Gorizia
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
m (Nahrazení textu „1001“ textem „1001“) |
||
| Řádka 43: | Řádka 43: | ||
== Historie a současnost == | == Historie a současnost == | ||
| - | První písemná zmínka o Gorizii pochází z [[28. dubna]] | + | První písemná zmínka o Gorizii pochází z [[28. dubna]] 1001, kdy [[císař Svaté říše římské]] [[Ota III.]] daroval zdejší hrad a osadu patriarchovi aquileiskému Janu II. a hraběti friaulskému. Ve dvanáctém až šestnáctém století bylo město politickým a správním centrem [[Grafschaft Görz|hrabství Görz]]. V roce 1500 vymřel gorický panovnický rod a hrabství se dostalo pod vládu [[Habsburkové|Habsburků]]. V letech 1508 až 1509 byla oblast okupována [[Benátská republika|Benátskou republikou]]. V období let 1809 až 1813 bylo město součástí [[Ilyrské provincie|Ilyrských provincií]]. V roce 1849 bylo hrabství zahrnuto do [[Rakouské přímoří|Rakouského přímoří]], v roce 1861 pak došlo k reorganizaci a posílení role [[Gorice a Gradiška|Gorice a Gradišky]]. Za první světové války dobyli Italové město v srpnu 1916, ale v listopadu 1917 bylo opět pod rakouskou kontrolou. V říjnu 1918 došlo k rozkolu, když Slovinci jednostranně vyhlásili nezávislý [[Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů]], zatímco místní obyvatelstvo trvalo na autonomii v rámci habsburského soustátí. V listopadu 1918 bylo město opět obsazeno italskými jednotkami. |
V roce 1920 se město i celé okolí stalo oficiálně součástí Itálie. Autonomní hrabství zaniklo v roce 1922 a v roce 1924 bylo připojeno k [[Provincie Udine|Provincii Udine]]. V roce 1927 se Gorizia stala správním centrem regionu Julská krajina. V období fašistického režimu byly rozpuštěny všechny slovinské organizace a užívání slovinského jazyka na veřejnosti bylo zakázáno. Slovinci zformovali odbojové hnutí TIGR, část z nich emigrovala do Jugoslávie či [[Argentina|Argentiny]]. | V roce 1920 se město i celé okolí stalo oficiálně součástí Itálie. Autonomní hrabství zaniklo v roce 1922 a v roce 1924 bylo připojeno k [[Provincie Udine|Provincii Udine]]. V roce 1927 se Gorizia stala správním centrem regionu Julská krajina. V období fašistického režimu byly rozpuštěny všechny slovinské organizace a užívání slovinského jazyka na veřejnosti bylo zakázáno. Slovinci zformovali odbojové hnutí TIGR, část z nich emigrovala do Jugoslávie či [[Argentina|Argentiny]]. | ||
Aktuální verze z 12. 8. 2014, 16:50
Gorice (německy: Görz, italsky: Gorizia, slovinsky Gorica, furlansky Gurizze) je historické město rozdělené od roku 1947 mezi italské město Gorizia a slovinské město Nova Gorica.
Do roku 1918 to byla metropole rakouské korunní země Okněžněné hrabství Gorice a Gradiška, a měla zároveň postavení statutárního města. Po skončení první světové války město i s celou korunní zemí získala Itálie. Roku 1947 bylo město na základě Pařížské mírové smlouvy rozděleno mezi Jugoslávii, která získala malou část na východě a začlenila ji do Slovinska (zde bylo vybudováno nové město Nova Gorica), a Itálii, které zůstala většina původního města.
Historie a současnost
První písemná zmínka o Gorizii pochází z 28. dubna 1001, kdy císař Svaté říše římské Ota III. daroval zdejší hrad a osadu patriarchovi aquileiskému Janu II. a hraběti friaulskému. Ve dvanáctém až šestnáctém století bylo město politickým a správním centrem hrabství Görz. V roce 1500 vymřel gorický panovnický rod a hrabství se dostalo pod vládu Habsburků. V letech 1508 až 1509 byla oblast okupována Benátskou republikou. V období let 1809 až 1813 bylo město součástí Ilyrských provincií. V roce 1849 bylo hrabství zahrnuto do Rakouského přímoří, v roce 1861 pak došlo k reorganizaci a posílení role Gorice a Gradišky. Za první světové války dobyli Italové město v srpnu 1916, ale v listopadu 1917 bylo opět pod rakouskou kontrolou. V říjnu 1918 došlo k rozkolu, když Slovinci jednostranně vyhlásili nezávislý Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů, zatímco místní obyvatelstvo trvalo na autonomii v rámci habsburského soustátí. V listopadu 1918 bylo město opět obsazeno italskými jednotkami.
V roce 1920 se město i celé okolí stalo oficiálně součástí Itálie. Autonomní hrabství zaniklo v roce 1922 a v roce 1924 bylo připojeno k Provincii Udine. V roce 1927 se Gorizia stala správním centrem regionu Julská krajina. V období fašistického režimu byly rozpuštěny všechny slovinské organizace a užívání slovinského jazyka na veřejnosti bylo zakázáno. Slovinci zformovali odbojové hnutí TIGR, část z nich emigrovala do Jugoslávie či Argentiny.
V září 1943 bylo město osvobozeno slovinskými partyzány, ale brzy se dostalo pod kontrolu říšskoněmecké branné moci. V letech 1943 až 1945 bylo součástí Operačního prostoru Jadranské přímoří. Po krátké okupaci jednotkami Jugoslávské národněosvobozenecké armády v květnu a červnu 1945 byla správa předána Spojencům. V září 1947 bylo město opětovně připojeno k Itálii, přičemž některé okrajové části (Solkan, Pristava, Rožna Dolina, Kromberk, Šempeter pri Gorici and Vrtojba) byly připojeny k Jugoslávii. V roce 1948 byla zahájena výstavba jugoslávské Nové Gorice.
Související články
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |