V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Ota Pavel

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
(+ Výrazné vylepšení)
 
Řádka 1: Řádka 1:
-
+
'''Ota Pavel''', vlastním jménem '''Otto Popper''', (* [[2. červenec|2. července]] [[1930]], [[Praha]], † [[31. březen|31. března]] [[1973]], Praha) byl [[Česká republika|český]] prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství.
-
'''Ota Pavel''', vlastním jménem '''Otto Popper''', (* [[2. červenec|2. července]] [[1930]], [[Praha]] [[31. březen|31. března]] [[1973]], Praha) byl [[Česko|český]] prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství.
+
 
== Životopis ==
== Životopis ==
Narodil se v [[Praha|Praze]] jako třetí, nejmladší syn [[Židé|židovského]] obchodního cestujícího Lea Poppera.  
Narodil se v [[Praha|Praze]] jako třetí, nejmladší syn [[Židé|židovského]] obchodního cestujícího Lea Poppera.  
Velice se zajímal o sport.
Velice se zajímal o sport.
Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]], po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v [[Buštěhrad]]ě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce [[1960]] na ''Střední škole pro pracující''.  
Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]], po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v [[Buštěhrad]]ě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce [[1960]] na ''Střední škole pro pracující''.  
 +
Krátce trénoval hokejové družstvo mládeže ve Spartě Praha, ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v [[Československý rozhlas|Československém rozhlase]] mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise ''Stadion'' a poté několik let v armádním týdeníku ''Československý voják''. Ve ''Stadionu'' také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí.
Krátce trénoval hokejové družstvo mládeže ve Spartě Praha, ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v [[Československý rozhlas|Československém rozhlase]] mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise ''Stadion'' a poté několik let v armádním týdeníku ''Československý voják''. Ve ''Stadionu'' také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí.
Jako redaktorovi mu bylo umožněno hodně cestovat, například v roce [[1962]] doprovázel armádní fotbalové mužstvo do USA, dále do Francie, Švýcarska a samozřejmě SSSR.
Jako redaktorovi mu bylo umožněno hodně cestovat, například v roce [[1962]] doprovázel armádní fotbalové mužstvo do USA, dále do Francie, Švýcarska a samozřejmě SSSR.
 +
Při zimní olympiádě v [[Innsbruck]]u ([[1964]]) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě [[maniodepresivní psychóza]]), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu. Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na [[srdeční infarkt]] ve věku nedožitých 43 let v rodné [[Praha|Praze]]. Je pohřben na židovském hřbitově v [[Praha|Praze]]-[[Strašnice|Strašnicích]] vedle svého otce.
Při zimní olympiádě v [[Innsbruck]]u ([[1964]]) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě [[maniodepresivní psychóza]]), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu. Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na [[srdeční infarkt]] ve věku nedožitých 43 let v rodné [[Praha|Praze]]. Je pohřben na židovském hřbitově v [[Praha|Praze]]-[[Strašnice|Strašnicích]] vedle svého otce.
Některé jeho prózy, především ''Zlatí úhoři'' (s [[Vladimír Menšík|Vladimírem Menšíkem]]) a ''Smrt krásných srnců'' (s [[Karel Heřmánek|Karlem Heřmánkem]]), byly úspěšně zfilmovány.
Některé jeho prózy, především ''Zlatí úhoři'' (s [[Vladimír Menšík|Vladimírem Menšíkem]]) a ''Smrt krásných srnců'' (s [[Karel Heřmánek|Karlem Heřmánkem]]), byly úspěšně zfilmovány.
 +
V roce 2002 bylo v [[Buštěhrad|Buštěhradě]] zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla. Expozice obsahuje množství fotografií, dokumentů a originálních osobních předmětů.
V roce 2002 bylo v [[Buštěhrad|Buštěhradě]] zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla. Expozice obsahuje množství fotografií, dokumentů a originálních osobních předmětů.
 +
== Dílo ==
== Dílo ==
[[Soubor:Bustehrad CZ 238.jpg|thumb|Buštěhradské muzeum Oty Pavla]]
[[Soubor:Bustehrad CZ 238.jpg|thumb|Buštěhradské muzeum Oty Pavla]]
Řádka 34: Řádka 38:
* Věra Pavlová (manželka): ''Vzpomínky na Otu Pavla''
* Věra Pavlová (manželka): ''Vzpomínky na Otu Pavla''
* [[Arnošt Lustig]]: ''Okamžiky s Otou Pavlem''
* [[Arnošt Lustig]]: ''Okamžiky s Otou Pavlem''
-
== Odkazy ==
 
-
{{Commonscat|Ota Pavel}}
 
-
=== Externí odkazy ===
+
== Externí odkazy ==
* [http://www.bustehrad.cz/muzeum.html Buštěhradské muzeum Oty Pavla]
* [http://www.bustehrad.cz/muzeum.html Buštěhradské muzeum Oty Pavla]
* [http://www.otapavel.cz/ Ota Pavel - Pamětní síň spisovatele Oty Pavla na Berounce, www.otapavel.cz]
* [http://www.otapavel.cz/ Ota Pavel - Pamětní síň spisovatele Oty Pavla na Berounce, www.otapavel.cz]
 +
 +
 +
{{Commonscat|Ota Pavel}}{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Pavel, Ota}}
{{DEFAULTSORT:Pavel, Ota}}
[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
Řádka 46: Řádka 51:
[[Kategorie:Čeští sportovní novináři]]
[[Kategorie:Čeští sportovní novináři]]
[[Kategorie:Spisovatelé píšící o sportu]]
[[Kategorie:Spisovatelé píšící o sportu]]
-
 
-
 
-
{{Článek z Wikipedie}}
 

Aktuální verze z 20. 9. 2013, 19:55

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper, (* 2. července 1930, Praha, † 31. března 1973, Praha) byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství.

Obsah

Životopis

Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující.

Krátce trénoval hokejové družstvo mládeže ve Spartě Praha, ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadion a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí. Jako redaktorovi mu bylo umožněno hodně cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo do USA, dále do Francie, Švýcarska a samozřejmě SSSR.

Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu. Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na srdeční infarkt ve věku nedožitých 43 let v rodné Praze. Je pohřben na židovském hřbitově v Praze-Strašnicích vedle svého otce. Některé jeho prózy, především Zlatí úhoři (s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem), byly úspěšně zfilmovány.

V roce 2002 bylo v Buštěhradě zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla. Expozice obsahuje množství fotografií, dokumentů a originálních osobních předmětů.

Dílo

Buštěhradské muzeum Oty Pavla
  • Hory a lidé, 1964 – kniha fotografií Viléma Heckela, ke které Pavel napsal doprovodný text
  • Dukla mezi mrakodrapy, 1964 – próza se sportovní tematikou, kombinace prvků beletrie a sportovní reportáže, o úspěchu českého fotbalového mužstva v zámoří
  • Plná bedna šampaňského, 1967 – povídky ze sportovního prostředí
  • Cena vítězství, 1968 – výbor z knih Dukla mezi mrakodrapy a Plná bedna šampaňského
  • Pohár od Pánaboha, 1971 – próza ze sportovního prostředí
  • Smrt krásných srnců, 1971 – vzpomínková próza, především vzpomínky na dětství a především na život autorova otce Lea, svérázného židovského obchodníka
  • Syn celerového krále, 1972 – próza ze sportovního prostředí, 16 povídek o slavných sportovcích
  • Jak jsem potkal ryby, 1974 – opět vzpomínková kniha, tentokrát zaměřená na život autora samotného, především na jeho milované rybaření
  • Pohádka o Raškovi, 1974 – opět sportovní tematika, forma „sportovní pohádky“, inspirovaná životem českého skokana na lyžích Jiřího Rašky

Posmrtně vydané výbory

  • Fialový poustevník, 1977
  • Sedm deka zlata, 1980
  • Veliký vodní tulák, 1980 – výbor z díla
  • Zlatí úhoři, 1985 + rozšířené vydání 1991 (dvě Pavlovy povídky, Běh Prahou a Prase nebude, se kvůli cenzuře nedostaly do prvního vydání tohoto souboru a vyšly až v jeho přepracovaném vydání roce 1991)
  • Výstup na Eiger, 1989
  • Mám rád tu řeku, 1989
  • Jak šel táta Afrikou: Povídky, 1994
  • Omyl a jiné povídky, 1995
  • Olympijské hry a jiné povídky, 1996

Memoáry

  • Věra Pavlová (manželka): Vzpomínky na Otu Pavla
  • Arnošt Lustig: Okamžiky s Otou Pavlem

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Ota Pavel