Zahrádka (Rožmitál na Šumavě)

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 30. 11. 2013, 12:09

Zahrádka je místní část obce Rožmitál na Šumavě v okrese Český Krumlov. Skládá se ze dvou bývalých vsí, jež byly v minulosti samostatnými obcemi, a to vlastní Zahrádky (dříve Haag) a Vyšších Hodonic/Hodenic (dříve Hodonitz). Obě dřívější vsi se rozkládají po obou stranách silnice III/1572 (Kaplice – Omlenička – Silniční Domky – Záhořánky – Přídolí – Drahoslavice – Český Krumlov), a to v nejvyšším bodě této silnice (cca 870 metrů nad mořem).

Zahrádka i Vyšší Hodenice se rozkládají ve vrchovině Polušky, což je lidskou činností jen málo dotčená krajina rozkládající se mezi městy Český Krumlov a Kaplice. Z rozsáhlých lesních komplexů s různorodou věkovou strukturou i druhovým zastoupením dřevin vystupuje nejvýše hora Poluška (919 m n. m.), která je vzdálená asi 9 km severozápadně od Kaplice a blízká Kraví hora (909 m n. m.). Masív Kraví hory a Polušky je téměř neobydlený a z větší části pokrytý lesy. Ojediněle se zde vyskytují vykácené paseky zarůstající mladým lesem; na jedné z nich přímo na vrcholu Polušky je umístěna základnová stanice veřejné radiotelefonní sítě firmy Telefónica O2. Její 50 metrů vysoký stožár není veřejnosti přístupný, v jeho okolí však lze nalézt několik průhledů lesem do údolí Kaplické brázdy, jejíž osu tvoří řeka Malše a která odděluje Šumavu (v širším smyslu) a Novohradské hory. Z osady Zahrádka lze za velmi jasného počasí spatřit majestátní štíty alpských velikánů (tento úkaz je meteorologickým varováním, neboť do dvou dnů zpravidla následuje zásadní změna počasí). Na lesní porosty navazují v těchto níže položených obydlených místech roztroušená podhorská políčka, pastviny a louky, využívané ojedinělými rodinnými agrofarmami. Právě střídání lesních porostů s malými loučkami, políčky, mezemi a remízky v nižších partiích Polušky dodává zdejší krajině osobitý půvab a předurčuje ji k reintrodukci některých zvláště chráněných druhů živočichů (např. tetřívka obecného), které ji v minulosti obývaly, byly však vytlačeny změnami krajiny vzniklými následkem intenzívního zemědělského hospodaření ve 2. polovině 20.století. Některé z nich se sem již vrátily (doložena je přítomnost rysa ostrovida), jiné tuto oblast patrně nikdy neopustily (jeřábek lesní) a jejich zástupce je možno za tichých svítání či soumraků zahlédnout. Přes svoji malebnost a přírodní zachovalost nepatří dosud vrchovina Polušky k turisticky významným lokalitám. Je to způsobeno jednak blízkostí známějších a vyhledávanějších oblastí jihovýchodní Šumavy, zejména Lipenského jezera, jednak málo vyvinutou strukturou turistických služeb. V poslední době však o ni vzrůstá zájem účastníků tzv. „soft“ turistky, tedy pěší nebo cykloturistiky, kteří nemají vysoké nároky na poskytované služby a spokojí se např. s noclehem na rodinné farmě. Po okraji vrchoviny Polušky prochází několik turisticky značených cest (modrá, zelená, žlutá), skutečnými branami do oblasti jsou ale obce Omlenice a Věžovatá Pláně, které spojuje červeně značená trasa míjející vrchol Polušky v nevelké vzdálenosti. Velmi působivý je příjezd nebo příchod po modré trase přes Rožmitál na Šumavě, který se před návštěvníkem majestátně rozkládá na svahu Jeleního vrchu, a dále vzhůru na sever údolím Močeradského potoka až do osady Zahrádka, která již leží na hranici území přírodního parku Poluška, jenž byl zřízen Okresním úřadem Český Krumlov k 1. říjnu 1999.

Zahrádce nejbližším sídlem s větším počtem obyvatel je pět kilometrů vzdálená ves Omlenička. Ta patřila do panství hradu Pořešína, založeného na počátku 14. století panem Bavorem III. ze Strakonic. Nejstarší písemná zmínka o Omleničce pochází z roku 1358. Jeden z potomků rozvětveného rodu pánů z Pořešína, Oldřich, získal Omleničku v r. 1364 a postavil v ní kamennou tvrz, patrně v sousedství staršího opevněného dvorce. V následujících staletích se jména jejích držitelů často střídala, až se krátce po roce 1770 stala součástí majetku kláštera církevního řádu cisterciáků ve Vyšším Brodu. Omlenička tak následovala osud Hodenic, které byly na počátku své historie součástí rožmberského panství, neboť již v r. 1281 jsou jmenovány mezi dalšími vesnicemi, které pan Oldřich z Rožmberka daroval vyšebrodskému klášteru. Klášterním řeholníkům tato příliš vzdálená držba asi nevyhovovala, proto ji v r. 1387 vyměnili s jistým vladykou Mišíkem (který se pak tituloval Mišík z Hodenic) za jiné zboží. Vladyka si však Hodenic dlouho neužil, protože už v r. 1393 zemřel, patrně bez potomků, protože ves se pak vrátila do poddanství kláštera. Její význam potom vzrostl a stala se správním střediskem okolních držav vyšebrodského kláštera, protože v 16. století v ní sídlil rychtář spravující i vesnice Haag (Zahrádku), Horní Pláně, Chudějov, Michničky, Nebřehov, Oppach (Přední Kruhovou), Pšenici, Putschögelhof (Krakovici), Rojov, Sedlici, Sviní Hlavy (Svinihlavy), Šimákův Dvůr, Třešňovice, Wuschrat a dokonce i Přídolí, tj. jednu z nejstarších a největších obcí ve zdejším regionu. Rychta je zde podle tzv. urbářů doložena v letech 1530, 1592, 1613 a teprve v r. 1643 byla přenesena do Oppachu. Příčinou toho vzestupu Hodenic nebyl zřejmě územní rozmach osady, která podle berní ruly krátce po třicetileté válce čítala pouze dva sedláky (přičemž například v Krakovici sídlil sedlák jeden, v Chudějově pět, v Michničkách a Nebřehově tři, v Přední Kruhové čtyři a v Zahrádce dva a k tomu tři chalupníci), ale skutečnost, že zde po několik generací žil rod výjimečně schopných mužů, jehož členům vyšebrodští mniši svěřili správu rozsáhlých držav – celkem 16 vsí a samot.

Třicetiletá válka a následné epidemie moru byly příčinou zkázy třetiny českých sídel, mezi nimiž byly i Hodenice. Berní rula v r. 1718 zde již nenalézá ani jednoho sedláka či chalupníka. V osiřelé vsi proto zřídil klášter hospodářský dvůr. Za vlády Marie Terezie došlo k novému rozkvětu vsi, ale také ke změně farní příslušnosti Hodenic, které do té doby patřily do farnosti Rožmitál. Po zřízení biskupství v Českých Budějovicích však byly nově uspořádány farní obvody a Hodenice (spolu s Chudějovem, Krakovicí, Vracovem a Wuschratem) se dostaly pod farní kostel v Omleničce. V matrice tamní fary se k datu 27.12.1786 uvádí, že v Hodenicích byla tři čísla popisná (která však mohl mít třeba jen jeden velký stavební objekt hospodářského dvora) a bydlelo v nich 30 duší (lidí). Někdy v tomto období byl k názvu vsi přidán přívlastek Vyšší, aby se odlišil od stejnojmenné vsi Hodonice ležící v údolí Malše u Malont (Nižší Hodonice).

V roce 1788 byl hospodářský dvůr i s polnostmi rozdělen, patrně v důsledku hospodářských reforem císaře Josefa II., které zatížily vrchnostenské statky stejnými daněmi jako sedláky, takže řada statků byla rozparcelována. Při sčítání lidu v r. 1890 bylo zde zaznamenáno 10 domů a 44 obyvatel, tedy malý přírůstek, uvážíme-li, že obyvatelstvo Čech se za uplynulých sto let zdvojnásobilo. Podle živností tu bydleli: 1 revírník, 1 hajný, 3 sedláci a 5 chalupníků. Někdy v této době snad došlo i k administrativnímu splynutí Vyšších Hodenic s osadou Zahrádka, která osídlením předhonila svou bývalou rychtu, protože v r. 1890 tu napočítali 103 obyvatel v 1 myslivně, 2 mlýnech a 17 dalších staveních. V r. 1930, kdy byla Zahrádka samostatnou obcí, zahrnující Vyšší Hodenice a 6 dalších osad, bydlelo na jejím území 425 obyvatel národnosti německé, 8 národnosti české a 3 národnosti jiné.

Po druhé světové válce a odsunu Němců se vsi Vyšší Hodenice i Zahrádka téměř úplně vylidnily. Jediným obydleným domem zůstal malý dvorec v severovýchodní části osady Vyšší Hodenice, který byl předán do majetku Jihočeských státních lesů, ostatní domy byly zbořeny a zemědělské pozemky v okolí osady z větší části zalesněny. Dvorec nadále sloužil nejprve jako hájovna, později jako obydlí rodiny kočího, jenž přibližoval dřevo v lese (z tohoto období se traduje označení dvorce jako Hájovna). Vzhledem k odlehlosti dvorce (dnešní silnice III/1572 tehdy v tomto úseku ještě neexistovala a spojení do „civilizace“, tj. osady Omlenička, obstarávala jen prašná polní cesta, v zimě neudržovaná) se v polovině 60. let minulého století kočí i s rodinou z hájovny odstěhoval a objekt byl prodán pražské TJ Slavoj Vyšehrad, která zde zřídila – po razantní přestavbě budov dvorce – rekreační středisko s názvem Alpská chalupa (název převzaly i turistické mapy této části ČR v měřítku 1:50.000).

V 70. letech minulého století začala na základech bývalých domů v obou dřívějších osadách výstavba rekreačních chat a chalup, celkem vzniklo asi 15 nových objektů. Alpská chalupa se stala sídlem stejnojmenné ekofarmy chovající jezdecké a tažné koně.

Části obce

Externí odkazy

Rožmitál na Šumavě – Současnost obce (části obce)

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Zahrádka (Rožmitál na Šumavě)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 19: / Řádka 19: @@
 }}
 '''Zahrádka''' je místní část obce [[Rožmitál na Šumavě]] v [[Okres Český Krumlov|okrese Český Krumlov]]. Skládá se ze dvou bývalých vsí, jež byly v minulosti samostatnými obcemi, a to vlastní Zahrádky (dříve Haag) a Vyšších Hodonic/Hodenic (dříve Hodonitz). Obě dřívější vsi se rozkládají po obou stranách  silnice III/1572 (Kaplice – Omlenička – Silniční Domky – Záhořánky – Přídolí – Drahoslavice – Český Krumlov), a to v nejvyšším bodě této silnice (cca 870 metrů nad mořem).
 Zahrádka i Vyšší Hodenice se rozkládají ve vrchovině Polušky, což je lidskou činností jen málo dotčená krajina rozkládající se mezi městy Český Krumlov a Kaplice. Z rozsáhlých lesních komplexů s různorodou věkovou strukturou i druhovým zastoupením dřevin vystupuje nejvýše hora Poluška (919 m n. m.), která je vzdálená asi 9 km severozápadně od Kaplice a blízká Kraví hora (909 m n. m.). Masív Kraví hory a Polušky je téměř neobydlený a z větší části pokrytý lesy. Ojediněle se zde vyskytují vykácené paseky zarůstající mladým lesem; na jedné z nich přímo na vrcholu Polušky je umístěna základnová stanice veřejné radiotelefonní sítě firmy Telefónica O2. Její 50 metrů vysoký stožár není veřejnosti přístupný, v jeho okolí však lze nalézt několik průhledů lesem do údolí Kaplické brázdy, jejíž osu tvoří řeka Malše a která odděluje Šumavu (v širším smyslu) a Novohradské hory. Z osady Zahrádka lze za velmi jasného počasí spatřit majestátní štíty alpských velikánů (tento úkaz je meteorologickým varováním, neboť do dvou dnů zpravidla následuje zásadní změna počasí). Na lesní porosty navazují v těchto níže položených obydlených místech roztroušená podhorská políčka, pastviny a louky, využívané ojedinělými rodinnými agrofarmami. Právě střídání lesních porostů s malými loučkami, políčky, mezemi a remízky v nižších partiích Polušky dodává zdejší krajině osobitý půvab a předurčuje ji k reintrodukci některých zvláště chráněných druhů živočichů (např. tetřívka obecného), které ji v minulosti obývaly, byly však vytlačeny změnami krajiny vzniklými následkem intenzívního zemědělského hospodaření ve 2. polovině 20.století. Některé z nich se sem již vrátily (doložena je přítomnost rysa ostrovida), jiné tuto oblast patrně nikdy neopustily (jeřábek lesní) a jejich zástupce je možno za tichých svítání či soumraků zahlédnout. Přes svoji malebnost a přírodní zachovalost nepatří dosud vrchovina Polušky k turisticky významným lokalitám. Je to způsobeno jednak blízkostí známějších a vyhledávanějších oblastí jihovýchodní Šumavy, zejména Lipenského jezera, jednak málo vyvinutou strukturou turistických služeb. V poslední době však o ni vzrůstá zájem účastníků tzv. „soft“ turistky, tedy pěší nebo cykloturistiky, kteří nemají vysoké nároky na poskytované služby a spokojí se např. s noclehem na rodinné farmě. Po okraji vrchoviny Polušky prochází několik turisticky značených cest (modrá, zelená, žlutá), skutečnými branami do oblasti jsou ale obce Omlenice a Věžovatá Pláně, které spojuje červeně značená trasa míjející vrchol Polušky v nevelké vzdálenosti. Velmi působivý je příjezd nebo příchod po modré trase přes Rožmitál na Šumavě, který se před návštěvníkem majestátně rozkládá na svahu Jeleního vrchu, a dále vzhůru na sever údolím Močeradského potoka až do osady Zahrádka, která již leží na hranici území přírodního parku Poluška, jenž byl zřízen Okresním úřadem Český Krumlov k 1. říjnu 1999.
 Zahrádce nejbližším sídlem s větším počtem obyvatel je pět kilometrů vzdálená ves Omlenička. Ta patřila do panství hradu Pořešína, založeného na počátku 14. století panem Bavorem III. ze Strakonic. Nejstarší písemná zmínka o Omleničce pochází z roku 1358. Jeden z potomků rozvětveného rodu pánů z Pořešína, Oldřich, získal Omleničku v r. 1364 a postavil v ní kamennou tvrz, patrně v sousedství staršího opevněného dvorce. V následujících staletích se jména jejích držitelů často střídala, až se krátce po roce 1770 stala součástí majetku kláštera církevního řádu cisterciáků ve Vyšším Brodu.
 Omlenička tak následovala osud Hodenic, které byly na počátku své historie součástí rožmberského panství, neboť již v r. 1281 jsou jmenovány mezi dalšími vesnicemi, které pan Oldřich z Rožmberka daroval vyšebrodskému klášteru. Klášterním řeholníkům tato příliš vzdálená držba asi nevyhovovala, proto ji v r. 1387 vyměnili s jistým vladykou Mišíkem (který se pak tituloval Mišík z Hodenic) za jiné zboží. Vladyka si však Hodenic dlouho neužil, protože už v r. 1393 zemřel, patrně bez potomků, protože ves se pak vrátila do poddanství kláštera. Její význam potom vzrostl a stala se správním střediskem okolních držav vyšebrodského kláštera, protože v 16. století v ní sídlil rychtář spravující i vesnice Haag (Zahrádku), Horní Pláně, Chudějov, Michničky, Nebřehov, Oppach (Přední Kruhovou), Pšenici, Putschögelhof (Krakovici), Rojov, Sedlici, Sviní Hlavy (Svinihlavy), Šimákův Dvůr, Třešňovice, Wuschrat a dokonce i Přídolí, tj. jednu z nejstarších a největších obcí ve zdejším regionu. Rychta je zde podle tzv. urbářů doložena v letech 1530, 1592, 1613 a teprve v r. 1643 byla přenesena do Oppachu. Příčinou toho vzestupu Hodenic nebyl zřejmě územní rozmach osady, která podle berní ruly krátce po třicetileté válce čítala pouze dva sedláky (přičemž například v Krakovici sídlil sedlák jeden, v Chudějově pět, v Michničkách a Nebřehově tři, v Přední Kruhové čtyři a v Zahrádce dva a k tomu tři chalupníci), ale skutečnost, že zde po několik generací žil rod výjimečně schopných mužů, jehož členům vyšebrodští mniši svěřili správu rozsáhlých držav – celkem 16 vsí a samot.
 Třicetiletá válka a následné epidemie moru byly příčinou zkázy třetiny českých sídel, mezi nimiž byly i Hodenice. Berní rula v r. 1718 zde již nenalézá ani jednoho sedláka či chalupníka. V osiřelé vsi proto zřídil klášter hospodářský dvůr. Za vlády Marie Terezie došlo k novému rozkvětu vsi, ale také ke změně farní příslušnosti Hodenic, které do té doby patřily do farnosti Rožmitál. Po zřízení biskupství v Českých Budějovicích však byly nově uspořádány farní obvody a Hodenice (spolu s Chudějovem, Krakovicí, Vracovem a Wuschratem) se dostaly pod farní kostel v Omleničce. V matrice tamní fary se k datu 27.12.1786 uvádí, že v Hodenicích byla tři čísla popisná (která však mohl mít třeba jen jeden velký stavební objekt hospodářského dvora) a bydlelo v nich 30 duší (lidí). Někdy v tomto období byl k názvu vsi přidán přívlastek Vyšší, aby se odlišil od stejnojmenné vsi Hodonice ležící v údolí Malše u Malont (Nižší Hodonice).
-V r. 1788 byl hospodářský dvůr i s polnostmi rozdělen, patrně v důsledku hospodářských reforem císaře Josefa II., které zatížily vrchnostenské statky stejnými daněmi jako sedláky, takže řada statků byla rozparcelována. Při sčítání lidu v r. 1890 bylo zde zaznamenáno 10 domů a 44 obyvatel, tedy malý přírůstek, uvážíme-li, že obyvatelstvo Čech se za uplynulých sto let zdvojnásobilo. Podle živností tu bydleli: 1 revírník, 1 hajný, 3 sedláci a 5 chalupníků. Někdy v této době snad došlo i k administrativnímu splynutí Vyšších Hodenic s osadou Zahrádka, která osídlením předhonila svou bývalou rychtu, protože v r. 1890 tu napočítali 103 obyvatel v 1 myslivně, 2 mlýnech a 17 dalších staveních. V r. 1930, kdy byla Zahrádka samostatnou obcí, zahrnující Vyšší Hodenice a 6 dalších osad, bydlelo na jejím území 425 obyvatel národnosti německé, 8 národnosti české a 3 národnosti jiné.
+V roce 1788 byl hospodářský dvůr i s polnostmi rozdělen, patrně v důsledku hospodářských reforem císaře Josefa II., které zatížily vrchnostenské statky stejnými daněmi jako sedláky, takže řada statků byla rozparcelována. Při sčítání lidu v r. 1890 bylo zde zaznamenáno 10 domů a 44 obyvatel, tedy malý přírůstek, uvážíme-li, že obyvatelstvo Čech se za uplynulých sto let zdvojnásobilo. Podle živností tu bydleli: 1 revírník, 1 hajný, 3 sedláci a 5 chalupníků. Někdy v této době snad došlo i k administrativnímu splynutí Vyšších Hodenic s osadou Zahrádka, která osídlením předhonila svou bývalou rychtu, protože v r. 1890 tu napočítali 103 obyvatel v 1 myslivně, 2 mlýnech a 17 dalších staveních. V r. 1930, kdy byla Zahrádka samostatnou obcí, zahrnující Vyšší Hodenice a 6 dalších osad, bydlelo na jejím území 425 obyvatel národnosti německé, 8 národnosti české a 3 národnosti jiné.
 Po druhé světové válce a odsunu Němců se vsi Vyšší Hodenice i Zahrádka téměř úplně vylidnily. Jediným obydleným domem zůstal malý dvorec v severovýchodní části osady Vyšší Hodenice, který byl předán do majetku Jihočeských státních lesů, ostatní domy byly zbořeny a zemědělské pozemky v okolí osady z větší části zalesněny. Dvorec nadále sloužil nejprve jako hájovna, později jako obydlí rodiny kočího, jenž přibližoval dřevo v lese (z tohoto období se traduje označení dvorce jako Hájovna). Vzhledem k odlehlosti dvorce (dnešní silnice III/1572 tehdy v tomto úseku ještě neexistovala a spojení do „civilizace“, tj. osady Omlenička, obstarávala jen prašná polní cesta, v zimě neudržovaná) se v polovině 60. let minulého století kočí i s rodinou z hájovny odstěhoval a objekt byl prodán  pražské TJ Slavoj Vyšehrad, která zde zřídila – po razantní přestavbě budov dvorce – rekreační středisko s názvem Alpská chalupa (název převzaly i turistické mapy této části ČR v měřítku 1:50.000).
 V 70. letech minulého století začala na základech bývalých domů v obou dřívějších osadách výstavba rekreačních chat a chalup, celkem vzniklo asi 15 nových objektů. Alpská chalupa se stala sídlem stejnojmenné ekofarmy chovající jezdecké a tažné koně.
-<!-- HlavičkaObecNav --><br />
-[[Čeřín]]&nbsp;|
+== Části obce ==
-[[Hněvanov]]&nbsp;|
+* '''Zahrádka'''
-[[Michnice]]&nbsp;|
+* [[Čeřín]]
-[[Rožmitál na Šumavě]]&nbsp;|
+* [[Hněvanov]]
-'''Zahrádka'''
+* [[Michnice]]
-<!-- PatičkaObecNav --><br />
+* [[Rožmitál na Šumavě]]
+== Externí odkazy ==
+* [http://www.rozmitalnasumave.cz/soucasnost-obce Rožmitál na Šumavě – Současnost obce  (části obce)]
+{{Flickr|Rožmitál+na+Šumavě}}{{Článek z Wikipedie}}
 [[Kategorie:Vesnice okresu Český Krumlov]]