Vojníkov
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 27. 7. 2010, 23:16
Vojníkov je obec ležící severně od okresního města Písek v Jihočeském kraji. Přesněji se obec táhne po pravém břehu Otavy na sever od obce Vrcovice, po silnici vedoucí z Písku na Jistec.
Obsah |
Historie
Po komunistickém období nesamostatnosti Vojníkova se Vojníkov po roce 1990 opětovně osamostatnil. Dříve spadal Vojníkov jako vesnice pod obec Vrcovice a ještě dříve v dobách komunistického režimu pod obec Záhoří. Již od svého vzniku tvoří obec 3 vesnice: Držov, Louka a Vojníkov. V průběhu moderní historie Vojníkova se na postu starosty vystřídaly pouze dvě osoby: Josef Velíšek (ve dvou funkčních obdobích) a Jiří Hrneček (v současnosti plyne první funkční období). V průběhu své existence stihla obec zrekonstruovat všechny kapličky (Držov, Louka, Vojníkov), dva obecní rybníky (Držov, Louka) a několik cest. Dalším úkolem obce bylo též postarat se o obecní lesy.
Držov
Držov je vesnice, která se nachází nedaleko od Vojníkova severním směrem. Má 18 stálých obyvatel a rozkládá se v horní části údolí Držovského potoka.
Louka
Louka je situována na silnici od Vojníkova do Jistce rovněž severním směrem od obce, stejně jako Držov. Podobně jako Držov, i v Louce žije 18 stálých obyvatel.
Vojníkov
Pradávná historie území v okolí dnešního Vojníkova sahá až do starší doby kamenné, kdy se poprvé v písecké kotlině objevuje člověk. Z doby před prvním příchodem člověka lze pouze zmínit prehistorické nálezy kostí zvířat (kůň, nosorožec srstnatý), kteří zde žili v poslední době ledové. První lidé, kteří se živili lovem a sběrem se usadili na obou březích Otavy na území dnešního okresního města Písku. Z okolí dnešní obce se pak dochovaly pravěké mohyly a různá sídliště – jsou známa hradiště ze starší doby bronzové a mohyly ze střední doby bronzové. Z této doby dokládají archeologické nálezy mnohem hustší osídlení než je tomu dnes. Lze tedy hovořit o tom, že je zde dokladováno osídlení, někdy od 2 000 př. n. l.. V malém katastrálním území vsi Vojníkov pak nemáme žádné hmotné ani písemné projevy, které by dokladovaly historii a vývoj území před vznikem vesnice. Pouze v 60. a 80. letech 20. století byly na hranici katastrálních území Vojníkova a Držova objeveny pozůstatky ze střední doby bronzové v podobě rovinného sídliště a ležák z ručního keltského mlýnku na obilí.
Od 10. století n. l. vznikají první vesnice. První zmínka o vesnici v historických pramenech sahá do roku 1542[1] kdy spadá Vojníkov do působnosti královského města Písek. Stejný nejstarší záznam mají i okolní vsi Držov a Vrcovice. Z vzdálenějšího okolí pak Relicta Bohemica uvádí roku 1323 jako nejstarší psaný záznam Louku a Svatonice, 1268 Tukleky. Nejstaršími sídelními jednotkami podle dochovaných historických pramenů jsou pak Oslov 1226 a dnešní osada Spolí 1228.
Dále je ves zmiňována v roce 1543 a 1642, kdy je prodána rychta Vrcovská zahrnující vsi Vrcovice, Vojníkov a Držov panství brložskému. K datu 1654 uvádí berní rula 3 osedlé a jednoho nově osedlého. Jako starousedlíci jsou jmenováni Jan Hesoun (32 rolí, 4 voli, 5 krav, 7 jalovic a 1 svině), Matěj Hačka (37 rolí, 5 volů, 3 krávy, 6 jalovic a 1 svině) a Matěj Poustka (16 rolí, 2 voli, 3 krávy, 5 jalovic a 6 sviní). Nově osedlým je pak Jiřík Kotmel hospodařící na 25 rolích od roku 1654. Má k dispozici 2 voli, 3 krávy a 5 jalovic. Ves spadá pod Statek Brloh paní Alžběty Dejmový. Sedláci musí odvádět určité naturálie na faru v Záhoří a do Brlohu. Dále mají také povinnost robotovat na polích šlechty. V případě živelné katastrofy je jim ale vyplácena určitá suma. Postupně se jádro obce rozrůstá a přibývají noví statkáři i zahradníci, u řeky dva mlynáři.
Ve středověku tudy zřejmě procházela cesta vedoucí z Písku na hrad Zvíkov, jedná se o pokračování tzv. Zlaté stezky.
Dále je Vojníkov zmiňován léta páně 1661 jako jedna ze vsí přináležících k tvrzi Brloh, poté 1840 spadající pod panství Drhovle. V letech 1869-1890 spadá je ves uváděna jako osada obce Vrcovice a následně 1900-1910 má již vlastní rychtu. V průběhu následujících staletí se začala obec rozrůstat do současné podoby. Z původních tří statků až po dnešních dvacet domů; přibyly moderní rodinné domy, asfaltová silnice změnila tvar původní cesty, která obcí prochází. Mechanizace a automatizace v zemědělství vedly k výstavbě modernějšího kravína, zavedena byla i autobusová doprava. Od poloviny 20. století se začala postupně budovat západně od obce na území jejího katastru chatová oblast. Prvních několik chat rychle začaly doplňovat další a rozvoj turistiky podpořil i vznik kempu. Naopak tradiční mlýny, které existovaly na Otavě stovky let, rychle zanikly, napomohla tomu ale i Orlická přehrada, jejíž jezero na část vojníkovského katastru také zasahuje.
Současnost
V současnosti zahrnuje obec Vojníkov tři vesnice (Držov, Louka, Vojníkov), jednu osadu (Spolí) a několik rekreačních území (ve všech vesnicích na břehu řeky Otavy a v osadě Spolí). Celkový katastr hraničí na jihu s Vrcovicemi a Záhořím, na západě s Čížovou a Vráží, na severu s Ostrovcem a Oslovem a na východě s Oslovem, Vlastcem a Záhořím. Jádro vesnice Držov se nachází v korytě Držovského potoka a na jeho okrajích. Je tvořeno, několika chalupami, dvěma statky a jednou původní školou. Na návsi se nachází kaplička z dob první republiky a požární rybník. Ke katastru této obce náleží též hájovna na cestě mezi Držovem a Loukou zvaná "Džovská". Jižně u řeky Otavy se nachází chatová oblast Držov. Držov zaujímá největší katastrální výměnu celé obce, ale naopak má nejméně obyvatel. Žije zde pět starousedlíků, přičemž jedna rodina se živí zemědělstvím. V obci se udržují původní tradice Velikonoc, stavění máje, poutě, posvícení apod.
Obyvatelstvo
Většinou se obyvatelstvo živilo zemědělstvím, až od 60. let 20. století začínají lidé dojíždět za prací do města Písku. V současné době již obživa ze zemědělské výroby hraje nepatrnou roli. Vojníkovští, držovští a loučtí byly převážně katolíci, za první republiky zde byli zastoupeni i evangelíci, v současnosti je většina obyvatel bez vyznání.
Další části obce
Obec se člení na 3 katastrální území (zároveň místní části a ZSJ), jimiž jsou:
- Vojníkov
- Držov – (Pod Držov spadá ještě osada Spolí. Původně však byly Louka a Držov samostatnými obcemi)
- Louka nad Otavou (místní část a ZSJ Louka).
Součástí obce je i osada Spolí. Vojníkov je tvořen vlastní obcí, nacházející se 1 km západně od řeky Otavy a chatovou oblastí Vojníkov nacházející se na břehu řeky. V jádru obce je asi 6 velkých statků, několik chalup, bytovka, kovárna a kravín. V kulturním domě se nachází obecní úřad, hasičská zbrojnice a ostatní prostory sloužící komerčním účelům. V obci se též nachází pomník padlým v První světové válce a kaplička Sv. Kříže. V chatové oblasti jsou desítky chat, hospoda U Caisů, sokolská ubytovna a staré domy patřící původně k mlýnům. Jezy, které dříve k mlýnům též patřily, jsou tři, z toho dva jsou součástí té části řeky, která spadá pod Orlickou přehradu a jsou v dezolátním stavu, jelikož nebyly již od 70. let opraveny. Katastrální území Vojníkova je poměrně malé. Na západě na hranici lesů a polí hraničí s katastrem Držovským a táhne se na západ až k řece Otavě. Zahrnuje převážně pole a louky, několik málo hektarů lesů a 3 rybníky.
V obci samotné se nalézá 173 domů a obec má 73 obyvatel. Katastrální výměra je 1179 ha. PSČ je 398 18.
Etymologie
Název Vojníkov byl ustaven na základě zákona o obcích 266 Sb. Tento název je oficiálně používán od 14. dubna 1924. Původně se zde říkalo i „ve Voníkově“. V písemných pramenech se setkáváme s těmito názvy: Woynykow, Wojnikow, Wonikow, Wonikowo, Woinow, atd. Tento název je podle Profouse (1955) odvozen od někoho, kdo se zval Vojník a měl zde svůj dvůr. Byl to pravděpodobně voják, bojovník. Podle legendy se ale dříve obci říkalo Voníkov a ještě předtím Zvoníkov, protože se zde nacházela zvonička, kterou se zvonilo na poplach.
Památky
- kaplička
- statek čp. 4 - statek na kopci. Hlavní budova rozdělena na menší obytnou a větší hospodářskou část. Stodola z 19. století. Ceněná je zejména barokní sýpka a její štít v tzv. selském baroku a dále dvě zděné brány z dřevěnými vraty.
- památník padlým v 1. světové válce - nachází se v horní části návsi.
- boží muka - ve vsi a v jejím okolí byla rekonstruována kovová boží muka ukotvená na patce či dříku
Život v obci
Převážná část starousedlíků je důchodového věku. Ostatní dojíždějí za prací do Písku nebo se živí zemědělstvím. V obci se drží i různé tradice (čarodějnice, posvícení). Někteří obyvatelé jsou členy Mysliveckého sdružení či fotbalového týmu sdružujícího příznivce z Vrcovic, Vojníkova, Držova, Louky a Písku. Část obyvatelstva se aktivně věnuje i katolické liturgii a dochází na mše do kostela Sv. Michala v Záhoří.
Doprava
Obec je vzdálená 6 km od Písku a 3 km od Záhoří (silnice Písek-Tábor). V průběhu školního roku sem zajíždí dvakrát denně školní autobus jedoucí do Záhoří a do města. Železniční zastávka Vrcovice je vzdálena 1,5 km v kopci. Autobusové spojení na Prahu, Zvíkov, Písek, Tábor a Albrechtice je dosažitelné ze Záhoří asi 3–4 km od obce Vojníkov. Jinak obyvatelé musí spoléhat na vlastní síly. V obci je též veřejná telefonní stanice a poštovní schránka. Pošta se nedistribuuje v chatové rekreační oblasti. Vojníkov spadá pod poštu „Záhoří u Písku“.
Místní pověsti
O původu Vojníkova
Asi nejdůležitější je pověst o původu Vojníkova. Vypráví se, že: „Vojníkov se dříve jmenoval Voníkov a ještě před tím Zvoníkov. Obec se prý nacházela na Bujanově a v místech dnešní vesnice stávala v polích pouze kaplička. Zvonilo se na ni v případě nebezpečí. Později kolem kapličky vyrostlo několik chalup a tak vznikl dnešní Vojníkov.“ Poznámky:
- Bujanov - je část k. ú. Držov, kde nejsou ale žádné známky původního osídlení, pouze keltské slovo „bujanov“ svědčí o určité „živosti“ lokality.
Okolní obce, či jejich místní části
Literatura
- Fröhlich, J. 1997. Písecko v zrcadle archeologie. Prácheňské muzeum. ISBN 80-902038-6-8
- Profous, A. 1955. Místní jména v Čechách. ČSAV. Praha.
Reference
|
| Města a obce okresu Písek |
|---|
|
Albrechtice nad Vltavou • Bernartice • Borovany • Boudy • Božetice • Branice • Cerhonice • Čimelice • Čížová • Dobev • Dolní Novosedly • Drhovle • Heřmaň • Horosedly • Hrazany • Hrejkovice • Chyšky • Jetětice • Jickovice • Kestřany • Kluky • Kostelec nad Vltavou • Kovářov • Kožlí • Králova Lhota • Křenovice • Křižanov • Kučeř • Květov • Lety • Milevsko • Minice • Mirotice • Mirovice • Mišovice • Myslín • Nerestce • Nevězice • Okrouhlá • Olešná • Orlík nad Vltavou • Osek • Oslov • Ostrovec • Paseky • Písek • Podolí I • Probulov • Protivín • Přeborov • Předotice • Přeštěnice • Putim • Rakovice • Ražice • Sepekov • Skály • Slabčice • Smetanova Lhota • Stehlovice • Tálín • Temešvár • Varvažov • Veselíčko • Vlastec • Vlksice • Vojníkov • Vráž • Vrcovice • Záhoří • Zbelítov • Zběšičky • Zhoř • Zvíkovské Podhradí • Žďár |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |