Šablona:Článek dne/2019/30

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 6. 1. 2022, 16:24

Branické skály jsou přírodní památka v Praze-Braníku, která byla vyhlášena 29. dubna 1968 a v ústředním seznamu AOPK ČR je evidovaná pod číslem 28. Branické skály tvoří západní stráň vrchu Dobeška s bývalým lomem na pravém břehu řeky Vltavy v Braníku, poblíž zastávky MHD Přístaviště. Jsou ohraničeny na východě ulicí Na Dobešce, na západě ulicí Modřanskou, na severu ulicí Vysoká cesta a na jihu Starou cestou, která je odděluje od Školního vrchu. Chráněné území zaujímá rozlohu 9,1 hektaru v nadmořské výšce mezi 190 až 264 metrů n. m. a zahrnuje Školní vrch a samotné Branické skály s lesoparkem Dobeška. Chráněné území je ve správě Magistrátu hlavního města Prahy.

Dle vyhlášky, publikované ve Sbírce nařízení, vyhlášek a instrukci Národního výboru hlavního města Prahy, vydané dne 29. června 1968, zahrnuje nově vyhlášený chráněný přírodní výtvor Branické skály bývalý lom a sousední vrch zvaný "školní" se zachovanými zbytky skalní stepi a nalezištěm zkamenělin. Navíc, jak je zdůrazněno ve vyhlášce, celý útvar je význačný krajinářsky.

Podle pověsti býval u Branické skály hrad a je zde ukryt poklad.

Nejméně od poloviny 18. století až do roku 1928. se zde těžil vápenec. U paty lomů vznikaly vápenky, v nichž se pálilo známé pražské staroměstské vápno. Šlo o hydraulické vápno, které se používalo při vodních stavbách, například pro pražská nábřeží, a vůbec pro výstavbu města v 19. století a na počátku 20. století.

Za druhé světové války zde vybudovala německá armáda několik štol pro umístění podzemní továrny, chráněné proti bombardování. Tento komplex tvoří sedm různě dlouhých chodeb. Společnost Nautilus usiluje o jejich zpřístupnění veřejnosti a umístění expozice o historii objektu.

Les Dobeška na původně holé Branické skále byl založen roku 1917. Autorem 2 metry vysoké dřevěné vyhlídkové tribuny je architekt a herec David Vávra.

Branické skály patří k nejvýchodnějším výchozům siluru a devonu oblasti Barrandienu a poskytují informace o vývoji pražské pánve ve vyšším siluru a spodním devonu. Jsou zde k vidění unikátní skalní výchozy s odkrytými geologickými profily. Skály skrývají opuštěný vápencový lom, který je jedním z důvodů jejich vyhlášení přírodní památkou.

Na západním úbočí méně nápadného Školního vrchu vystupují poblíž vrcholu polohy vápenců a jejich styk s nadložními břidlicemi tak dává možnost vidět plnohodnotnou ukázku hranice mezi silurskými stupni ludlow a přídol. Tato ukázka značící se mezinárodním stratotypem byla schválena v roce 1984 na Mezinárodním geologickém kongresu v Moskvě. V již zmíněném vápenci se nachází bohaté naleziště zkamenělin hlavonožců a trilobitů. Spekuluje se o tom, zda první nález z našeho území z roku 1770 byl právě z této přírodní památky.

Dalším důvodem ochrany tohoto území je přítomnost xerotermní (teplomilné) skalní vegetace. Původní vegetace zde totiž byla narušena lomovou činností a po jejím ukončení zde byla vysazena v roce 1917 borovice černá (Pinus nigra) působící dnes na vrcholcích Branické skály velmi nepřirozeně. Kromě ní je tu hojný výskyt dřínu obecného (Cornus mas), pěchavy vápnomilné (Sesleria albicans) a modřence tenkokvětého (Muscari tenuiflorum). Za zmínku stojí ještě výskyt teplomilné muchomůrky Vittadiniho (Amanita vittadinii) nad skalami.

Na Branické skále se zachovaly zbytky teplomilné stepní fauny. Jako zástupce obratlovců se zde vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis) nacházející se na výslunných místech nebo pravidelně zde hnízdící poštolka obecná (Falco tinnunculus). Na Školním vrchu se pak vyskytuje pěnkava obecná (Fringilla coelebs). Ve štolách příležitostně přezimovávají netopýři (Microchiroptera).