Zdeněk Mlynář
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 21. 9. 2009, 23:16
Zdeněk Mlynář (do roku 1945 původním jménem Zdeněk Müller, 22. června 1930 Vysoké Mýto - 15. dubna 1997 Vídeň) byl český právník, politik a politolog.
V letech 1950–1955 vystudoval právnickou fakultu Lomonosovovy university v Moskvě, kde byl spolužákem M. S. Gorbačova. V letech 1956–1964 působil vědecký pracovník Ústavu státu a práva ČSAV v Praze,
- od 1963 – docent PF UK; věnoval se dějinám politických teorií a srovnávacímu výzkumu politických systémů (Politické učení N. Machiavelliho, 1959; Z dějin západoevropských politických ideologií, 1961; Stát a člověk, 1964) a v 60. letech vedl mezioborový tým pro otázky rozvoje politického systému socialismu.
- 1946–1970 – člen KSČ,
- 1964–1968 – tajemník právní komise ÚV KSČ; od března 1968 do září 1969 člen ÚV KSČ, 4. dubna – 16. listopadu 1968 člen sekretariátu, 1. června – 16. listopadu 1968 tajemník a 31. srpna -16. listopadu 1968 člen předsednictva ÚV KSČ. Jeden z představitelů reformního proudu ve vedení KSČ, autor politické části Akčního programu KSČ, přijatého v dubnu 1968, účastník moskevských jednání v srpnu 1968 a spolusignatář moskevských protokolů.
- listopad 1968 – odešel pro svůj nesouhlas s postupující normalizací z vedoucích politických funkcí;
- září 1969 – odvolán z ÚV KSČ
- 1970 – vyloučen z KSČ.
- 1968–1969 – vědecký pracovník Ústavu státu a práva ČSAV,
- 1969–1977 – pracovník entomologického oddělení Národního muzea v Praze.
- 1976 – Jeden z iniciátorů a prvních signatářů Charty 77, spoluautor Prohlášení Charty 77, v důsledku toho od ledna do června 1977 ve faktickém domácím vězení,
- červen 1977 – vystěhoval se do Rakouska, kde působil jako politolog a publicista.
- 1982–1989 – vedoucí vědecký pracovník Rakouského ústavu pro mezinárodní politiku v Laxenburgu,
- od 1989 – profesor politických věd na universitě v Innsbrucku, stal se mezinárodně uznávaným expertem na krize v politických systémech sovětského typu a posléze na tzv. perestrojku.
V zahraničí publikoval řadu studií a knih (Československý pokus o reformu 1968, 1975; Was kann Gorbatschow ändern?, 1989).
Zvláštní pozornost pak vzbudily jeho memoáry Mráz přichází z Kremlu (Kolín nad Rýnem 1978, Praha 1990; přeloženo do 11 jazyků), podávající svědectví o československých událostech 1968-1969.
Po listopadu 1989 působil opět ve vlasti, kde se snažil zasahovat do politického dění z pozic demokratické levice (1995-96 čestný předseda Levého bloku).
Pravidelně publikoval v Rudém právu (Právu) a vydal několik knih (Krize v sovětských systémech od Stalina ke Gorbačovovi, 1991; Socialistou na volné noze, 1992; Reformátoři nebývají šťastní, 1994 ).
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |