Analytický soud

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 2. 1. 2014, 14:33

Analytický soud (analytický výrok, analytická věta) je takový výrok (či věta), jehož pravdivost či nepravdivost plyne apriori z analýzy použitých pojmů bez jakéhokoli empirického zkoumání. Tak soud „tělesa jsou rozprostraněná“ je nutně vždy pravdivý, protože představa rozprostraněnosti je už obsažena v pojmu tělesa. Opakem je soud syntetický, například „všechny labutě jsou bílé“, který vyžaduje ověření na všech labutích (a ukáže se tak jako nepravdivý). Rozlišení zavedl Immanuel Kant a hrálo pak významnou roli i v analytické filosofii a v logice.

Obsah

1 Kantova transcendentální filosofie
2 Analytická filosofie
- 2.1 Související články
3 Externí odkazy

Kantova transcendentální filosofie

Úkolem transcendentální filosofie není podle Kanta zkoumat to, jak se věci mají, nýbrž zkoumat podmínky pravdivého poznání. Analytické soudy jsou a priori, tedy bez dalšího zkoumání stavu věcí, pravdivé nebo nepravdivé, což plyne z prosté analýzy pojmů. Ovšem analytický soud je v důsledku toho tautologický, čili nerozšiřuje poznání a může je pouze objasnit. Kant proto také mluví o „vysvětlujících soudech“. Na druhé straně syntetické soudy sice mohou poznání rozšířit, jejich pravdivost či nepravdivost se však obvykle musí rozhodovat zkušeností, smyslovým poznáním, které není jisté. Jednou z hlavních otázek Kantovy filosofie poznání byla tudíž otázka, jak jsou syntetické soudy a priori možné. Kant byl přesvědčen, že takové soudy jsou možné například v matematickém důkazu.

Analytická filosofie

Filosofie Vídeňského kruhu dostala později název „analytická filosofie“ proto, že viděla úlohu filosofie právě v analytických soudech; syntetické soudy příslušejí jednotlivým vědám. Soudy či věty, jež nejsou ani analytické ani ověřitelné zkušeností, nemají smysl. Tento postoj je ovšem sporný proto, že samo tvrzení, že všechny smysluplné soudy a věty musí být buď empirické nebo analytické, není ani analytické ani empirické. O jeho pravdivosti tedy nelze rozhodnout. Roku 1951 uveřejnil americký logik a filosof Willard Van Orman Quine článek „Dvě dogmata empirismu“, kde celé rozlišení na analytické a syntetické soudy zpochybnil a prohlásil za neudržitelné dogma. Hlavní problém je v tom, že přísně vzato neumíme rozlišit, co je a co není v pojmech zahrnuto, pokud to nejsou pojmy matematické, logické nebo administrativní, a tedy přesně definované. Tak je v pojmu trojúhelníku jistě zahrnuto, že má tři vrcholy, nebo v pojmu plátce daně, že má jistý příjem, ale je například v pojmu havran zahrnuto, že je černý? V běžné řeči asi ano, logicky však nikoli. Quinovu argumentaci většina odborníků přijímá, rozlišení se však jako heuristická pomůcka dále používá.

Související články

Externí odkazy

Stanford Encyclopedia of Philosophy, heslo Distinction analytic/synthetic

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii