Řád zlatého rouna
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 1. 4. 2012, 17:32
Řád zlatého rouna (franc. Toison d'or) je rytířský řád založený roku 1430, a jako spolek rytířů organizovaný po vzoru duchovních rytířských řádů. Později byl stále více privilegovaným a byl udělován velmistrem jako odměna za zásluhy. Řádový odznak tvoří na řetězu zavěšená zlatá beránčí kůže.
Obsah |
Dějiny
Řád zlatého rouna byl založen burgundským vévodou Filipem Dobrým v Brugách dne 10. ledna 1430 u příležitosti jeho sňatku s princeznou Isabelou Portugalskou, poté, co odmítl členství v Podvazkovém řádu. Řád je též známý pod názvem Ordre de la toison d'or, el Toyson de oro, el Tusan a v raných dobách též jako rytířský řád zlatého rouna ovčího plátna z Burgund nebo řád belgické vlny. Po vymření rodu burgundských vévodů roku 1477 přešel řád na rod Habsburků. Poté, co roku 1700 zemřel poslední španělský král z habsburské dynastie, rozdělil se v důsledku bourbonsko-habsburských sporů o dědictví řád na dvě linie a dodnes existuje jak španělská větev Karlových bourbonských dědiců, tak rakouská větev Habsburků. Rakouská republika dne 23. června 1953 uznala právo hlavy dynastie Habsburků na suverénní udělování řádu.
Základní pravidla a privilegia řádu
Řád sdružuje všechny své členy jako nerozlučitelný svazek. Všichni členové řádu mají stejná práva a mají se k sobě chovat bratrsky. Maximální počet rytířů byl původně omezen na 30, přičemž vedle Řádu zlatého rouna nesměli být členy žádného jiného řádu. Tato pravidla však byla v průbehu času zmírněna. Řádoví rytíři byli osvobozeni od všech poplatků a podléhali jen jediné soudní pravomoci, a to jurisdikci řádu samého. Tato soudní moc sestávala ze všech třiceti řádových rytířů a řádového suveréna, resp. jeho zástupce. Při všech slavnostech u dvorů měli přednost a a právo nadřazenosti, s výjimkou korunovaných hlav. Španělští rytíři řádu obdrželi od krále Filipa právo kdykoli neohlášeni vstoupit do sálů paláce a jejich vůdce mohl stát před králem s pokrývkou na hlavě. Úkolem řádu bylo udržování katolické víry, ochrana církve a zachovánání neposkvrněnosti rytířské cti. Byl zasvěcen Panně Marii a patronem byl apoštol a mučedník sv. Ondřej. 30. listopadu je řádový den, a tohoto dne se dodnes konají slavnostní svaté mše a jsou přijímáni noví členové řádu.
Mytologické pozadí
Existují dva výklady původu řádu:
- jeden je odvozován od zázračné Gedeonovy milosti
- druhý pochází z řecké mytologie, z báje o zlatém rounu.
Velmistři řádu
- 1. Filip Dobrý, vévoda burgundský, 10. leden 1430 - 15. červen 1467
- 2. Karel Smělý, vévoda burgundský, 15. červen 1467 - 5. leden 1477
- 3. Maxmilián I., císař římský, 30. duben 1478 - 27. březen 1482
- 4. Filip I. Sličný, král španělský, vévoda burgundský, otec českého krále Ferdinanda I. 27. březen 1482 - 25. září 1506
- 5. Karel V., císař římský, král španělský, 25. září 1506 - 22. říjen 1555
- 6. Filip II., král španělský, portugalský a anglický, 22. říjen 1555 - 13. září 1598
- 7. Filip III., král španělský a portugalský, 13. září 1598 - 31. březen 1621
- 8. Filip IV., král španělský a portugalský, 31. březen 1621 - 17. září 1665
- 9. Karel II., král španělský, 17. září 1665 - 1. listopad 1700
Velmistři řádu (Španělsko)
- 10. Filip V., král španělský, první suverén Řádu zlatého rouna z rodu Bourbonů (1700-1724)
- 11. Ludvík I., král španělský (1724)
- 10. Filip V., král španělský, druhé období úřadu (1724-1746)
- 12. Ferdinand VI., král španělský (1746-1759)
- 13. Karel III., král španělský (1759-1788)
- 14. Karel IV., král španělský (1788-1808)
- 15. Ferdinand VII., král španělský (1808-1833)
- 16. Isabela II., královna španělská (1833-1841)
- Generál Baldomero Espartero jako regent (1841-1843)
- Joaquín Marie Lopez, provizorní vláda (1843)
- 16. Isabela II. (1843-1868)
- Francisco Serrano y Domínguez duque de la Torre (1868-1870)
- Amadeus I., král španělský (1870-1873)
- 17. Alfons XII., král španělský (1874-1885)
- 18. Alfons XIII., král španělský (1886-1941)
- 19. Don Juan de Bourbon, hrabě barcelonský (1941-1977)
- 20. Juan Carlos I., král španělský (1977-)
Velmistři řádu (Rakousko)
- 10. Karel VI., císař římský (král český), král španělský, 1. listopad 1700 - 20. říjen 1740
- 11. František I., císař římský (král český), vévoda lotrinský, 20. říjen 1740 - 18. srpen 1765
- 12. Josef II., císař římský (král český), 18. srpen 1765 - 20. únor 1790
- 13. Leopold II., císař římský (král český), 20. únor 1790 - 1. březen 1792
- 14. František I. císař římský, císař rakouský (král český), 1. březen 1792 - 2. březen 1835
- 15. Ferdinand I. Dobrotivý, císař rakouský (král český), 2. březen 1835 - 2. prosinec 1848
- 16. František Josef I., císař rakouský (král český), 2. prosinec 1848 - 21. listopad 1916
- 17. Karel I., císař rakouský (král český), 21. listopad 1916 - 1. duben 1922
- 18. Ota Habsburský, hlava rakouské dynastie (český korunní princ), 1. duben 1922 - 30. listopad 2000
- 19. Karel Habsbursko-Lotrinský od 30. listopadu 2000
Nositelé řádu
Do roku 1701 byl řád propůjčen 618krát, bourbonští velmistři pak udělili dalších 1387 Řádů zlatého rouna. Habsburský řád byl udělen v 685 případech. Členy řádu byli mj.:
- 1463 - Philippe Pot, francouzský dvorní úředník
- 1515 - Ludvík Jagellonský, král český a uherský
- 1519 - Zikmund I. Starý, král polský, velkokníže litevský
- 1531 - Jiří Saský (Vousatý), vévoda saský, vnuk Jiřího z Poděbrad
- 1546 - Lamoral hrabě z Egmontu, regent vlámský a z Artois
- 1546 - Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby, španělský vojevůdce a státník
- 1546 - Philipp Lalaing, hrabě z Hoogstratenu
- 1546 - Kosmas I. Medicejský, vévoda toskánský
- 1546 - Albrecht V. Bavorský
- 1546 - Ottavio Farnese, vévoda parmský, casterský a piacenzijský
- 1546 - Emanuel Filibert vévoda savojský, regent nizozemský
- 1555 - Vratislav II. z Pernštejna
- 1570 - Orlando di Lasso, hudební skladatel, Král hudby
- 1585 - Rudolf II., císař římský, král uherský a český
- 1585 - Vilém z Rožmberka
- 1596 - Zikmund Báthory, kníže sedmihradský
- 1599 - Zikmund II. August, král polský, velkokníže litevský
- 1605 – Ambrosio Spinola, španělský vojevůdce ve třicetileté válce
- 1615 - Vladislav IV. Vasa, král polský, velkokníže litevský, titulární car moskevský
- 1620 - Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz
- 1628 - Albrecht z Valdštejna (viz seznam rytířů na něm. Wiki)
- 1639 - Vilém I. Bádensko-Bádenský
- 1643 - Václav Eusebius Popel z Lobkovic
- 1668 - Michał Korybut Wiśniowiecki, král polský, velkokníže litevský
- 1682 - Jakub Ludvík Sobieski, korunní princ polský
- 1686 - Evžen Savojský, rakouský protiturecký vojevůdce a politik francouzského původu
- 1691 - markrabě Ludvík Vilém I. Bádenský, jeden z největších protitureckých vojevůdců
- 1697 - August II. Silný, král polský, velkokníže litevský, kurfiřt saský
- 1770 - František Mořic hrabě z Lacy, rakouský generál
- 1771 – Franz Josef I. z Lichtenštejna, kníže lichtenštejnský, vévoda opavský a krnovský
- 1812 - Arthur Wellesley, první vévoda z Wellingtonu, vítěz nad Napoleonem
- 1830 - Ignác hrabě Gyulay z Maros-Némethu a Nádasky, polní maršál, předseda rakouské Dvorní válečné rady
- 1873 - Ferdinand Bonaventura, 7. kníže Kinský
- 1888 - Alfred Edinburský, princ britský a irský, vévoda z Edinburghu, vévoda saský (sasko-cobursko-gotha)
- 1852 – Maxmilián svobodný pán z Wimpffenu, rakouský polní maršál
- 1964 – král Konstantin II. Řecký
- 2004 - Simeon Sakskoburggotski, bulharský předseda vlády
- 2007 - Henri, lucemburský velkovévoda
Literatura
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha : Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
- Ivan Koláčný, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Elka Press Praha 2006, ISBN 80-902745-9-5
Galerie
Frans I von Habsburg.jpg
František Štěpán |
Maximiliaan van Oostenrijk.png
|
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |