Svátek

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)

Verze z 1. 11. 2013, 22:30

Svátek je den se zvláštním náboženským nebo společenským významem, který se pravidelně opakuje a slaví, často podle tradičního rituálu. Státem uznané svátky jsou stanoveny zákonem a jsou to také dny pracovního klidu. Svátky mohou být pevné, určené stejným kalendářním datem (například Nový rok nebo Vánoce), nebo pohyblivé, obvykle určované podle měsičního kalendáře (například Velikonoce).

Zvláštní druh týdně opakovaného svátku je ve většině zemí křesťanská neděle, v Izraeli šabat (sobota) a v islámských zemích pátek. Protože v křesťanských kalendářích se každý den v roce připomínal „svátek“ nějakého světce, přeneslo se označení svátek i na jmeniny lidí, kteří nesou jeho jméno. Náboženský svátek je posvícení, výročí posvěcení místního kostela.

Fiestas Patrias v Seattle 2008

Obsah

Původ a význam

Svátek (od svatý, praslovanské sventu, staroperské spenta, mocný) je ve všech kulturách slavnostní den, kdy se nepracuje a společně slaví. J. Lawick-Goodall popisuje kolektivní výbuch radosti z deště u goril: vůdce začal silně křičet a celá skupina se za ním rozběhla po svahu dolů. V nejstarších kulturách se svátky patrně odvozovaly od fází Měsíce a od polohy Slunce (Slunovrat), jak o tom svědčí různé neolitické stavby (Stonehenge). Jiný typ předhistorického svátku představují v zemědělských kulturách například jarní „vynášení smrti“ nebo dožínky, odvozené od vegetačního cyklu. J. G. Herder byl přesvědčen, že při svátečních příležitostech nejspíš mohla vzniknout lidská řeč a někteří antropologové tuto hypotézu podporují i dnes.[1] Podle E. Durkheima představují svátky rozhodující příležitosti, kolem nichž se ustavují a udržují lidské skupiny a na nichž zakládají svoji identitu.[2]

„ Život bez svátlků je jako dlouhá cesta bez hospod. “
Ortodoxní průvod v Jeruzalémě

Ve vyspělejších kulturách měly svátky své specifické názvy a náboženské významy a jejich data se určovala podle měsíčního (římské Kalendy), později i slunečního kalendáře. Svátky tvořily kostru kalendáře jako rozvrhu času v roce. Židovský Pesach i křesťanské Velikonoce se dodnes stanovují podle prvního úplňku po jarní rovnodennosti a od data Velikonoc, které je v každém roce jiné, se odvozují i data dalších pohyblivých svátků. Křesťané nejprve převzali židovský kalendář a patrně už v 1. století místo soboty slavili neděli jako den Kristova vzkříšení. Křesťanský kalendář (viz Liturgický rok) se ustálil na Nikajském koncilu roku 325 a od raného středověku se postupně vyplnil tak, že každého dne v roce se slavila památka jednoho nebo několika světců či světic, nejčastěji v jejich úmrtní den.

Francouzská revoluce se pokusila tradiční křesťanské svátky nahradit revolučním kalendářem, který se však neujal - podobně jako Sovětský revoluční kalendář s novými svátky. Moderní státy vesměs převzaly tradiční náboženský kalendář a zavádějí občanské státní svátky, které připomínají důležité historické události nebo památku významných občanů.

Sváteční jednání

4. červenec 1819 ve Filadelfii

Jádrem svátku bylo v minulosti vždy shromáždění a slavnost, z níž patrně brzy vznikl rituál – jednání, které si účastníci netvoří sami, nýbrž přebírají. Zahrnoval zpěv, tanec a velmi často i oběti. K svátku patřilo zvláštní vyzdobení těla, případně oblečení, a často také společné jídlo. Už ve starověku byly součástí velkých svátků pouti, pěší průvody na posvátná místa. Některé svátky se slavily v noci a například při Dionýsiích docházelo k nepřístojnostem, takže je římský senát zakazoval. V židovství i v křesťanství začínal sváteční den už večer západem slunce, odtud pochází i křesťanská vigilie – noční bdění před svátkem. V novověku se slavení náboženských svátků silně disciplinovalo a ritualizovalo, takže se dnes většinou odehrává jen v chrámových prostorách.

Ke státním svátkům patří vlajky, ohňostroj, vojenské přehlídky, slavnostní shromáždění a udílení vyznamenání. K některým svátkům (například Novému roku) patří dnes také večerní hlučné čekání na půlnoc, často spojené s různými výtržnostmi. Protože k některým svátkům patří i dávání dárků, má například předvánoční doba velký obchodní význam.

Literatura

  • E. Durkheim, Elementární formy náboženského života. Praha: Oikúmené 2002.
  • R. A. Rappaport, Ritual and religion in the making of humanity. Cambrige: HUP 1999.
  • J. Sokol, Člověk a náboženství. Praha: Portál 2004.

Reference

  1. ↑ J. G. Herder, Abhandlung über den Ursprung der Sprache (1772). http://gutenberg.spiegel.de/?id=12&xid=1162&kapitel=1&cHash=9ffac797322
  2. ↑ E. Durkheim, Elementární formy náboženského života.

Související články

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Svátek
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Sv%C3%A1tek“