Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Bell P-63 Kingcobra
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(+ Výrazné vylepšení) |
||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
|typ = [[stíhací letoun]] | |typ = [[stíhací letoun]] | ||
|výrobce = [[Bell Aircraft Corporation]] | |výrobce = [[Bell Aircraft Corporation]] | ||
| - | |image = [[Soubor:Bell P- | + | |image = [[Soubor:Bell P-63A Kingcobra 42-638871 (16139504242).jpg|240px]] |
|text = Bell P-63 Kingcobra | |text = Bell P-63 Kingcobra | ||
|konstruktér = | |konstruktér = | ||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
|hlavní uživatel = [[Sovětský svaz|SSSR]] | |hlavní uživatel = [[Sovětský svaz|SSSR]] | ||
|více uživatelů = USA, Francie | |více uživatelů = USA, Francie | ||
| - | }} | + | }}'''Bell P-63 Kingcobra''' byl americký letoun používaný během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Nejvíce užíván však byl v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], kam byl dodáván {{Nowrap|v rámci tzv. „[[Zákon o půjčce a pronájmu|Zákona o půjčce a pronájmu]]“ (Lend & Lease Act)}}. |
| - | '''Bell P-63 Kingcobra''' byl americký letoun používaný během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Nejvíce užíván však byl v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], kam byl dodáván v rámci tzv. „[[Zákon o půjčce a pronájmu|Zákona o půjčce a pronájmu]]“ (Lend & Lease Act). | + | |
==Vývoj== | ==Vývoj== | ||
Počátkem roku [[1941 v letectví|1941]] byly ve firmě [[Bell Aircraft Corporation]] zahájeny práce na konstrukci stíhacího letounu, který koncepčně vycházel z typu [[Bell P-39 Airacobra]]. Konstruktéři firmy Bell tehdy souběžně pracovali na dvou projektech — Model 23, což byl budoucí XP-39E, a Model 24, z nějž nakonec vykrystalizoval XP-63 (AAF postupně objednalo stavbu tří prototypů XP-39E, s/n 41-19501, 41-19502 a 42-71464, spolu se třemi prototypy XP-63 — šlo o dva stroje XP-63 se sériovými čísly 41-19511 a 41-19512, třetím byl XP-63A s/n 42-78015). Oba typy (Model 23 i Model 24) poháněly motory [[Allison V-1710|Allison V-1710-47]], což byla první verze tohoto motoru, která dostala dvoustupňový kompresor. Model 24, který navíc dostal laminární profil křídla (po typu P-51 firmy North American Aviation jako druhý v USA), se ukázal jako perspektivnější, takže nakonec sešlo z uvažované výroby XP-39E (byla zadána nakonec stornovaná objednávka na stavbu 4000 kusů, které měly být zařazeny do výzbroje pod novým označením P-76). USAAF, tedy vojenské letectvo [[Spojené státy americké|Spojených Států]], které potřebovalo na začátku války každý vhodný letoun, objednalo v září [[1942 v letectví|1942]], tedy ještě před zalétáním XP-63, sériovou výrobu. Nakonec ale stroj, který dostal označení '''Bell P-63 Kingcobra''', nikdy nenasadilo do bojů. Většina vyrobených strojů tak byla dodána do [[Sovětský svaz|SSSR]], který dostal 2421 kusů. Výroba typu P-63 byla zahájena na podzim [[1943 v letectví|1943]]. | Počátkem roku [[1941 v letectví|1941]] byly ve firmě [[Bell Aircraft Corporation]] zahájeny práce na konstrukci stíhacího letounu, který koncepčně vycházel z typu [[Bell P-39 Airacobra]]. Konstruktéři firmy Bell tehdy souběžně pracovali na dvou projektech — Model 23, což byl budoucí XP-39E, a Model 24, z nějž nakonec vykrystalizoval XP-63 (AAF postupně objednalo stavbu tří prototypů XP-39E, s/n 41-19501, 41-19502 a 42-71464, spolu se třemi prototypy XP-63 — šlo o dva stroje XP-63 se sériovými čísly 41-19511 a 41-19512, třetím byl XP-63A s/n 42-78015). Oba typy (Model 23 i Model 24) poháněly motory [[Allison V-1710|Allison V-1710-47]], což byla první verze tohoto motoru, která dostala dvoustupňový kompresor. Model 24, který navíc dostal laminární profil křídla (po typu P-51 firmy North American Aviation jako druhý v USA), se ukázal jako perspektivnější, takže nakonec sešlo z uvažované výroby XP-39E (byla zadána nakonec stornovaná objednávka na stavbu 4000 kusů, které měly být zařazeny do výzbroje pod novým označením P-76). USAAF, tedy vojenské letectvo [[Spojené státy americké|Spojených Států]], které potřebovalo na začátku války každý vhodný letoun, objednalo v září [[1942 v letectví|1942]], tedy ještě před zalétáním XP-63, sériovou výrobu. Nakonec ale stroj, který dostal označení '''Bell P-63 Kingcobra''', nikdy nenasadilo do bojů. Většina vyrobených strojů tak byla dodána do [[Sovětský svaz|SSSR]], který dostal 2421 kusů. Výroba typu P-63 byla zahájena na podzim [[1943 v letectví|1943]]. | ||
| - | Bell P-63A byl vyzbrojen automatickým [[kanón]]em M4 ráže 37 mm střílejícím dutou osou vrtule a čtyřmi [[kulomet|kulomety]] ráže 12,7 mm. Letoun mohl nést až tři pumy s hmotností do 227 kg. V průběhu výroby byly prováděny různé úpravy a vylepšení. Celkem bylo vyrobeno | + | Bell P-63A byl vyzbrojen automatickým [[kanón]]em M4 ráže 37 mm střílejícím dutou osou vrtule a čtyřmi [[kulomet|kulomety]] ráže 12,7 mm. Letoun mohl nést až tři pumy s hmotností do 227 kg. V průběhu výroby byly prováděny různé úpravy a vylepšení. Celkem bylo vyrobeno 3 362 strojů všech verzí (jiné prameny udávají 3 303 kusů). |
| - | |||
==Bojové nasazení== | ==Bojové nasazení== | ||
| - | |||
V Sovětském svazu čekal Kingcobru šťastný osud. Po dobrých zkušenostech s P-39 byla i ona nasazena u stíhacího letectva. Dočkala se i střetů s nepřátelskými letouny, byť již ne v tak hojném počtu, protože k jejímu nasazení došlo až v závěru války. Její výsledky jsou následující — | V Sovětském svazu čekal Kingcobru šťastný osud. Po dobrých zkušenostech s P-39 byla i ona nasazena u stíhacího letectva. Dočkala se i střetů s nepřátelskými letouny, byť již ne v tak hojném počtu, protože k jejímu nasazení došlo až v závěru války. Její výsledky jsou následující — | ||
| Řádka 45: | Řádka 42: | ||
Sovětští piloti si na nich cenili jejich skvělé manévrovací schopnosti a schopnost vydržet velká poškození (podobně jako u P-39) a navíc oceňovali, že oproti jejich starším sourozencům měly lepší letové vlastnosti a při pilotáži byly méně záludné. Po válce podle některých zdrojů byly v záloze drženy až do konce 40. let! V NATO tyto „potenciálně nepřátelské“ stroje dokonce obdržely kódové jméno Fred. | Sovětští piloti si na nich cenili jejich skvělé manévrovací schopnosti a schopnost vydržet velká poškození (podobně jako u P-39) a navíc oceňovali, že oproti jejich starším sourozencům měly lepší letové vlastnosti a při pilotáži byly méně záludné. Po válce podle některých zdrojů byly v záloze drženy až do konce 40. let! V NATO tyto „potenciálně nepřátelské“ stroje dokonce obdržely kódové jméno Fred. | ||
| - | Ze sovětských | + | Ze sovětských stíhacích es na P-63 koncem války létali Alexej Michailovič Rešetov, Ivan Ivanovič Kobyleckij a Nikolaj Fjodorovič Kuzněcov. |
| - | Celkem 332 strojů Kingcobra bylo přestavěno na pilotované (!) cílové letouny. Stroje Bell RP-63 „Pinball“ nenesly žádnou výzbroj, byly však opatřeny zesíleným potahem, chránícím letoun i pilota před zásahy střel speciální cvičné munice, vyrobené ze snadno se tříštícího materiálu (vývoj této munice byl poměrně komplikovaný, protože z jedné strany bylo nutno zajistit neškodné | + | Celkem 332 strojů Kingcobra bylo přestavěno na pilotované (!) cílové letouny. Stroje Bell RP-63 „Pinball“ nenesly žádnou výzbroj, byly však opatřeny zesíleným potahem, chránícím letoun i pilota před zásahy střel speciální cvičné munice, vyrobené ze snadno se tříštícího materiálu (vývoj této munice byl poměrně komplikovaný, protože z jedné strany bylo nutno zajistit neškodné roztříštění střely na zesíleném potahu letounu, ale z druhé strany střely musely mít srovnatelné balistické vlastnosti jako běžné střelivo, aby výcvik ve střelbě na letící cíl byl realistický). Dopad střel byl snímán čidly a signalizován světelným zařízením. V roce 1948 se ještě řada terčových letadel dočkala přeznačení, takže z RP-63A, RP-63C a RP-63G se staly QF-63A, QF-63C a QF-63G. |
== Hlavní technické údaje == | == Hlavní technické údaje == | ||
| + | [[Soubor:Bell RP-63C-5-BE NX63231 (6834980830).jpg|thumb|230px|Civilní závodní varianta]] | ||
| + | [[Soubor:Bell P-63 (14328041863).jpg|thumb|230px|Civilní závodní varianta]] | ||
=== P-63A === | === P-63A === | ||
* '''Posádka:''' 1 (pilot) | * '''Posádka:''' 1 (pilot) | ||
| Řádka 55: | Řádka 54: | ||
* '''Délka:''' 9,957 m | * '''Délka:''' 9,957 m | ||
* '''Výška:''' 3,835 m | * '''Výška:''' 3,835 m | ||
| - | * '''Nosná plocha:''' 23,04 | + | * '''Nosná plocha:''' 23,04 m<sup>2</sup> |
* '''Hmotnost prázdného letounu:''' 2 892 kg | * '''Hmotnost prázdného letounu:''' 2 892 kg | ||
* '''Vzletová hmotnost (bez podvěsů):''' 3 991 kg | * '''Vzletová hmotnost (bez podvěsů):''' 3 991 kg | ||
| Řádka 68: | Řádka 67: | ||
* '''P-63A:''' [[Allison V-1710|V-1710-93]] o vzletovém výkonu 1325 hp (988 kW) | * '''P-63A:''' [[Allison V-1710|V-1710-93]] o vzletovém výkonu 1325 hp (988 kW) | ||
| - | * '''P-63C:''' [[Allison V-1710|V-1710-117]] o bojovém výkonu 1800 hp (1342 kW) ve výšce 7315 m (při 3000 ot/min. a plnicím tlaku 76 in Hg, se vstřikováním vody). | + | * '''P-63C:''' [[Allison V-1710|V-1710-117]] o bojovém výkonu 1800 hp (1342 kW) ve výšce 7315 m (při 3000 ot/min. a plnicím tlaku 76 in Hg, se vstřikováním vody). |
=== Výzbroj === | === Výzbroj === | ||
| - | * 1 × kanón Oldsmobile M4 ráže 37 mm se zásobou 30 nábojů (později | + | * 1 × kanón Oldsmobile M4 ráže 37 mm se zásobou 30 nábojů (později 37 mm kanón M10 s 58 náboji) |
* 2 × synchronizovaný kulomet [[M2 Browning|Colt-Brovning M2]] ráže 12,7 mm v trupu | * 2 × synchronizovaný kulomet [[M2 Browning|Colt-Brovning M2]] ráže 12,7 mm v trupu | ||
* 2 × nesynchronizovaný kulomet Colt-Brovning M2 ráže 12,7 mm v gondolkách pod křídlem | * 2 × nesynchronizovaný kulomet Colt-Brovning M2 ráže 12,7 mm v gondolkách pod křídlem | ||
| Řádka 86: | Řádka 85: | ||
{{Americké vojenské letouny druhé světové války}} | {{Americké vojenské letouny druhé světové války}} | ||
| - | {{Commonscat|P-63 Kingcobra}}{{Článek z Wikipedie}} | + | {{Flickr|P-63+Kingcobra}}{{Commonscat|P-63 Kingcobra}}{{Článek z Wikipedie}} |
[[Kategorie:Americká stíhací letadla]] | [[Kategorie:Americká stíhací letadla]] | ||
[[Kategorie:Letadla Bell|P-63 Kingcobra]] | [[Kategorie:Letadla Bell|P-63 Kingcobra]] | ||
Aktuální verze z 10. 2. 2017, 00:41
| Bell P-63 Kingcobra | ||
.jpg)
| ||
| Bell P-63 Kingcobra | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | stíhací letoun | |
| Výrobce | Bell Aircraft Corporation | |
| Konstruktér | ||
| První let | 7. prosince 1942 | |
| Zařazen | říjen 1943 | |
| Vyřazen | ||
| Výroba | 1943–1945 | |
| Vyrobeno | 3 362 ks | |
| Varianty | ||
| Uživatel | SSSR | |
| USA, Francie | ||
Bell P-63 Kingcobra byl americký letoun používaný během druhé světové války. Nejvíce užíván však byl v Sovětském svazu, kam byl dodáván v rámci tzv. „Zákona o půjčce a pronájmu“ (Lend & Lease Act).
Obsah |
Vývoj
Počátkem roku 1941 byly ve firmě Bell Aircraft Corporation zahájeny práce na konstrukci stíhacího letounu, který koncepčně vycházel z typu Bell P-39 Airacobra. Konstruktéři firmy Bell tehdy souběžně pracovali na dvou projektech — Model 23, což byl budoucí XP-39E, a Model 24, z nějž nakonec vykrystalizoval XP-63 (AAF postupně objednalo stavbu tří prototypů XP-39E, s/n 41-19501, 41-19502 a 42-71464, spolu se třemi prototypy XP-63 — šlo o dva stroje XP-63 se sériovými čísly 41-19511 a 41-19512, třetím byl XP-63A s/n 42-78015). Oba typy (Model 23 i Model 24) poháněly motory Allison V-1710-47, což byla první verze tohoto motoru, která dostala dvoustupňový kompresor. Model 24, který navíc dostal laminární profil křídla (po typu P-51 firmy North American Aviation jako druhý v USA), se ukázal jako perspektivnější, takže nakonec sešlo z uvažované výroby XP-39E (byla zadána nakonec stornovaná objednávka na stavbu 4000 kusů, které měly být zařazeny do výzbroje pod novým označením P-76). USAAF, tedy vojenské letectvo Spojených Států, které potřebovalo na začátku války každý vhodný letoun, objednalo v září 1942, tedy ještě před zalétáním XP-63, sériovou výrobu. Nakonec ale stroj, který dostal označení Bell P-63 Kingcobra, nikdy nenasadilo do bojů. Většina vyrobených strojů tak byla dodána do SSSR, který dostal 2421 kusů. Výroba typu P-63 byla zahájena na podzim 1943.
Bell P-63A byl vyzbrojen automatickým kanónem M4 ráže 37 mm střílejícím dutou osou vrtule a čtyřmi kulomety ráže 12,7 mm. Letoun mohl nést až tři pumy s hmotností do 227 kg. V průběhu výroby byly prováděny různé úpravy a vylepšení. Celkem bylo vyrobeno 3 362 strojů všech verzí (jiné prameny udávají 3 303 kusů).
Bojové nasazení
V Sovětském svazu čekal Kingcobru šťastný osud. Po dobrých zkušenostech s P-39 byla i ona nasazena u stíhacího letectva. Dočkala se i střetů s nepřátelskými letouny, byť již ne v tak hojném počtu, protože k jejímu nasazení došlo až v závěru války. Její výsledky jsou následující —
85. gardový stíhací pluk (GIAP): 15. 11. 1944 — dvě P-63 zaútočily na formaci 6 německých letadel (piloty byly identifikovány jako Bf 110). Dosaženo dvou sestřelů bez vlastních ztrát.
67. gardový stíhací pluk (GIAP): 19. 1. 1945 — 4 stroje P-63 se střetly s 8 německými letouny (identifikované jako Fw 190F). 2 letouny sestřeleny, bez vlastních ztrát. Další 4 P-63 téhož dne na tom též místě bojovaly s další skupinou Fw 190F (počet není udáván) a jeden sestřelily, beze ztrát.
7. 3. 1945 — Roj P-63 doprovázel Iljušiny Il-2. Skupina čtyř Bf 109 na ně zaútočila. Dosaženo 3 sestřelů beze ztrát. Ten týž den udeřily dvě P-63 na letiště poblíž Berlína, kde překvapily skupinu Fw 190F při startu. Dva sestřelily. Při zpáteční cestě zaútočily na Me 262, ten jim ale ulétl. Ten týž den 8 strojů P-63 doprovázelo Pe-2. Střetly se s 10 Bf 109 a 2 Fw 190. Sestřelily jeden Focke-Wulf při ztrátě jedné Kingcobry. 67. gardový stíhací pluk (GIAP) ztratil ještě dvě další P-63, které sestřelil flak (15. 4. 1945 při průzkumu a 22. 4. 1945 při bojovém letu).
Poslední boj P-63 měl proběhnout 15. 8. 1945 v Mandžudsku, kde dvě Kingcobry od 17. stíhacího pluku (IAP) zaútočily na dvě Ki-43 a jednu sestřelily.
Sovětští piloti si na nich cenili jejich skvělé manévrovací schopnosti a schopnost vydržet velká poškození (podobně jako u P-39) a navíc oceňovali, že oproti jejich starším sourozencům měly lepší letové vlastnosti a při pilotáži byly méně záludné. Po válce podle některých zdrojů byly v záloze drženy až do konce 40. let! V NATO tyto „potenciálně nepřátelské“ stroje dokonce obdržely kódové jméno Fred.
Ze sovětských stíhacích es na P-63 koncem války létali Alexej Michailovič Rešetov, Ivan Ivanovič Kobyleckij a Nikolaj Fjodorovič Kuzněcov.
Celkem 332 strojů Kingcobra bylo přestavěno na pilotované (!) cílové letouny. Stroje Bell RP-63 „Pinball“ nenesly žádnou výzbroj, byly však opatřeny zesíleným potahem, chránícím letoun i pilota před zásahy střel speciální cvičné munice, vyrobené ze snadno se tříštícího materiálu (vývoj této munice byl poměrně komplikovaný, protože z jedné strany bylo nutno zajistit neškodné roztříštění střely na zesíleném potahu letounu, ale z druhé strany střely musely mít srovnatelné balistické vlastnosti jako běžné střelivo, aby výcvik ve střelbě na letící cíl byl realistický). Dopad střel byl snímán čidly a signalizován světelným zařízením. V roce 1948 se ještě řada terčových letadel dočkala přeznačení, takže z RP-63A, RP-63C a RP-63G se staly QF-63A, QF-63C a QF-63G.
Hlavní technické údaje
.jpg)
.jpg)
P-63A
- Posádka: 1 (pilot)
- Rozpětí: 11,684 m
- Délka: 9,957 m
- Výška: 3,835 m
- Nosná plocha: 23,04 m2
- Hmotnost prázdného letounu: 2 892 kg
- Vzletová hmotnost (bez podvěsů): 3 991 kg
- Max. vzletová hmotnost: 4 763 kg
- Maximální rychlost: 660 km/h (ve výšce 7620 m)
- Operační dostup: 13 106 m
- Čas výstupu do výšky 7 620 m: 7,3 minuty
- Maximální dolet (předávací): 4 143 km (s přídavnými nádržemi)
Pohonná jednotka
- 1 × zážehový kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec přeplňovaný dvoustupňovým radiálním kompresorem, typ Allison V-1710
- P-63A: V-1710-93 o vzletovém výkonu 1325 hp (988 kW)
- P-63C: V-1710-117 o bojovém výkonu 1800 hp (1342 kW) ve výšce 7315 m (při 3000 ot/min. a plnicím tlaku 76 in Hg, se vstřikováním vody).
Výzbroj
- 1 × kanón Oldsmobile M4 ráže 37 mm se zásobou 30 nábojů (později 37 mm kanón M10 s 58 náboji)
- 2 × synchronizovaný kulomet Colt-Brovning M2 ráže 12,7 mm v trupu
- 2 × nesynchronizovaný kulomet Colt-Brovning M2 ráže 12,7 mm v gondolkách pod křídlem
- 227 kg pum
Literatura
- M. Šnajdr, Airacobra v amerických službách (USAAF, 1941-1944), nakl. Votobia, 1996, ISBN 80-7198-092-7
- VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.
- Daniel D. Whitney, Vee’s For Victory!, Schiffer Military History, 1998, ISBN 0-7643-0561-1
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |