Maria Šarapovová (* 19. dubna 1987) je bývalá ruská profesionální tenistka, stříbrná olympijská medailistka z Londýnských her 2012 a bývalá světová jednička ve dvouhře, která na čele strávila 21 týdnů. Od roku 1994 trvale žije ve Spojených státech.
Na okruhu WTA Tour vyhrála tři turnaje ve čtyřhře a třicet šest ve dvouhře, včetně všech čtyř Grand Slamů. Prvním z nich se stal Wimbledon 2004, na kterém zvítězila v sedmnácti letech po finálové výhře nad Serenou Williamsovou. Díky tomu pronikla do elitní světové desítky. Následovaly tituly z US Open 2006 a Australian Open 2008. Od srpna 2008 nehrála téměř dalších 10 měsíců pro zranění ramene, kvůli kterému podstoupila v říjnu téhož roku operaci.
Kariéru obnovila v květnu 2009 a mezi deset nejlepších tenistek se vrátila téměř po dvou letech v březnu 2011. Triumfem na French Open 2012 se stala teprve desátou hráčkou historie a šestou v otevřené éře, která zkompletovala kariérní grandslam. Pátou trofej dobyla na Roland Garros 2014, kde si v závěrečném klání poradila s Rumunkou Simonou Halepovou.
V sezóně 2004 také zvítězila na Turnaji mistryň. Pětkrát odešla z finále Grand Slamu poražena. Poprvé podlehla na Australian Open 2007 Sereně Williamsové, ve Wimbledonu 2011 nestačila na Petru Kvitovou, na Australian Open 2012 prohrála s Viktorií Azarenkovou a konečně na French Open 2013 i Australian Open 2015 ji opět zdolala Serena Williamsová. V rámci nižší úrovně profesionálního tenisu – okruhu ITF, získala čtyři tituly ve dvouhře.
V březnu 2016 na tiskové konferenci v Los Angeles oznámila, že měla pozitivní dopingový nález na Australian Open 2016, za který ji v červnu téhož roku Mezinárodní tenisová federace (ITF) potrestala dvouletým zákazem startu. Následující týden se proti verdiktu odvolala k Mezinárodní sportovní arbitráži, jež na počátku října 2016 trest snížila na 15měsíční období s uplynutím 26. dubna 2017. Na dvorce se vrátila divokou kartou na stuttgartském Porsche Tennis Grand Prix 2017. V den uplynutí trestu vyřadila Italku Robertu Vinciovou.
Na prvním místě singlového světového žebříčku WTA byla klasifikována v pěti oddělených obdobích. Poprvé od 22. srpna 2005 pouze jeden týden a popáté čtyři týdny do 9. července 2012. Ve čtyřhře jí v červnu 2004 nejvýše patřilo 41. místo. Od července 2013 do roku 2014 ji trénovala bývalá světová jednička Jimmy Connors, který nahradil Švéda Thomase Hogstedta, s nímž tenistka spolupracovala od roku 2011. K ukončení spolupráce se Švédem došlo po jejím časném vypadnutí ve Wimbledonu 2013. Dříve tuto roli mnoho let plnil Michael Joyce a také otec Jurij Šarapov. Od sezóny 2014 byl hlavním koučem Nizozemec Sven Groeneveld, s nímž se rozešla pro pokles formy a po vyřazení z březnového Indian Wells Masters 2018.
Kromě tenisu se věnuje modelingu a reklamním aktivitám. Nafotila sérii fotek pro časopis Sports Illustrated Swimsuit Issue. Propaguje výrobky společností jakými jsou Nike, Prince či Canon a její tvář byla spojena s několika módními domy, nejvíce pak s Cole Haan. V letech 2005 a 2008 se stala nejvyhledávanějším sportovcem na Yahoo!. Od února 2007 působí v roli velvyslankyně dobré vůle podílející se na programu obnovy po černobylské havárii. V červnu 2011 ji časopis Time zařadil mezi „30 ženských legend tenisu: Minulosti, přítomnosti a budoucnosti“ a v březnu 2012 se v televizní anketě stanice Tennis Channel nazvané 100 Greatest of All Time – sto největších tenistů všech dob, umístila na 71. místě. Na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her 2012 byla vlajkonoškou ruské výpravy.
Poprvé na sebe upozornila v listopadu 2000, kdy jako třináctiletá vyhrála dorostenecký turnaj Eddie Herr International Junior Tennis Championships hraný v kategorii dívek do šestnácti let. Poté obdržela zvláštní cenu „Rising Star Award“, udělovanou pouze nadějným mladým hráčům s velkým příslibem.
Debut mezi profesionály se uskutečnil v sezóně 2001. Premiérový zápas na okruhu WTA Tour odehrála v březnu 2002, když nastoupila k utkání na Pacific Life Open v Indian Wells proti Američance Brie Rippnerové, které vyhrála, aby ji poté vyřadila světová devítka Monika Selešová. Pro omezení maximálního počtu ženských turnajů u mladých hráček, pokračovala souběžně také na juniorském okruhu, na němž se probojovala do finále dvouhry na Australian Open 2002 a Wimbledonu 2002. Na prvním z nich se dokonce stala nejmladším finalistou v historii této juniorky, když k boji o titul nastoupila ve čtrnácti letech a devíti měsících.
