Jacques Chirac

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 8. 10. 2019, 09:02

Jacques Chirac (2006)

Jacques René Chirac (* 29. listopadu 1932, Paříž, † 26. září 2019, Paříž)^[1] byl francouzský politik. Byl zvolen do funkce francouzského prezidenta v letech 1995 a 2002.

Svůj poslední mandát 22. prezidenta Francouzské republiky ukončil 16. května 2007.

Biografie

Politická kariéra

• 1950 – bojovník za mír v hnutí blízkém Francouzské komunistické strané.
• 1962 – spolupracovník Georgese Pompidoua.
• 1967 – zvolen poslancem za Corrèze, začíná rovněž svou ministerskou kariéru.
• 1969 – státní sekretář odpovědný za otázky zaměstnanosti ve vládě Georgese Pompidoua.
• 1972 – ministr zemědělství ve vládě Pierra Messmera
• 1974 – tehdejší prezident Valéry Giscard d'Estaing jmenuje Chiraka premiérem .
• 1976 – podává demisi a je nahrazen Raymondem Barrem, zakládá RPR.
• 1977 – zvolen Pařížským starostou; zůstane jím až do roku 1995 (znovuzvolen v letech 1983 a 1989).
• 1978 – 6. prosince – vyslovuje takzvanou Cochinskou výzvu (Cochin je nemocnice, kde byl hospitalizován po autonehodě). Prohlašuje: „Připravuje se převzetí Francie pod cizí moc, připravuje se myšlenka jejího úpadku“ a označuje UDF jako „cizineckou stranu“.
• 1986 – výhra RPR a UDF v parlamentních volbách. Stává se prvním ministrem první kohabitace s prezidentem Françoisem Mitterandem (až do roku 1988).
• Počátek 90. let – Chirakovo jméno pravidelně spojováno s osmi soudními aférami ohledně Pařížské radnice. Většina z těchto afér byla klasifikována nebo zařazena jako nesouvislá, aniž by kdy byla vyšetřována. Jeho prezidentská funkce jej drží prozatímně mimo možnost dalšího vyšetřování či obžaloby.
• 1997 – nechal rozpustit Národní shromáždění, avšak s nečekaným výsledkem: levice vyhrála volby, Chirac byl nucen k další kohabitaci; jmenuje Lionela Jospina (PS) premiérem (zůstane jím do roku 2002).
• 2002 – Jacques Chirac je přítomen na Summitu Země v Johannesburgu od 26. srpna do 4. září. Je doprovázen reprezentanty několika francouzských společností a zástupci nevládních organizací. K jeho slavným výrokům na summitu patří: „Náš dům hoří a my hledíme jinam.“
• 2004 – Jacques Chirac oznamuje že by projekt ratifikace evropské ústavy měl být podrobena referendu. Projekt byl v roce 2005 odmítnut 54 % procenty hlasů, což Chirac komentoval jako znepokojující.

Prezidentské volby

• 1981 – vyřazen v prvním kole
• 1988 – poražen v druhém kole stávajícím prezidentem Françoisem Mitterrandem
• 1995 – ve druhém kole zvítězil nad kandidátem levice Lionelem Jospinem
• 2002 – ve druhém kole zvítězil nad kandidátem extrémní pravice Jean-Marie Le Penem.
• 2007 – očekávaně, nicméně na poslední chvíli, oznámil, že se těchto prezidentských voleb nebude účastnit (francouzská ústava nezakazovala do ústavní reformy v roce 2008 třetí po sobě jdoucí mandát)

Reference

1. ↑ The New York Times – Jacques Chirac, French President Who Championed European Identity, Is Dead at 86 (anglicky)

Externí odkazy