímek ⁽⁶⁾ )

Galerie žakárů

(1) Starší žakárový stroj řízený děrovanými kartami

Vytloukání vzorovacích karet podle žakárové vzornice

(4) Žakárový damašek z roku 1876 (z hedvábné a vlněné příze)

(5) Copánkový vzor z plochého pletacího stroje

(6) Ručně pletený žakárový vzor

Literatura

• K.P.Weber/M.O.Weber: Wirkerei und Strickerei, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2004, ISBN 3-87150-792-X, str. 47-48, 84-118, 180-182
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 335-338
• Mon Tricot & Plus Lexikon, Verlag Ediclair & Cie, Paris 1980, str. 118-119

Reference

1. ↑ http://grosse-jac.de:8080/grosse/produkte/maschinen
2. ↑ Příklad stroje s dvoubarevným žakárem (německy): http://www.mayercie.de/de/produkte/43_1626.htm
3. ↑ Příklady žakárových vzorů (německy): http://www.mayercie.de/de/produkte/43_678.htm
4. ↑ Rašl s vzorováním na piezolektrickém principu (německy): http://www.karlmayer.com/internet/de/textilmaschinen/745.jsp