Puška G 41

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 3. 9. 2013, 12:21


Označení puška G 41 nesly dva podobné typy samonabíjecích pušek navržených v průběhu druhé světové války německými konstruktéry podle požadavků armády. První typ nesl označení G 41 M a vytvořen byl v továrně Mauser, druhý byl vyprojektován zbrojovkou Walther a pojmenován G 41 W. Obě zbraně byly navrženy začátkem války.

Mauser G 41

Samonabíjecí puška Gewehr 41 (M) využívala stejný princip mechanizmu, jako u pušky Mauser M 1902. Odběr prachových plynů probíhal prostřednictvím zařízení u ústí hlavně. Zbraň využívala zesilovač zpětného rázu a píst na hlavni, který ovládal závěr. Uzamčení závěru bylo zajištěno otáčením závorníku s dvěma uzamykacími ozuby. Pro ruční otevření závěru je pod ním speciální držadlo, které při střelbě zůstává v klidu. Neodnímatelná nábojová schránka je plněna deseti náboji prostřednictvím nábojových pásků. Po objednávce 5.000 pušek G 41(M) v roce 1941 pro účely vojskových zkoušek následovala ve zbrojovce Mauser výroba dalších 12.000-15.000 kusů pušek, které byly považovány spíše za zkušební vzor.

Walther G 41

Samonabíjecí puška Gewehr 41 (W) pracuje rovněž na principu odběru prachových plynů přes zařízení u ústí hlavně. Impulz prachových plynů po výstřelu přes zesilovač zpětného rázu se prostřednictvím páky nad hlavní přenášel na závěr.Závěr je odlišně uzamykaný dvěma symetricky uloženými závorami, které jsou rozevírány do stran zvláštním klínem. Nevelká klika pro ruční otevírání je umístěna přímo na závěru. Pevná nábojová schránka je stejná, jako u typu G 41 Mauser. První série 3.400 kusů zhotovená koncem roku 1941 byla přidělena k vojskovým zkouškám v poli. Pak následovala výroba několika desítek tisíc pušek u firmy Walther a Berlin Lübecker Maschinenfabrik, převážně v roce 1943. Samonabíjecí puška G 41 (W) byla výrobně jednodušší a lacinější, než konkurenční typ G 41 (M), ale trpěla některými závadami, a proto nedosáhla všeobecného rozšíření u polních jednotek. Brzy byla nahrazena vylepšeným typem G 43.

Literatura

  • ŽUK, A. B.. Pušky a samopaly. Praha : Naše Vojsko, 1992. ISBN 80-206-0150-3. S. 104 - 105.  
  • V. DOLÍNEK, V. FRANCEV, J. ŠACH. Zbraně 1. a 2. světové války - fotografický atlas. Praha : Aventinum, 2001. ISBN 80-7151-198-6. S. 158-159.  
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Pu%C5%A1ka_G_41“