Graffiti

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 16. 3. 2019, 01:27

Writer při práci

Writer při práci

Graffiti je v obecném smyslu druh výtvarného projevu pracující ve veřejném prostoru technikou nanášení barev, často ve formě spreje nebo fixy, případně škrábání, leptání. Vychází z původního řeckého slovesa γραφειν (grafein), psát. Graffiti se stalo jedním z původních pilířů kultury Hip hopu, označované za kulturu protestu. Pohledem na graffiti bez zřetele na Hip hop, lze vnímat jako městský folklór ulice. V pozdější době je obohaceno o další techniky vyjadřování a stává se streetartem.^[1][2]

Historie

V kontextu pravěku lze považovat za výtvarnou práci ve veřejném prostoru jeskynní malby. V dějinách starověku je graffiti přítomno v Římském impériu (zachovaly dodnes např. v Pompejích) a Egyptě zpravidla jako anonymní škrábání do omítek v podobě nadávek, vyznání lásky nebo reklamy na nevěstinec. Na fasádách objektů byly uplatňovány techniky sgrafita jako proškrabávání do různobarevných vrstev povrchové úpravy zdiva, nebo fresky kdy jsou barvy nanášeny na vícevrstvou čerstvou vlhkou omítku. Spontánní rytí do dřeva a škrábání do omítky se objevuje na našem území ve středověku a zachovalo se na hradech nebo historických vojenských objektech a jejich studiem se zabývá epigrafika. Dnešní graffiti však žije z odkazu novodobé historie v USA. ^[3][4][5]

Novodobé graffiti

Legenda o vzniku současného graffiti odkazuje do New Yorku, kde na konci šedesátých let jistý Demetrius řeckého původu přezdívaný TAKI zaregistroval nápis JULIO 204, který byl odvozen od přezdívky a ulice bydliště autora (204. ulice v New Yorku). Tento vtip si Demetrius, pěší doručovatel pošty, osvojil a stal se autorem podpisů TAKI 183 na nesčetných plochách. O jeho intenzivní činnosti reportovali v roce 1971 New York Times a tím se stal vzorem pro své následovníky pro tvorbu podpisů (tagů). Následný rozvoj stylu graffiti do podoby dnešní nastal v 70. letech. Další inovátor byl SUPER KOOL 223, který vytvořil první barevný piece za pomoci improvizované výměny trysek na plechovku spreje. Autor FLINT 707 v roce 1973 vytvořil první wholecar na vagónu metra a použil 3D stylizace. Další překonání v roce 1976 bylo 11 vagónů soupravy metra autory CAIN, MAD 103 a FLAME ONE. Fenomén graffiti si tak začali osvojovat jak mladí lidé z černošských ghet tak také absolventi uměnovědných disciplín (např. Keith Harring, Jean Michel Basquiat (New York), Banksy (Anglie)), později si našla cestu do galerií. Establishment, po zkušenostech s hippies, zareagoval od opatření zákazu prodeje barev mladistvým až po zvýšení represí, trestní postihy. Od počátku existuje několik odlišných principiálních pohledů na graffiti:

• osobní projev (značka, dominace) versus umělecký koncept (sdělení, komunikace)
• veřejný prostor (ilegalita) versus galerie (přijetí pravidel)

Reference: ^[6][7]

Česká republika

Jako počátek hiphopového graffiti v západní Evropě se považuje rok 1983, kdy byl natočen dokument Style Wars o graffiti v New Yorku. V roce 1987 vyšla publikace Spraycan Art, která již prezentuje díla z Ameriky i Evropy dohromady. Jisté náznaky ještě předrevolučního potenciálu graffiti v Čechách mohou poskynout fenomény Lennonova zeď a Servít je vůl. V Česku je počátek spojen s koncem totalitního režimu okolo let 1989 a to ještě nespojovaného s hip hop stylem. Jako rok nástupu se udává 1993, kdy již několik jedinců na graffiti pracovalo (Maniac v Ostravě od roku 1987, Timothy v Jaroměři, Mascee, Chise, CSB a BC v Praze). Zdrojem informací bylo cestování z a do zahraničí a neoficiální distribuce zahraničních časopisů. Autoři se mezi sebou napříč republikou znají a setkávají se i v běžném životě, hip hop jako životní styl nehrál ještě významnou roli. Popularizaci v Česku umožnil od roku 1994 hudební časopis Poplife rubrikou Graffiti Art, později časopis o skateboardingu a snowboarding Board. Tím se výrazně zvýšil počet autorů a mohou tak vznikat četné skupiny (anglicky crew). Vznikají však třenice (ideové i fyzické) mezi nováčky a starší generací: ideové o obsah díla (výtvarné umění versus syrové podpisové graffiti) a fyzické konfrontace (okrádání o spreje a potyčky o teritoria). Subkultura si také vydává magazíny o aktuálním dění. Po roce 2000 se počet autorů zvyšuje natolik, že osobní kontakty figurují jen uvnitř jedné generace aktivních autorů, nikoliv však už mezi nimi. Vznikají první legální plochy a systematicky organizované potírání děl případně i přistižených autorů. Díky dostupné technice natáčí autoři videa z akcí, využívají internet, kde vytváří vlastní archivy děl. V roce 2006 vznikla česká kniha In graffiti we trust, která sice vyšla v regulérním nakladatelství, je ale určena především směrem dovnitř subkultury. Po roce 2007 narůstá obliba služeb fotoblogů, jako možnosti prezentovat svoje výsledky. Reference: ^[8][9]

Autoři

Autoři jsou zpravidla chlapci, nebo mladí dospívající muži. Subkultura graffiti je pro ně jedna z možností, kterak si vytvořit svou identitu při dospívání dítěte v muže. Proto je důležitá ilegalita celé činnosti, přítomnost nebezpečí a strachu, překonání překážek (oplocení, ostraha, kamery), nutnost prokázat odolnost, statečnost a schopnost. Příslušnost mužů ke graffiti subkultuře zvyšuje prestiž u dívek. Samotné dívky tvořící graffiti jsou spíše výjimkou a jejich přítomnost spíše odporuje pojetí graffiti jako mužské iniciace. Ze sociologického pohledu nehraje hlavní roli revolta (odpor proti faktickému útlaku), ale spíše podvědomý protest a potřeba se socializovat v prostředí města, tedy výrazně anonymním, sterilním a systematizovaném. Autoři často mluví, že si „berou zpět městský prostor“. Subkultura vzniká v podvědomé opozici vůči establishmentu (rodiče, škola, stát), do jejichž mechanismů jako mladí nemají přístup ani kontrolu, jsou pouze jejich předmětem. V subkultuře mohou tvořit vlastní pravidla, mají přiměřený vliv na dění. Mužský archetyp lovce vede boj s tvrdou džunglí symbolizovaný systémem města (metra) ve veřejném prostoru, kde sice nezískají skutečnou moc, ale stávají se výstavou jejich dosažených vítězství. Kultura protestu se tedy projevuje až v moderní společnosti jako prostředek sociální integrace a adaptace. Důležitá je pro začínajícího autora (angl. toy) vrstva generačních autorů se kterou vyrůstá. Musí snést kritiku zkušených a starších (angl. writer), kteří brání své teritorium, styl. Vypracovat se mezi ně se podaří jen několika jedincům. Začátečník musí nejdříve přijmout pravidla a tradici graffiti, roky pracovat na své technice, obětovat čas, finanční prostředky a teprve tehdy může získat uznání a přiznání osobitého stylu. Výtvarný talent může kariéru usnadnit, podstatou je ale ponoření se zcela do subkultury a žít jí.

Subkultura

Autoři přirozeně vytváří skupiny (angl. crew), pod jejímž jménem pracují a budují její váženost, získávají její ochranu a saturují tak svou osobnostní potřebu příslušnosti. Skupiny hrají významnou roli jak při technické realizaci děl, tak sociální roli, kde mají význam jako nejužšího kruhu autora a plní mýtus o bratrství, rodině. Skupiny mezi sebou vždy soutěží, někdy však i spolupracují nebo přímo vedou boj. Je-li přizván do skupiny začátečník, zastává při tvorbě díla podružné role (např. hlídá, dokumentuje) a naoplátku mu starší mohou předat zkušenosti. Klíčem úspěchu ve vzájemné soutěži autorů a skupin je kvalita(styl, čistota a náročnost provedení, umístění na významné místo), kvantita(rozměr, rozsah, četnost) a aktuálnost (letitá díla klesají na hodnotě). Nejvyšší hodnotou z pohledu místa je tradičně metro, jako mobilní nosič díla; proto velký význam mají takto vybavené metropole. Není-li k dispozici metro pak alespoň vlaky či hromadná doprava. Výrobně nejmladší vůz má nejvyšší hodnotu. Velký význam má pro subkulturu cestování a práce v cizině, často je cílem evropské metropole s metrem, v zájmu jsou i dosud nepostižené asijské země. Hodnocení a zpětnou vazbu poskytuje subkultura, reakce veřejnosti nemají přímý význam. Veřejnost skrze média není schopna vnímat graffiti jako výtvarný projev, sami autoři jim příliš nevychází vstříc a ani o to nestojí. Nezdařené publikace veřejných médií jsou v komunitě buď předmětem výsměchu nebo pohoršení. Jsou-li autoři z vnějšku kategorizování do rolí vandalů a teroristů, tak sami tyto symboly přijímají do svých prezentací a vnímají je jako ocenění. Nadšení autoři jsou ochotni pracovat na dílech každou noc, nejméně několikrát týdně po léta svého mládí. Je-li autor zároveň i raperem, může předávat zkušenosti a pravidla v textech svých skladeb. Nejvyšší dosažitelnou metou graffiti je král, za něhož může být autor v rámci subkultury považován. Dnes již dospělí autoři považuji svou průpravu v graffiti jako důležitou zkušenost a výbavu do běžného života, kam se zpravidla zařadí po bok někdejších dospělých na úkor kariéry v subkultuře. Reference: ^[10][11][1]

Techniky

• spreje (can) s různými typy trysek (cap) a širokou barevnou škálou
• fixy a zvýrazňovače (marker, squeezer)
• rytí a leptání do skla
• akrylové barvy nanášené štětcem
• obarvovací roztok bavis, projevující se až desítky minut po aplikaci
• latexové barvy s válečkem a teleskopickou tyčí využívaná na velkorozměrová díla
• gumoasfaltové barvy
• šablona (stencil) v kombinaci se sprejem; využívá se jedné nebo více šablon pro barevné složky jednoho obrazu vyráběné ručně nebo řezané plotrem. Příprava probíhá mimo cílový prostor, jejich aplikace je výrazně rychlejší, nevyžaduje řemeslnou zdatnost autora díla, někdy ani autorství myšlenky. Dílo nemusí být jen prostá kopie, může být součástí globální hry.

Postup vytváření díla:

1. Zvládnutí konceptu návrhu např. v podobě skici
2. vytipování míst (angl. yard)
3. získání místních znalostí, fungování systému
4. plánování a organizace skupiny (funkce, role, ústupové trasy, krizové plány, hlídání, dokumentace)
5. rychlé provedení díla v době nočního klidu
6. včasná dokumentace hotového díla

Komerční sféra se snaží o produkování kvalitnějších sprejů a barev, zvýšením krycích schopností, trvanlivosti, zdokonalováním trysek pro autory. Zároveň vyvíjí techniky odstranění a preventivních nástřiků pro města a organizace. Životnost jednotlivých technik je omezena v centru města zpravidla aktivitou čisticích služeb na několik dnů až měsíců. V případě umístění do prostoru "nikoho" je životnost řádově několik let, než barvy podlehnou povětrnostním podmínkám, vyblednou, zarostou, nebo jsou stavební úpravou asanovány, případně přemalovány jinými autory. Reference: ^[12]

Výtvarný rozměr

Každý autor si volí své jméno, pseudonym, které se stává načas jeho erbem a obvykle textovým obsahem graffiti. Jedná se krátká slova nebo zkratky (např. DTK), často anglicky znějící slova (Terror) nebo slova bez původního významu (Cae, Rweka) komolený výraz (Ecrouem) nebo slovo s číslicí odkazující na newyorskou tradici Taki183 (Wladimir 518). Důležitou roli hraje zvučnost a věrnost jménu. Vytvoří-li autoři seskupení, volí také společné jméno, často složené z počátečních písmen původců, zpravidla 2 až 4 klíčových členů (např. DRUK, ZDG), počet písmen nemusí odpovídat počtu autorů. Dalším textovým obsahem graffiti může být i poezie, verš nebo slovní hříčka. Mimo styl písma může být předmětem nebo doplňkem díla i obraz, zakomponovaný do prostředí, ve kterém je vytvořen nebo obraz klasické koncepce např. piktogramy, loga, karikatury. Ve výtvarném ztvárnění písma je ceněn především tvar a stavba znaků, jejich spojité vazby, ladnost tahů, jasné barvy, kontrastní hrany, provedení stínů, obtahů a výplní, prostorová stylizace znaků. Až na výjimky podléhá styl tradici odkazující k počátkům graffiti. Možnost porušit tradice a čistotu stylu však je možné demonstrovat na skupině CAP (Crew Against People, Praha). Ta převzala styl opovrhovaných začátečníků (nedokonalé tvary, křivé tahy, jednoduchá, infantilní stylizace, často je obsahem karikující obrázek nebo textové sdělení) upřednostnila primitivní a hrubé techniky (válečky, štětky, štětce, postřikovací stroj) a zaměřili se na méně veřejné prostory (chátrající budovy, technická infrastruktura). Vzbudila v komunitě velké rozpory, ale výsledkem bylo akceptování cap-stylu, ne však jako hlavní proud. Skupina je tvořena také studenty VŠUP vydává od roku 2004 vlastní magazín Upstream. Autoři ze subkultury graffiti se nevnímají jako umělci ani svá díla jako umění. Záporný vztah je také ale dán jejich nevyjasněností definice umění a spojení umění s oficiální kulturou a existující obavou o ztrátě ilegáliti. Graffiti jako jeden z technických postupů je absolventy uměnovědných škol využívána, dostávají se tak i do galerií. Ale i díla ulice si do galerií cestu nachází ať už z potřeby subkultury (např. setkání Graffix session), nebo z pozvání kurátora (např. City’s Celebrities! Street Art & Graffiti v rámci Bienále grafického designu Brno 2008, nebo přehlídka Infiltrace 2004 v Oblastní galerii Liberec). Formou zpracování:

• sketch - skica, studie na papír
• podpis (tag) - jednoduchý jednobarevný monogram nebo logotyp, jednou nebo několika tahy, často více vedle sebe (série), účelem je mimo jiné nácvik kresby, předností je rychlost
• chrom - grafika s využitím dobré krycí vlastnosti stříbrné barvy pro výplň, doplněné kontrastní konturou
• charakter - kresba postavy nebo obličeje (i stylizovaná či různě deformovaná)
• piece - doslova věc, dílo; celek jednoho autora
• trow up - konturová grafika bez výplně

Místem a rozsahem:

• panel - plošný prostor vyplněný plnobarevnou grafikou na dopravním prostředku
• bombing - mnohočetná díla skupiny nebo autora v jednom prostoru, koridoru
• rooftops - graffiti vytvářené ve výškách, nebo nad volnou hloubkou (atiky střech, štítové stěny, mostovky, střechy, komíny)
• wholecar - pokrytí celého vozu dopravního prostředku (včetně oken) graffiti
• worms (whole train) - pokrytí všech vozů soupravy graffiti

Reference: ^[13][14]

Příklady graffiti

Současné autorské graffiti

• Timo (Brno) je autor se vztahem k FAVU VUT, pracující osamoceně. Nepovažuje se jako součást hip hop graffiti, snejně jako ta ho sice registruje, ale v podstatě neuznává.
• CAP (Praha)
• Banksy (Anglie)

Tradiční a historické

• graduační - v areálech vysokých škol (VUT Palackého vrch, VŠB silnice areálu) v podobě podpisů či graffiti obdobou středoškolského tabla
• turistické - neoficiální vrcholová kniha vrypy do kamene, dřeva, nebo uhlem, zpravidla se jedná o podpis, datum případně krátký vzkaz
• čarodějnické - adresné nápisy místním obyvatelům na silnicích před lokalitou nebo objektem vytvářené v noci z 30. dubna na 1. května, např. "hic vulpes dono bona nox"

- nadávky, vyznání lásky (např. "M + L = VSL")

• historické - vrypy a malby do dřeva a omítek dochované na hradech)
• studentské - lavice učeben např. "Na VUT FASTu propadl jsem chlastu"
• servít je vůl - veřejná dehonestace vysokoškolského pedagoga
• lennonova zeď -

Reference: ^[15]

Galerie – Česká republika

Tag

Piecy

Panel

Wholecar

Vandalství, zákon a legální plochy

Většinou populace je však graffiti vnímáno jako vandalství a je možné ho postihovat na základě trestního zákona České republiky. Ten umožňoval autora nelegální graffiti obvinit za trestný čin podle výše škody § 257 „poškozování cizí věci“; od novely zákona roku 2001 již vždy přímo podle § 257b za trestný čin, čímž se odlišuje tvrdším výchozím postihem od jiného vandalství.^[16]. V roce 2009 přechází tato právní úprava do nového trestního zákoníku (Zákon č. 40/2009 Sb, platnost od 1.1.2010) pod § 228 odst. 2, s ohledem na ustanovení odst. 3 a 4. Podle toho hrozí každému takovému sprejerovi trest odnětí svobody do 1 roku, v případě dalších uvedených okolností až na 6 let. Autoři děl považují možné tresty uložené soudem za nutné riziko a dopadení policí jako motivaci k vyšší opatrnosti. To pak posiluje jejich postavení v subkultuře. Díky tomu je policie a stereotypní představitelé společnosti také předmětem jejich vzkazů a hrátek, nebo také přímo cílem (policejní služebny). Jednou z uplatňovaných metod obrany státní správy a samosprávy je nulová tolerance a postavení graffiti na rovinu běžného destrukčního vandalství (např. Tony Blair ve Velké Británii), odměnu za dopadení autora. V Brně byl předmětem vtipů pouličních autorů nekompromisní primátor v letech 1998 až 2002 Petr Duchoň, který boj s graffiti subkulturou začlenil do svého politického programu a stal iniciátorem paragrafu § 257b novely trestního zákona v roce 2001, odmítl legální plochy. Autoři graffiti etický problém cizího majetku nevnímají, nebo si připouštějí respekt k soukromému majetku. Ale skutečnost, že veřejný prostor je vyhrazený těm, kdo si ho legálně koupí (např. reklama) je pro ně nezvaný a nelegitimní. Přes prvotní snahu působit ilegálně, vyvíjí zástupci společnosti i subkultury snahu vyčlenit legální plochy, kde je možno se realizovat. Tyto plochy jsou pak užívány zpravidla jako tréningové, kde místní autoři píšou pod jinými pseudonymy. Další možnou metodou obrany proti graffiti je jeho moderování; navázání spolupráce subkultury s vnějším světem, objednání autorů graffiti na výmalbu vybraných ploch, avšak s regulovaným obsahem. Dále vyčlenění míst pro jakoukoliv tvorbu (Praha, Zlín, Havířov, Moravská Třebová, Třebíč, Vsetín, Brno) Také radnice městských částí si někdy objednávají za cenu barev úpravu veřejných míst nahrazující nebo předcházející nelegální tvorbě, zpravidla se jedná o podchody pro pěší, roli prostředníka zastává občanská společnost. Neobvyklá není ani objednávka úpravy fasády prodejny soukromé firmy či rodinného domu. Reference: ^[17][18]

Galerie – Velká Británie

Reference

• Petra Zacpalová: Graffiti a street art v Brně, Bakalářská práce, FF MUNI, str. 49, Brno 2007
• Markéta Maryášová: Problematika hip hopové subkultury se zaměřením na fenomén graffiti, Bakalářská práce, FF MUNI, str. 39, Brno 2008
• Darja Vondráková: Street art a graffiti, vandalství vs. umění, Bakalářská práce, PedF MUNI, str. 50, Brno 2006

1. ↑ ^{1,0 1,1} Petra Švecová: Městský folklór ulice, in časopis Přítomnost jaro/2003, ISSN: 1213-0133
2. ↑ Maryášová 2008, str. 8
3. ↑ Maryášová 2008, str. 9
4. ↑ Zip o.p.s.: Epigrafika – soupis nápisů horního hradu v Bečově nad Teplou, po roce 2002
5. ↑ Vondráková 2006. str. 42
6. ↑ Maryášová 2008, str. 8-9
7. ↑ Vondráková 2006. str. 8-11
8. ↑ Zacpalová 2007, str. 8-9,11
9. ↑ Maryášová 2008, str. 21
10. ↑ Zacpalová 2007, str. 9-17, 26, 34
11. ↑ Maryášová 2008, str. 26-27
12. ↑ Zacpalová 2007, str. 21
13. ↑ Zacpalová 2007, str. 19-23, 34-36
14. ↑ Vondráková 2006. str. 11
15. ↑ Zacpalová 2007, str. 8-9
16. ↑ Miroslav Jurman: 8119. Sprayerská novela trestního zákona, in epravo.cz, 28. květen 2001
17. ↑ Zacpalová 2007, str. 15, 32-33
18. ↑ Maryášová 2006, str. 14-15

Monografie

• Martina Overstreet: In graffiti we trust. Mladá fronta 2006, str. 233, ISBN 80-204-1325-1
• CAP: Crew Against People, str. 250, biggboss 2007
• Michal Škapa, Jan Kříbek: 2666 Praha Odyssey, Labyrint 2006, str. 152, ISBN 80-85935-82-1
• Street Art Praha, str. 466, Arbor vitae 2007, ISBN 978-80-86300-99-3

Související články

• Street art
• Graffiti v pražském metru
• Servít je vůl
• Happening
• Subvertising
• Pixação

Externí odkazy

• video autorů graffiti: Východní strana, Brno 2002 (nekompletní )
• RHC,ACL,AMDR,MK: We Are the Usual Suspects, Brno 2008 (upoutávka)
• Jiří Pešek: Fenomén graffiti, seminární práce 2006
• Radovan Klein: Kultúrna identita příslušníka subkultúry graffiti, diplomová práca, UNIBA, Bratislava 2005
• Outlaw – První a nejstarší český graffiti web (1993-1999)
• OneName – Offline virtuální archív českého graffiti (1999-2002)
• Graffitimag.cz – Online graffiti magazín
• Graffneck.cz - Graffiti zápisník pražského graffiti shopu
• Eldar.cz – Sekce výtvarno
• Radical Eastside - Český graffiti web fungující již 8 let!
• Onepoint - Stránky jedné z nejvýznamnějších postav české graffiti scény (Splash / Cakes / Point)
• Graffiti.org - Jedna z nejrozsáhlejších graffiti stránek a děl z celého světa vč. ČR (v angličtině)