Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Maršál Sovětského svazu
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 11. 3. 2014, 12:43
Hodnost Maršál Sovětského svazu, rusky Ма́ршал Сове́тского Сою́за, Maršal Sovjetskogo sojuza byla druhá nejvyšší hodnost Rudé a posléze Sovětské armády a prakticky nejvyšší hodnost, které mohl voják dosáhnout. (Nejvyšší hodnost – generalissimus – byla vytvořena speciálně pro Stalina, který byl také jejím jediným nositelem v celé historii SSSR.) Hodnost maršál SSSR vznikla v roce 1935 a zanikla v roce 1991. Celkem jí dosáhlo 41 lidí. Jejím námořnickým ekvivalentem byla hodnost Admirál flotily Sovětského svazu.
Historie hodnosti
Vojenská hodnost maršál Sovětského svazu byla ustavena rozhodnutím sovětské vlády (tzv. Rada lidových komisařů) 22. září 1935. 20. listopadu bylo do této hodnosti povýšeno 5 mužů: lidový komisař obrany Kliment Vorošilov, náčelník generálního štábu Rudé armády Alexandr Jegorov a tři starší velitelé: Vasilij Bljucher, Semjon Buďonnyj a Michail Tuchačevskij. Tři z nich, Bljucher, Tuchačevskij a Jegorov, byli popraveni během Stalinovy Velké čistky v letech 1938–1939. 7. května 1940 byli jmenováni další tři maršálové: nový lidový komisař obrany Semjon Timošenko, Boris Šapošnikov a Grigorij Kulik. Během druhé světové války byli Timošenko, Buďonnyj a Vorošilov odstraněni z nejvyššího velení pro neúspěšné řízení bojových operací (Vorošilov po Zimní válce, zbylí dva v průběhu Velké vlastenecké války) a Kulik byl dokonce degradován pro neschopnost. Hodnost maršál Sovětského svazu byla během války dána celé řadě vojenských velitelů, kteří si ji zasloužili svými výkony na bojišti (např. Georgij Žukov, Ivan Koněv a Konstantin Rokossovskij). V roce 1943 Stalin povýšil na maršála sám sebe a v roce 1945 přidal stejnou hodnost svému šéfovi policie Berijovi. K těmto politickým maršálům se později ještě připojil v roce 1947 Nikolaj Bulganin. Po válce byl bývalý maršál Kulik popraven během další vlny Stalinových čistek (1950). Po Stalinově smrti jej následoval Berija (ten byl odsouzen za zločiny, jichž se skutečně dopustil). Od roku 1947 dostávali tuto hodnost pouze profesionální vojáci alespoň rámcově odpovídající úrovně (jedinou výjimku představuje sebepovýšení Leonida Brežněva v roce 1976). Jako poslední získal tuto hodnost byl Dmitrij Jazov (1990), který byl o rok později uvězněn pro svou účast na nepovedeném puči proti Michailu Gorbačovovi. Maršál Sergej Achromejev spáchal sebevraždu po rozpadu SSSR. Hodnost byla zrušena (ztratila význam) s rozpuštěním Sovětského svazu v říjnu 1991. Za její nástupnickou hodnost je považována hodnost maršál Ruské federace, kterou v současné době zastavá pouze Igor Sergejev, ruský ministr obrany 1997–2001 a současný bezpečnostní poradce Vladimira Putina. Maršály SSSR lze rozdělit do tří hlavních skupin.
- První skupina si svou vysokou reputaci získala během Ruské občanské války. Sem patří všichni maršálové povýšení do konce roku 1940 (včetně politického maršála Vorošilova, jehož zásluhy existovaly ve skutečnosti pouze na papíře). Všichni tito velitelé byli s výjimkou Šapošnikova odstraněni z vedoucích postů pro neschopnost a neúspěchy v boji, nebo byli popraveni za Velké čistky. Za alespoň průměrně schopné velitele z nich bývají považováni Šapošnikov, Tuchačevský, Blücher a částečně Timošenko.
- Druhá skupina si hodnost vydobyla během Velké vlastenecké války a její členové zastávali vrcholné velitelské funkce na konci druhé světové války a po ní. Sem patří zejména maršálové Žukov, Vasilijevskij, Koněv, Rokosovskij, Malinovskij, Tolbuchin a Čujkov.
- Třetí skupinu tvoří maršálové, kteří hodnost získali během éry Studené války.
Všichni pováleční maršálové byli důstojníky během Velké vlastenecké války, s výjimkou Brežněva, který byl politrukem. Včetně Jazova, který byl na konci války dvacetiletý a velel rotě. Na rozdíl od starších amerických velitelů, žádný sovětský maršál nezískal přímé bojové zkušenosti za Studené války. Tato přetrvávající skupina veteránů druhé světové války v nejvyšším velení je považována za jeden z nejdůležitějších faktorů, který negativně ovlivnil vývoj a akceschopnost Sovětské armády v jejím pozdním období. Ve vojenské hierarchii Sovětského svazu byly zavedeny také jiné maršálské hodnosti, a to Maršál tankového vojska, Maršál dělostřelectva a Maršál letectva v lednu 1943 a Maršál ženijního vojska, Maršál spojovacího vojska, Hlavní maršál letectva, Hlavní maršál tankového vojska, Hlavní maršál dělostřelectva, Hlavní maršál ženijního vojska a Hlavní maršál spojovacího vojska v říjnu 1943.
Seznam maršálů SSSR
- Kliment Vorošilov (1881–1969), od listopadu 1935
- Michail Tuchačevskij (1893–1937), od listopadu 1935
- Alexandr Jegorov (1883–1939), od listopadu 1935
- Semjon Buďonnyj (1883–1973), od listopadu 1935
- Vasilij Bljucher (1890–1938), od listopadu 1935
- Semjon Timošenko (1895–1970), od května 1940
- Grigorij Kulik (1890–1950), od května 1940
- Boris Michajlovič Šapošnikov (1882–1945), od května 1940
- Georgij Žukov (1896–1974), od ledna 1943
- Alexandr Vasilevskij (1895–1977), od února 1943
- Josif Stalin (1879–1953), od března 1943
- Ivan Stěpanovič Koněv (1897–1973), od února 1944
- Leonid Govorov (1897–1955), od června 1944
- Konstantin Rokossovskij (1896–1968), od června 1944
- Rodion Malinovskij (1898–1967), od září 1944
- Fjodor Tolbuchin (1894–1949), od září 1944
- Kirill Mereckov (1897–1968), od října 1944
- Lavrentij Berija (1899–1953), od července 1945
- Vasilij Danilovič Sokolovskij (1897–1968), od července 1946
- Nikolaj Bulganin (1895–1975), od listopadu 1947
- Ivan Bagramjan (1897–1982), od března 1955
- Sergej Birjuzov (1904–64), od března 1955
- Andrej Grečko (1903–76), od března 1955
- Andrej Jerjomenko (1892–1970), od března 1955
- Kirill Moskalenko (1902–85), od března 1955
- Vasilij Čujkov (1900–82), od března 1955
- Matvěj Zacharov (1898–1972), od května 1959
- Filipp Golikov (1900–80), od května 1961
- Nikolaj Ivanovič Krylov (1903–72), od května 1962
- Ivan Jakubovskij (1912–76), od dubna 1967
- Pavel Batickij (1910–84), od dubna 1968
- Petr Koševoj (1904–76), od dubna 1968
- Leonid Brežněv (1906–82), od května 1976
- Dmitrij Ustinov (1908–84), od července 1976
- Viktor Kulikov (* 1921), od ledna 1977
- Nikolaj Ogarkov (1917–94), od ledna 1977
- Sergej Leonidovič Sokolov (* 1911), od února 1978
- Sergej Fjodorovič Achromejev (1923–91), od března 1983
- Semjon Kurkotkin (1917–90), od března 1983
- Vasilij Petrov (* 1917), od března 1983
- Dmitrij Jazov (* 1924), od dubna 1990
Externí odkazy
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |