Oříkov
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(++) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| - | |||
{{Infobox sídlo | {{Infobox sídlo | ||
| název = Oříkov | | název = Oříkov | ||
| Řádka 17: | Řádka 16: | ||
| nad.výš = | | nad.výš = | ||
| mapa = | | mapa = | ||
| - | }} | + | }}'''Oříkov''' je osada ležící ve [[Středočeský kraj|Středočeském kraji]], v [[Okres Příbram|okrese Příbram]], a je částí města [[Sedlčany]], od kterého leží asi 5 km západním směrem. Je rozložen v podlouhlém údolí u [[Oříkovský potok|Oříkovského potoka]], který na jihovýchodě protéká Pustým rybníkem (1 ha). |
| - | '''Oříkov''' je osada ležící ve [[Středočeský kraj|Středočeském kraji]], v [[Okres Příbram|okrese Příbram]], a je částí města [[Sedlčany]], od kterého leží asi 5 km západním směrem. Je rozložen v podlouhlém údolí u [[Oříkovský potok|Oříkovského potoka]], který na jihovýchodě protéká Pustým rybníkem (1 ha). | + | |
== Historie == | == Historie == | ||
| - | [[File:Oříkov, pohled k jihu.jpg | + | [[File:Oříkov, pohled k jihu.jpg|thumb|230px|Jižní část vesnice]] |
Osada je připomínána již kolem roku 1088.<ref>Ottův Slovník naučný, XXVI., 967</ref> Prvotně se jmenovala Oříkuov (= Oříkův dvůr). Statek a ves s okolní krajinou připadl ve 14. století pánům z Rožmberka a sdílel od 15. století všechny své osudy s blízkými [[Třebnice (Sedlčany)|Třebnicemi]], k nimž byl připojen roku 1659. Dne 18. července 1685 Oříkov celý vyhořel. | Osada je připomínána již kolem roku 1088.<ref>Ottův Slovník naučný, XXVI., 967</ref> Prvotně se jmenovala Oříkuov (= Oříkův dvůr). Statek a ves s okolní krajinou připadl ve 14. století pánům z Rožmberka a sdílel od 15. století všechny své osudy s blízkými [[Třebnice (Sedlčany)|Třebnicemi]], k nimž byl připojen roku 1659. Dne 18. července 1685 Oříkov celý vyhořel. | ||
V 16. století, kdy se osada počala psát Vořikov, odtud pocházel rytířský rod Vořikovských z Kundratic, jehož zakladatelem byl Václav. Ten vyučiv se sladovníkem, usadil se v [[Praha|Praze]], kde později, jako bohatý sládek, získal na [[Staré Město (Praha)|Starém Městě]] roku 1549 [[městské právo]]. Zemřel roku 1582. Jeho syn, Simon Vořikovský, zasedal od roku v [[desetipanský úřad|desetipanském úřadě]]. Zemřel roku 1618, zanechav syna Václava, který byl roku 1628 [[konšel]]em na Starém Městě, účastnil se v bojích roku 1631–1639 a zastával v letech 1635–1637 úřad královského rychtáře. Václavovi synové Daniel a Václav si vedli statečně při obléhání Prahy od Švédů roku 1648. Ačkoliv Vořikovští měli rytířský erb již od roku 1604 a psali se z Kundratic, přece vyprosili si oba bratři 22. června 1659 zvláštní majestát. Bylo jim znovu dáno rytířství a zároveň polepšen jejich erb. Potomci Vořikovských žili ještě na počátku nynějšího století. Poslední se připomíná Felix (Šťastný) Josef Vořikovský z Kundratic, narozen 1837. Byl horním úředníkem a zemřel r. 1906 v Plzni v úplné chudobě.<ref>Ottův slovník naučný, XXVI., 968</ref> | V 16. století, kdy se osada počala psát Vořikov, odtud pocházel rytířský rod Vořikovských z Kundratic, jehož zakladatelem byl Václav. Ten vyučiv se sladovníkem, usadil se v [[Praha|Praze]], kde později, jako bohatý sládek, získal na [[Staré Město (Praha)|Starém Městě]] roku 1549 [[městské právo]]. Zemřel roku 1582. Jeho syn, Simon Vořikovský, zasedal od roku v [[desetipanský úřad|desetipanském úřadě]]. Zemřel roku 1618, zanechav syna Václava, který byl roku 1628 [[konšel]]em na Starém Městě, účastnil se v bojích roku 1631–1639 a zastával v letech 1635–1637 úřad královského rychtáře. Václavovi synové Daniel a Václav si vedli statečně při obléhání Prahy od Švédů roku 1648. Ačkoliv Vořikovští měli rytířský erb již od roku 1604 a psali se z Kundratic, přece vyprosili si oba bratři 22. června 1659 zvláštní majestát. Bylo jim znovu dáno rytířství a zároveň polepšen jejich erb. Potomci Vořikovských žili ještě na počátku nynějšího století. Poslední se připomíná Felix (Šťastný) Josef Vořikovský z Kundratic, narozen 1837. Byl horním úředníkem a zemřel r. 1906 v Plzni v úplné chudobě.<ref>Ottův slovník naučný, XXVI., 968</ref> | ||
| Řádka 27: | Řádka 25: | ||
== Stavby a části vsi == | == Stavby a části vsi == | ||
| - | [[File:Oříkov, smíšené zboží a kontejnery.jpg | + | [[File:Oříkov, smíšené zboží a kontejnery.jpg|thumb|230px|Smíšené zboží]] |
Na návsi u levého břehu potoka je zděná, čtvercová zvonička se zakulacenými hranami, vystavěná roku 1822. Má nad vchodem okrouhlé okénko a na stranách po jednom prázdném výklenku. Na taškové střeše je baňatá věžička se šindelovou stříškou, zakončenou kovovou bání a křížkem. Ve věžičce visí zvonek z téhož roku jako zvonička. Osadníci jej ve světové válce zakopali a tak jej uchránili před zrekvírováním. Uvnitř zvoničky je oltářík s křížem a se soškami Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Je tam uschován kostelní prapor. Strop je rovný, prkenný a podlaha cihlová. U vchodu stojí dřevěný kříž. | Na návsi u levého břehu potoka je zděná, čtvercová zvonička se zakulacenými hranami, vystavěná roku 1822. Má nad vchodem okrouhlé okénko a na stranách po jednom prázdném výklenku. Na taškové střeše je baňatá věžička se šindelovou stříškou, zakončenou kovovou bání a křížkem. Ve věžičce visí zvonek z téhož roku jako zvonička. Osadníci jej ve světové válce zakopali a tak jej uchránili před zrekvírováním. Uvnitř zvoničky je oltářík s křížem a se soškami Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Je tam uschován kostelní prapor. Strop je rovný, prkenný a podlaha cihlová. U vchodu stojí dřevěný kříž. | ||
Osamělá skupina čtyř stavení u cesty, jež vede z Chlumce přes Ústupenice k Solopyskám, jmenuje se Nová Hospoda. Je tu hostinec, který dříve býval v sousedním statku. | Osamělá skupina čtyř stavení u cesty, jež vede z Chlumce přes Ústupenice k Solopyskám, jmenuje se Nová Hospoda. Je tu hostinec, který dříve býval v sousedním statku. | ||
Třetí částí Oříkova jsou čtyři hospodářské usedlosti jihozápadně na kraji lesa; jmenují se Oříkovec, v minulosti též Ořechovec.<ref>Sedláčkův Místopisný slovník historický</ref> V minulosti býval Oříkovec samostatnou vsí s vladyckým statkem, který patřil roku 1382 rytiři Renvaldovi z [[Ústupenice|Ústupenic]]. V neznámé době splynul Oříkovec s Oříkovem, s nímž měl pak společné dějiny. | Třetí částí Oříkova jsou čtyři hospodářské usedlosti jihozápadně na kraji lesa; jmenují se Oříkovec, v minulosti též Ořechovec.<ref>Sedláčkův Místopisný slovník historický</ref> V minulosti býval Oříkovec samostatnou vsí s vladyckým statkem, který patřil roku 1382 rytiři Renvaldovi z [[Ústupenice|Ústupenic]]. V neznámé době splynul Oříkovec s Oříkovem, s nímž měl pak společné dějiny. | ||
Celá osada oříkovská čítala 34 domovních čísel se 187 obyvatel (roku 1920 33 čísel se 183 obyvateli, roku 1843 28 čísel s 235 obyvatel). Byl tu hostinec, trafika a kovárna. Podle kronikáře Dvořáka v roce 1930 měl Oříkov 41 dům se 222 obyvatel národnosti české a náboženství římskokatolického. | Celá osada oříkovská čítala 34 domovních čísel se 187 obyvatel (roku 1920 33 čísel se 183 obyvateli, roku 1843 28 čísel s 235 obyvatel). Byl tu hostinec, trafika a kovárna. Podle kronikáře Dvořáka v roce 1930 měl Oříkov 41 dům se 222 obyvatel národnosti české a náboženství římskokatolického. | ||
| + | |||
== Reference == | == Reference == | ||
| + | <references/> | ||
| - | {{Commonscat|Oříkov}}{{Město Sedlčany}} | + | |
| - | + | {{Commonscat|Oříkov}}{{Město Sedlčany}}{{Článek z Wikipedie}} | |
[[Kategorie:Sedlčany]] | [[Kategorie:Sedlčany]] | ||
| + | [[Kategorie:Vesnice okresu Příbram]] | ||
Aktuální verze z 1. 11. 2020, 10:47
Oříkov je osada ležící ve Středočeském kraji, v okrese Příbram, a je částí města Sedlčany, od kterého leží asi 5 km západním směrem. Je rozložen v podlouhlém údolí u Oříkovského potoka, který na jihovýchodě protéká Pustým rybníkem (1 ha).
Historie
Osada je připomínána již kolem roku 1088.[1] Prvotně se jmenovala Oříkuov (= Oříkův dvůr). Statek a ves s okolní krajinou připadl ve 14. století pánům z Rožmberka a sdílel od 15. století všechny své osudy s blízkými Třebnicemi, k nimž byl připojen roku 1659. Dne 18. července 1685 Oříkov celý vyhořel. V 16. století, kdy se osada počala psát Vořikov, odtud pocházel rytířský rod Vořikovských z Kundratic, jehož zakladatelem byl Václav. Ten vyučiv se sladovníkem, usadil se v Praze, kde později, jako bohatý sládek, získal na Starém Městě roku 1549 městské právo. Zemřel roku 1582. Jeho syn, Simon Vořikovský, zasedal od roku v desetipanském úřadě. Zemřel roku 1618, zanechav syna Václava, který byl roku 1628 konšelem na Starém Městě, účastnil se v bojích roku 1631–1639 a zastával v letech 1635–1637 úřad královského rychtáře. Václavovi synové Daniel a Václav si vedli statečně při obléhání Prahy od Švédů roku 1648. Ačkoliv Vořikovští měli rytířský erb již od roku 1604 a psali se z Kundratic, přece vyprosili si oba bratři 22. června 1659 zvláštní majestát. Bylo jim znovu dáno rytířství a zároveň polepšen jejich erb. Potomci Vořikovských žili ještě na počátku nynějšího století. Poslední se připomíná Felix (Šťastný) Josef Vořikovský z Kundratic, narozen 1837. Byl horním úředníkem a zemřel r. 1906 v Plzni v úplné chudobě.[2] Oříkov a Oříkovec patřily v minulosti farou a kostelem, školou a četnictvem k Sedlčanům, poštou k Dublovicům, zdravotním obvodem k Sedlčanům. Oříkov má kroniku, kterou roku 1921 založil a vedl star. Josef Dvořák; týž spravuje též obecní knihovnu, založenou v roce 1922 se 73 svazky.
Stavby a části vsi
Na návsi u levého břehu potoka je zděná, čtvercová zvonička se zakulacenými hranami, vystavěná roku 1822. Má nad vchodem okrouhlé okénko a na stranách po jednom prázdném výklenku. Na taškové střeše je baňatá věžička se šindelovou stříškou, zakončenou kovovou bání a křížkem. Ve věžičce visí zvonek z téhož roku jako zvonička. Osadníci jej ve světové válce zakopali a tak jej uchránili před zrekvírováním. Uvnitř zvoničky je oltářík s křížem a se soškami Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Je tam uschován kostelní prapor. Strop je rovný, prkenný a podlaha cihlová. U vchodu stojí dřevěný kříž. Osamělá skupina čtyř stavení u cesty, jež vede z Chlumce přes Ústupenice k Solopyskám, jmenuje se Nová Hospoda. Je tu hostinec, který dříve býval v sousedním statku. Třetí částí Oříkova jsou čtyři hospodářské usedlosti jihozápadně na kraji lesa; jmenují se Oříkovec, v minulosti též Ořechovec.[3] V minulosti býval Oříkovec samostatnou vsí s vladyckým statkem, který patřil roku 1382 rytiři Renvaldovi z Ústupenic. V neznámé době splynul Oříkovec s Oříkovem, s nímž měl pak společné dějiny. Celá osada oříkovská čítala 34 domovních čísel se 187 obyvatel (roku 1920 33 čísel se 183 obyvateli, roku 1843 28 čísel s 235 obyvatel). Byl tu hostinec, trafika a kovárna. Podle kronikáře Dvořáka v roce 1930 měl Oříkov 41 dům se 222 obyvatel národnosti české a náboženství římskokatolického.
Reference
- ↑ Ottův Slovník naučný, XXVI., 967
- ↑ Ottův slovník naučný, XXVI., 968
- ↑ Sedláčkův Místopisný slovník historický
|
| Město Sedlčany |
|---|
|
Doubravice • Hradišťko • Libíň • Oříkov • Sedlčany • Sestrouň • Solopysky • Třebnice (Štíleček) • Vítěž • Zberaz |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |