Bulat Okudžava

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 28. 11. 2013, 21:35

Bulat Okudžava, Palast der Republik, Německo, 29. listopadu 1976

Bulat Šalvovič Okudžava, rusky Булат Шалвович Окуджава, (9. května 1924, Moskva, Sovětský svaz – 12. června 1997, Paříž, Francie) byl básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu.

Obsah

Život

Přihlásil se ve svých 18 letech do Rudé armády jako dobrovolník. Druhou světovou válku strávil na frontě, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Po válce studoval filosofii v Tbilisi, pak pracoval jako novinář a začal psát, od roku 1955 také veřejně zpívat.[1]

Dílo

Soubor:Arbat-BulatOkudzhava-Monument.jpg
Okudžavova socha v Moskevské čtvrti Arbat
Poštovní známka Ruska, Bulat Okudžava, 1999 (Michel № 760, Scott № 6546)

Okudžava nebyl příliš dobrý hudebník, přesto se jeho písně s vlastním doprovodem na sedmistrunnou kytaru staly velmi populární. Patřil ke skupině lidí, která se stavěla kriticky k socialistickému režimu, přesto neusilovali o jeho změnu, usilovali pouze o zlepšení podmínek v rámci socialismu. Tito lidé bývají řazeni do tzv. čtvrté generace sovětské poezie, někdy označované jako generace opoziční (což je nepřesné), západní novináři o nich psali jako o sovětských beatnicích, což je označení značně pokulhávající.

Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. Jeho texty jsou známy a rozšířeny po celém světě, v Česku přeložené texty zpívá např. Jaromír Nohavica.

Romány

  • Ahoj, študente – 1961
  • Nebohý Avrosimov – 1971, česky 1987
  • Šipovova dobrodružství aneb Starodávná fraška – 1975, česky 1987
  • Putování diletantů – 1979
  • Dostaveníčko s Bonapartem – 1985
  • Zrušené divadlo – 1993

Básnické sbírky

  • Lyrika – 1956
  • Ostrovy – 1959
  • Veselý bubeníček – 1964
  • Arbate, můj Arbate – 1976

České výbory

  • OKUDŽAVA, Bulat. Kapela naděje. Příprava vydání Ludmila Dušková; překlad Václav Daněk (básně) a Ludmila Dušková (povídky). Praha : Odeon, 1980.  
  • OKUDŽAVA, Bulat. Půlnoční trolejbus. Příprava vydání Petr Kovařík; překlad Petr Kovařík. Praha : Československý spisovatel, 1981. (Klub přátel poezie.)  
  • Koně k nezkrocení - Bulat Okudžava a Vladimír Vysockij. Příprava vydání Václav Daněk; překlad Václav Daněk (Bulat Okudžava) a Milan Dvořák (Vladimír Vysockij). Praha : Svaz Hudebníků, 1983. (Edice Kruhu přátel mladé hudby.)  

Reference

  1. ↑ DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha : Mladá Fronta, 1987. Kapitola Bulat Okudžava, s. 240.  

Související články

Externí odkaz


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Bulat Okudžava
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Bulat_Okud%C5%BEava“