Klonování DNA

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 28. 2. 2019, 09:53

Klonování DNA v plazmidu; celému procesu navíc předchází PCR (na obrázku)

Jiné schéma zachycující tento proces klonování

Klonování DNA (též molekulární klonování) je laboratorní metoda spočívající v namnožení určitého úseku DNA za pomoci enzymatických systémů živých buněk. Je to několikafázový proces, který zahrnuje tři základní kroky:^[1]

příprava rekombinantního vektoru. Není možné použít pouze sekvenci, kterou chceme namnožit. Je třeba totiž zajistit, aby zahrnovala i sekvence důležité pro replikaci, a zamezit, aby došlo k rozložení DNA pomocí nukleáz. Tzv. vektor je DNA, která má tyto vlastnosti a jr schopna proniknout do buňky. Jako vektor se používají plazmidy, bakteriofágní DNA, umělé bakteriální chromozomy (BACs) či kosmidy.
přenos takto připravených molekul (vektorů) do buněk. To se dělá různými způsoby, např. biologicky (pomocí adenovirů či retrovirů), případně chemicky (pomocí látek které vyvolají endocytózu dovnitř buňky) či konečně u prokaryotických buněk tzv. fyzikálně (tepelným šokem či elektroporací). Hostitelskou buňkou bývají bakterie (Escherichia coli), kvasinky nebo bakteriofágy.
selekce klonů obsahujících rekombinantní DNA a následně analýza klonované DNA.

Obsah

1 Reference
- 1.1 Literatura
- 1.2 Související články
2 Externí odkazy

Reference

↑ HOLASOVÁ, Šárka; RADILOVÁ, Hana; BUNČEK, Martin. Praktická cvičení z molekulární genetiky. Praha : Karolinum, 2006.

Literatura

HOLASOVÁ, Šárka; RADILOVÁ, Hana; BUNČEK, Martin. Praktická cvičení z molekulární genetiky. Praha : Karolinum, 2006.
ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.] : Scientia, 2003. S. 797.

Související články

Polymerázová řetězová reakce

Externí odkazy

Klonování DNA na stránkách Přírodovědné fakulty Univerzity Palackého

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] HOLASOVÁ, Šárka; RADILOVÁ, Hana; BUNČEK, Martin. Praktická cvičení z molekulární genetiky. Praha : Karolinum, 2006.

[1]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-[[File:Pcr clone.png|thumb|upright=1.5|Klonování DNA v plazmidu; celému procesu navíc na obrázku předchází [[PCR]]]]
+[[File:PCR clone.png|thumb|240px|Klonování DNA v plazmidu; celému procesu navíc předchází [[PCR]] (na&nbsp;obrázku)]]
-[[File:ADN clonage.png|thumb|upright=1.5|Jiné schéma zachycující tento proces klonování]]
+[[File:ADN clonage.png|thumb|240px|Jiné schéma zachycující tento proces&nbsp;klonování]]
-'''Klonování DNA''' (též '''molekulární klonování''') je laboratorní metoda spočívající v namnožení určitého úseku [[DNA]] za pomoci enzymatických systémů živých buněk. Je to několikafázový proces, který zahrnuje tři základní kroky:<ref>{{citace monografie| titul= Praktická cvičení z molekulární genetiky| jméno=Šárka | příjmení= Holasová| jméno2=Hana| příjmení2=Radilová| jméno3=Martin| příjmení3= Bunček| vydavatel=Karolinum|místo=Praha| rok=2006}}</ref>
+'''Klonování DNA''' (též '''molekulární klonování''') je laboratorní metoda spočívající v namnožení určitého úseku [[DNA]] za&nbsp;pomoci enzymatických systémů živých buněk. Je to několikafázový proces, který zahrnuje tři základní kroky:<ref>{{citace monografie| titul= Praktická cvičení z molekulární genetiky| jméno=Šárka | příjmení= Holasová| jméno2=Hana| příjmení2=Radilová| jméno3=Martin| příjmení3= Bunček| vydavatel=Karolinum|místo=Praha| rok=2006}}</ref>
 # příprava rekombinantního [[Vektor (genetika)|vektoru]]. Není možné použít pouze sekvenci, kterou chceme namnožit. Je třeba totiž zajistit, aby zahrnovala i sekvence důležité pro [[replikace DNA|replikaci]], a zamezit, aby došlo k rozložení DNA pomocí [[nukleáza|nukleáz]]. Tzv. vektor je DNA, která má tyto vlastnosti a jr schopna proniknout do buňky. Jako vektor se používají [[plazmid]]y, [[bakteriofág]]ní DNA, [[umělý bakteriální chromozom|umělé bakteriální chromozomy]] (BACs) či [[kosmid]]y.
 # přenos takto připravených molekul (vektorů) do buněk. To se dělá různými způsoby, např. biologicky (pomocí [[adenoviry|adenovirů]] či [[retroviry|retrovirů]]), případně chemicky (pomocí látek které vyvolají [[endocytóza|endocytózu]] dovnitř buňky) či konečně u prokaryotických buněk tzv. fyzikálně (tepelným šokem či [[elektroporace|elektroporací]]). Hostitelskou buňkou bývají [[bakterie]] (''[[Escherichia coli]]''), [[kvasinky]] nebo [[bakteriofág]]y.