Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Jan Skácel
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 24. 6. 2014, 13:43
Jan Skácel (* 7. února 1922, Vnorovy – 7. listopadu 1989, Brno) byl český básník, prozaik a autor poezie pro děti. Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku a tak byl nasazen na stavby v Rakousku. Po druhé světové válce vystudoval filosofii na Masarykově universitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v r. 1954 přešel do literární redakce rozhlasu v Brně, kde zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury). V roce 1969 byl Host do domu zakázán a J. Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 směla jeho díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském Bloku. Vychází sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracuje i s divadlem. V roce 1989 umírá na rozedmu plic a posmrtně vychází sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň. Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89. V roce 1992 byl in memoriam oceněn Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal čestným občanem Brna.
Obsah |
Dílo
Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených.
- spíše jednoduché, krátké obraty, někdy jen čtyřverší
- poezie inspirována moravským folklórem, nelze vyloučit i vliv tradiční čínské poetiky
- častá témata : venkovské prostředí, sepětí člověka s přírodou, oproštění od moderního světa, chaosu
- básník ticha a pokory, připomíná tvorbu Halase a Reynka
- báseň obsahující i tajemství, které by mělo být podle Skácela součástí básně
Básnické sbírky
- Kolik příležitostí má růže – 1957, zabývá se tématy reality
- Co zbylo z anděla – 1960, lyrické básně
- Hodina mezi psem a vlkem – 1962
- Smuténka – 1965
- Vítr jménem Jaromír: 3 knihy veršů – 1966, souborné vydání tří prvních autorových sbírek, tj. sbírek Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem. Kresby Jiří Trnka
- Metličky – 1968
- Chyba broskví – 1975, stokrát čtyři verše
- Dávné proso – 1981
- Naděje s bukovými křídly – 1983, dvě knihy veršů: Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška
- Odlévání do ztraceného vosku – 1984
- Kdo pije potmě víno – 1988, poslední autorovo dílo
- Noc s Věstonickou Venuší – 1990, výbor jeho milostných veršů
- A znovu láska – 1991, posmrtně
- Stracholam – 1993, výbor poezie
- Květy z nahořklého dřeva – 2000, výbor poezie
- Kdo učil mlčet kámen – 2001, výbor poezie
- Oříšky pro černého papouška – 2005, bibliofilní vydání, vydáno při příležitosti životního jubilea Boženy Skácelové
- Překrásná je nepotřeba nářku – 2006, výbor poezie
- Zlé laně odcházejí k ránu – 2007, výbor poezie
- Doteky – 2007, výbor poezie
Próza
Pro děti
- Jak šel brousek na vandr – 1961
- Pohádka o velkém samovaru – 1961
- Uspávanky – 1983, cyklus rozměrnějších lyrických skladeb s epickými prvky, koncipovaný jako vyprávěnky dětem před spaním, ilustrace Ota Janeček
- Kam odešly laně – 1985, na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky hrajících si dětí
- Proč ten ptáček z větve nespadne – 1988, na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky zvířat
- O pejsku Ťapovi, výru Výrovi, slavíčku Slavíkovi a kočičce, která se moc styděla – 1998, z autorovy pozůstalosti k vydání připravil J. Opelík
- Pohádky z Valašského království – 2006 (2. vyd.), převyprávěné pohádky, které sesbíral B. M. Kulda, původně vyšly pod jménem B. Stárkové
Na slova některých jeho básní složil Jiří Pavlica z Hradišťanu písně do alba O slunovratu, mj. známou píseň Modlitba za vodu.
Ukázky z díla
- (45)
- stíny se dlouží vítr v polích stárne
- je příliš ticho začíná se hra
- na slepou bábu v sladkost upadáme
- a chyba broskví by nás zabila
(45. čtyřverší ze sbírky Chyba broskví)
- Jaro je tak křehké
- až se světlo láme pomalu
- slimáčími růžky
(Stopadesátý sonet o jaru)
Související články
Reference
- Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |