Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Otto Carius

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
(+ Výrazné vylepšení)
m (Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“)
 
Řádka 9: Řádka 9:
|místo úmrtí=
|místo úmrtí=
|přezdívka=
|přezdívka=
-
|sloužil=[[Soubor:Flag of Nazi Germany (1933-1945).png|22px|border]] [[Třetí říše]]
+
|sloužil=[[Soubor:Flag of Nazi Germany (1933-1945).png|22px|border]] [[Nacistické Německo|Třetí říše]]
|složka= [[Wehrmacht]]
|složka= [[Wehrmacht]]
|doba služby=[[1940]]–[[1945]]
|doba služby=[[1940]]–[[1945]]

Aktuální verze z 22. 6. 2023, 17:11


Otto Carius jako nadporučík v bílé slavnostní uniformě. U krku můžeme vidět jeho rytířský kříž s dubovými ratolestmi.

Otto Carius (* 27. května 1922, Zweibrücken, † 24. ledna 2015, Herschweiler-Pettersheim) byl německý voják, tankové eso a jeden z nejúspěšnějších velitelů tanku v druhé světové válce. Je mu připisováno více než 150 zničených nepřátelských tanků.[1]

Otto Carius se narodil ve Zweibruckenu v jihozápadním Německu. Poté, co ukončil školní docházku, vypukla druhá světová válka a v květnu 1940 dobrovolně vstoupil do armády, do 104. pěšího umísťovacího praporu. Po výcviku byl přidělen k 21. tankovému pluku a prožil svoji první bitvu jako nabíječ v tanku Pzkpfw 38 během operace Barbarossa v červnu 1941. Po roce válečných zkušeností na Východní frontě byl Carius přijat do kursu důstojnických kandidátů a po jeho ukončení byl v dubnu 1943 přidělen k 502. těžkému tankovému praporu.

V dubnu 1943, už v hodnosti důstojníka, velel 502. praporu těžkých tanků vyzbrojenému tanky Tiger. V letech 1943 a 1944 sloužil v severní části východní fronty.

Dne 22. července 1944 nadporučík Carius postupoval se svou rotou 8 Tigerů směrem k vesnici Malinava (severní předměstí Dunaburgu) s rozkazem zastavit ruský postup. Spolu s Albertem Kerscherem si vzali Kubelwagen, aby ověřili, jestli je už vesnice okupována Rusy, a zjistili, že ano. Carius poznal, že ruské tanky ve vesnici jsou pouze čelo útoku, a že čekají na příjezd hlavních sil. Rozhodl se, že znovu získá vesnici před příjezdem posil. Vrátil k rotě, aby vysvětlil svůj plán na dobytí vesnice. Rozhodl se, že pro útok na vesnici použije jen dva Tigery, protože zde byla jen jedna cesta vedoucí do vesnice a útok všech jeho Tigerů by mohl být nebezpečný. Šest Tigerů zůstalo v záloze, když se jeho a Kerscherovy tanky tohoto typu přesouvaly směrem k vesnici Malinava. Rychlost byla základem Cariovy strategie a byla rozhodující při zmatení Rusů a znehybnění jejich tanků. Když se Cariův Tiger č.217 přesouval do vesnice, dva tanky T-34/85 právě otáčely své věže. V tu chvíli na ně vystřelil Kerscherův Tiger č.213, který sledoval Caria ve vzdálenosti asi 150 m, a zničil je. Stejně jako poprvé, Carius zaútočil na ruský nejnovější těžký tank IS-1 (možná IS-2). Jejich silueta byla trochu podobná německému Královskému Tigeru a Carius byl zpočátku zmatený, ale po chvilce váhání vypálil a IS-1 začal hořet. Později Carius vypověděl, že celá bitva netrvala víc než 20 minut. Během krátké chvíle Carius a Kerscher vyřadili 17 ruských tanků včetně nových IS-1. Ačkoliv byli Rusové při útoku překvapeni, Cariovo rychlé a přesné posouzení situace a výborně použitá taktika byly hlavními faktory výsledku bitvy. Cariův úspěch v Malinavě se rovná Wittmanově Villers-Bocage.

V srpnu 1944 byl Carius přeložen k formující se jednotce těžkých stíhačů tanků Jagdtiger a v dubnu 1945 padl do amerického zajetí.

Literatura

  • HART, Stephen A. Sherman Firefly vs Tiger, Normandy 1944. Oxford : Osprey Publishing, 2007. ISBN 978-1-84603-150-2. (anglicky) 

Reference

  1. HART, Stephen A. Sherman Firefly vs Tiger, Normandy 1944. Oxford : Osprey Publishing, 2007. ISBN 978-1-84603-150-2. Kapitola The Combatants, s. 41. (anglicky) 

Externí odkazy