Značkovací jazyk

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 20. 6. 2013, 08:39

Značkovací jazyk (Markup Language) je jazyk, jehož zdrojový text obsahuje současně jak vlastní text, tak instrukce pro jeho zpracování. Ty se zpravidla vyskytují v podobě příkazů (commands) či značek (tags). Zdrojovým textem bývá obyčejný ASCII soubor, což umožňuje jeho snadnou editaci i nejjednoduššími textovými editory, jako je například Poznámkový blok v MS Windows nebo vi v unixu. Typickým rysem značkovacích jazyků jsou znaky se speciálním významem. Ty slouží k vymezení řídicích konstrukcí - příkazů či značek. Například v XML, které je nepochybně nejvýznamnějším současným představitelem značkovacích jazyků, mají speciální význam znaky „menší než“ (<) a „větší než“ (>), jež zahajují a ukončují značky. Text mezi nimi je chápán jako instrukce, kterou využije zpracovávající software. Zdrojový text může vypadat například takto:

<h1>Nadpis</h1>
<p>Text prvního odstavce se <em>zvýrazněným</em>
slovem.</p>

Dvojice značek - zahajující <h1> a ukončující </h1> - v něm označuje nadpis atd. Jelikož některým znakům byl přidělen speciální význam, musí značkovací jazyk obsahovat také konstrukce pro jejich vložení do textu. Tradičními představiteli značkovacích jazyků byly nástroje pro formátování textu - programy nroff, troff a další operačního systému Unix či typografický systém TeX. Za značkovací jazyk lze označit i PostScript. Hlavní výhodou značkovacích jazyků je to, že díky otevřenému textovému formátu nevyžadují speciální programové vybavení pro svou editaci. Specializované programy či alespoň adaptace některých výkonnějších editorů ale jejich editaci podstatně usnadní a zpříjemní. Dokumenty v těchto jazycích lze snadno strojově generovat. Nástroje pro jejich zpracování většinou bývají k dispozici zdarma a s otevřeným zdrojovým kódem. Na druhé straně jejich použití vyžaduje určité základní znalosti,ale křivka učení bývá poměrně strmá. Na rozdíl od WYSIWYG nástrojů není možné si ke značkovacímu jazyku sednout a bez znalosti jeho příkazů či značek jen tak experimentovat.

Rozdělení značkovacích jazyků

Mezi značkovacími jazyky lze vymezit dvě základní skupiny.

Jazyky popisné (deskriptivní)

Jejich konstrukce slouží k popisu, co jsou informace obsažené v dokumentu zač. Typickými představiteli jsou XML či HTML - jejich prostřednictvím lze například vymezit na stránce nadpis, odkud kam sahají jednotlivé odstavce či popsat odkaz na jinou stránku. Je ponecháno na zpracovávajícím programu, jak s těmito informacemi naloží a jak je promítne například do zobrazení dokumentu.

Jazyky výkonné (procedurální)

Obsahují i výkonné instrukce na úrovni programovacího jazyka - typicky určitou formu pamětí či proměnných a nástroje pro přiřazování a využívání jejich hodnot. Výkonné jazyky zpravidla také umožňují velmi detailně popsat vizuální charakteristiky výstupu. Uživatel může tedy velmi přesně řídit vzhled výsledného dokumentu. Mezi procedurální jazyky patří TeX či PostScript. K demonstraci vyjadřovací síly prvního z nich v něm byl dokonce vytvořen interpret jazyka BASIC, přestože se jedná o typografický program.

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii