Pěnice hnědokřídlá

Z Multimediaexpo.cz

---

Verze z 2. 4. 2012, 12:19

Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) je malým druhem pěvce z čeledi pěnicovitých (Sylviidae).

Obsah 1 Popis 2 Rozšíření 3 Potrava 4 Hnízdění 5 Početnost 6 Taxonomie 6.1 Reference 6.2 Literatura 7 Externí odkazy

Popis

Menší než vrabec. Dorůstá délky 13–15 cm a v rozpětí křídel měří 19–23 cm. Hmotnost se pak pohybuje mezi 12–17 g. Svrchní stranu těla má šedohnědou, spodinu bělavou a boky světle hnědé. Ramenní letky a velké krovky jsou rezavohnědě vroubené. Ocas má tmavý, se světlými vnějšími okraji, krk bílý a končetiny hnědé. Je pohlavně dimorfní. Samci mají šedou hlavu, široký bílý proužek kolem oka, narůžovělou hruď a okrově červené duhovky. Samice mají hlavu hnědavou, hruď světle béžovou a duhovky hnědé. Mladí ptáci se podobají samicím. Zpěv, kterým se samci ozývají z vyvýšených míst nebo za krátkého třepotavého letu, je rychlý, hlasitý a složený z řady žvatlavých zvuků. Vábí tlumeným „vehd–vehd“ nebo „void–void“, varuje hrubým „varr“.

Rozšíření

Hnízdí ve většině Evropy s výjimkou severní Skandinávie, v Malé, západní a střední Asii a severozápadní Africe. Ve střední Evropě se zdržuje od dubna do září. Náleží mezi druhy tažné na dlouhou vzdálenost, zimuje v subsaharské Africe, Arábii a Pákistánu. K hnízdění vyhledává otevřené krajiny s porosty keřů, nejlépe trnitých, paseky, okraje lesů, remízky a parky. V České republice se vyskytuje na většině území od nížin až po 1800 m n. m.^[1]

Potrava

Živí se hlavně hmyzem, pavouky a měkkýši, na podzim požírá také bobule.

Hnízdění

Pohlavně dospívá v první roce života. Ve střední Evropě hnízdí 1x až 2x ročně od května do července. Miskovité hnízdo z trávy, kořínků a chlupů staví dobře skryté v keřích nebo v jiné husté vegetaci, často v porostech kopřiv. Vždy se nachází nízko, obvykle ve výšce 20–50 cm nad zemí. V jedné snůšce je 4-5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,4 x 14,0 mm velkých^[1] vajec, na kterých sedí po dobu 11–13 dnů střídavě oba rodiče. Mláďata pak hnízdo opouští po 10–12 dnech a ještě asi 1 týden jsou krmena mimo něj. Nejvyšší zaznamenaný věk je 7 let a 10 měsíců.^[2]

Početnost

Na jaře 1969 byl během pozorování jarního příletu pěnic hnědokřídlých na hnízdiště zaznamenán masivní úbytek jedinců. Z průzkumu, který se snažil tento pokles vysvětlit, následně vyplynulo, že příčinou je vysušování jižního okraje Sahary, Sahelu, které přímo působí na početnost druhu. Během jediné zimy přitom zapříčinilo např. vymizení 70 % populace hnízdící ve Velké Británii.^[3] Početnost druhu se v celé Evropě dramaticky snižovala až do začátku 70. let,^[4] od roku 1980 pak u ni lze zaznamenat mírný vzestup.^[3] Na stavech pěnice hnědokřídlé se podepisuje také mícení remízků a pásů křovin v otevřené krajině, následkem kterého přichází o svá hnízdiště. I přes všechny nepříznivé vlivy je však stále běžným druhem pěvce, jehož početnost je jen v Evropě odhadována na 7–22 milionů hnízdících párů.^[5] V České republice pak hnízdí v počtu 90–180 tisíc párů.^[1]

Taxonomie

Polytypický druh se 4 subspeciemi:^[6]

• S. c. communis Latham, 1787 – hnízdí v Evropě, severním Turecku a severozápadní Africe; zimuje hlavně v západní a střední Africe.
• S. c. volgensis Domaniewski, 1915 – hnízdí v rozmezí od jihovýchodní části evropského Ruska východně po jihozápadní Sibiř a Kazachstán; zimoviště nejsou přesně známá.
• S. c. icterops Ménétries, 1832 – hnízdí v Turecku, Levantu, Kavkazu, Zakavkazí a v rozmezí od severního Íránu východně po Turkmenistán; zimuje ve východní a jižní Africe.
• S. c. rubicola Stresemann, 1928 – hnízdí v rozmezí od Altaje východně po severní Mongolsko; zimuje ve východní a jižní Africe.

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1 1,2} DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 194.  
2. ↑ European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
3. ↑ ^{3,0 3,1} WHITETHROAT [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
4. ↑ Springwatch [online]. BBC, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
5. ↑ http://www.biologiezentrum.at/pdf_frei_remote/DENISIA_0007_0354-0355.pdf
6. ↑ Greater Whitethroat (Sylvia communis) [online]. Internet Bird Collection, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

• Svensson, L.; Grant, P. J.; Mullarney, K.; Zetterström, D.: Der neue Kosmos-Vogelführer - Alle Arten Europas, Nordafrikas und Vorderasiens. Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co., Stuttgart. 1999. ISBN 3-440-07720-9 (německy)
• Berthold, Peter; Vogelzug - Eine aktuelle Gesamtübersicht. WBG, Darmstadt. 2007. ISBN 978-3-534-20267-6 (německy)
• Bezzel, Einhard: Ptáci. Rebo Productions CZ, Dobřejovice. 2003. ISBN 9788072342921
• Dierschke, Volker: Ptáci. Euromedia Group, k. s., Praha. 2009. ISBN 978-80-242-2193-9

Externí odkazy

• Whitethroat Sylvia communis [Latham, 1787] [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
• COLLIN, Didier. Fauvette grisette [online]. Oiseaux.net, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
• Galerie hlasů pěnice hnědokřídlé na webu xeno-canto Europe

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Sylvia communis

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii