Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Lockheed F-104 Starfighter
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Verze z 12. 5. 2013, 16:19
| F-104 Starfighter | ||
| ||
| F-104 Starfighter, vyrobený firmou Fokker | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | stíhací letoun | |
| Výrobce | Lockheed Corporation | |
| Konstruktér | Clarence L. Johnson | |
| První let | 4. března 1954 | |
| Zařazen | 20. února 1958 | |
| Vyřazen | 1975 USA 2004 Itálie | |
| Výroba | ||
| Vyrobeno | 2 578 ks | |
| Varianty | ||
| Uživatel | Letectvo Spojených států | |
| Luftwaffe Itálie Japonsko | ||
Lockheed F-104 Starfighter byl americký nadzvukový přepadový stíhač. Byl to první stíhací letoun, který překonal rychlost 2 machy. Letoun byl navržen v roce 1951, po rozhovorech s piloty během korejské války, jako letoun s nadprůměrnými letovými vlastnostmi i na úkor zásob paliva a výzbroje. V roce 1953 vznikl stroj označený jako Model 83 a roku 1958 první F-104 vstoupily do služby v americkém letectvu.
Letoun byl typický svým vysokým zrychlením, stoupavostí, krátkými a tenkými nešípovými nosnými plochami; nadzvukovou rychlost měl povolen pouze s přídavnými nádržemi nebo střelami na konci křídel. Starfighter pro svůj provoz vždy potřeboval kvalitní letiště. Kvůli vysoké nehodovosti (která, jak se později ukázalo, byla způsobena spíše personálem, než samotnou konstrukcí) a krátkému doletu se stal letoun v USA neoblíbený a bylo jím vyzbrojeno pouze několik letek (většinou národní letecká garda).
Většího úspěchu Starfighter dosáhl v Evropě. Roku 1960 si Luftwaffe vybrala verzi F-104G za hlavní bojový letoun, další země NATO následovaly a v programu složeného z Německa, Belgie, Nizozemí a Itálie zahájily licenční výrobu. Mezi lety 1965–1980 byl Starfighter hlavní bojový letoun NATO. Během 80. let byla zahájena výměna za letouny F-16. Nejnovější verze byla F-104S, šlo o společný projekt USA a Itálie; letoun byl vybaven lepšími přístroji, silnějším motorem a výzbrojí, stroje pak vyráběla firma Aeritalia. V Japonsku se licenčně vyráběla verze F-104J, v Kanadě se stroje vyráběly pod označením CF-104. Poslední F-104 sloužily v Itálii. Na konci roku 2004 byly vyřazeny a nahrazeny Eurofightery.
Celkem bylo vyrobeno 2 578 kusů F-104 Starfighter.
Obsah |
Varianty
- XF-104:
- YF-104A: (prototyp)
- F-104A:
- NF-104A:
- QF-104A: (bezpilotní létající cíl - pro cvičení ostré střelby)
- F-104B:
- F-104C:
- F-104D:
- F-104DJ:
- F-104F:
- F-104G:
- RF-104G:
- TF-104G: (dvoumístná verze pro výcvik)
- F-104J:
- F-104N:
- F-104S :
- F-104S-ASA (Aggiornamento Sistemi d'Arma):
- F-104S-ASA/M (Aggiornamento Sistemi d'Arma/Modificato):
- CF-104:
- CF-104D:
Specifikace (F-104G)
Technické údaje
- Posádka: 1
- Rozpětí: 6,36 m
- Délka: 16,66 m
- Výška: 4,09 m
- Nosná plocha: 18,22 m²
- Zátěž křídel: 514 kg/m²
- Profil křídla: Biconvex 3.36% root and tip
- Hmotnost prázdného stroje: 6350 kg (6 760 kg u F-104S)
- Vzletová hmotnost: 9365 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 13 170 kg (14 060 kg u F-104S)
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor General Electric J79 s přídavným spalováním
- Tah: 48 kN
- Tah s přídavným spalováním: 69 kN
- Zero-lift drag coefficient: 0,0172
- Plocha čelního odporu: 0,31 m²
- Štíhlost křídla: 2,45
- Lift-to-drag ratio: 9,2
- Tah/Hmotnost: 0,76
Výkony
- Maximální rychlost: 2 125 km/h (2330 km/h u F-104S)
- Dostup: 15 240 m
- Stoupavost: 244 m/s
- Dolet:
- Bojový: 670 km
- Přeletový: 2600 km
Výzbroj
- 1× 20mm kanón M61 Vulcan s 725 střelami
- 4× AIM-9 Sidewinder
- Do 1 815 kg bomb, raket nebo další munice na sedmi závěsech
YouTube
| High Flight – Lockheed F-104 Version (Color, anglicky) |
| History of the F-104 starfighter (anglicky) |
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |