Parazitismus

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 12. 4. 2011, 16:48

Snesení vajíčka do cizího hnízda je forma parazitismu v Česku známá například pro kukačku

Parazitismus je vztah dvou organismů, z něhož jeden organismus (parazit čili cizopasník) má zisk a druhý na něj doplácí (hostitel). Parazit se může živit buďto tkáněmi samotného hostitele (aniž by ho sám o sobě zabíjel), nebo se přiživovat na jeho potravě či jinak profitovat z hostitelova organismu nebo jeho činnosti a snižovat přitom jeho fitness (zdatnost).

Počet parazitických druhů

Podle některých odhadů představují parazité až čtyři pětiny všech druhů. Každý tvor má obvykle alespoň jednoho parazita, a tito parazité mají velmi často ještě další parazity.^[1]

Parazitická Trypanosoma je původcem několika závažných onemocnění postihujících i člověka; na obrázku tmavě růžově proti světlejším červeným krvinkám. Velikost parazitární buňky je asi 20 µm^[2]
(světelný mikroskop)

Množství eukaryotických organismů se vyznačuje parazitickým způsobem života, a to často bez ohledu na jejich vzájemnou nepříbuznost. Zejména jednobuněční parazité člověka jsou v centru zájmu vědců. Z říše Excavata patří mezi parazity mnoho diplomonád (Diplomonadida, např. Giardia intestinalis) a trichomonád (Trichomonadida, např. Trichomonas vaginalis), dále trypanozomy (Trypanosomatida, zejména rody Trypanosoma a Leishmania, původci některých významných lidských onemocnění) či někteří zástupci třídy Heterolobosea (např. Naegleria fowleri). Z říše Chromalveolata jsou známi někteří parazitičtí nálevníci (Ciliophora) a dále zejména mnozí výtrusovci (Apicomplexa), jako kokcidie (Coccidea, včetně Toxoplasmy) a krvinkovky (Haematozoea, např. rod Plasmodium, původce malárie). Z říše Rhizaria se vyznačují parazitickým způsobem života například nádorovky (Phytomyxea) či haplosporidie (Haplosporidia). Z říše Amoebozoa mezi cizopasníky patří namátkou Acanthamoeba, Entamoeba histolytica a další. Známe i mnohé parazitické rostliny, konkrétně jednobuněčné řasy rodu Prototheca, ale i mnohé vyšší rostliny, jako kokotice (Cuscuta) či poloparazitické jmelí (Viscum). Z větve směřující k živočichům a houbám (Opisthokonta) jsou známy rovněž mnozí parazité: například plísňovky (Mesomycetozoa) a rybomorky (Myxozoa). Z říše houby (Fungi) parazitují mikrosporidie (Microspora), různé plísně (např. rody Aspergillus, Penicillium) a kvasinky (např. Candida albicans). Z živočichů (Metazoa) parazitují mnozí zástupci kmene ploštěnců (Platyhelminthes), jako ploštěnky (Turbellaria), tasemnice (Cestoda), jednorodí (Monogenea) a motolice (Trematoda). Dále jsou paraziti mezi kmeny vrtejši (Acanthocephala), kroužkovci (Annelida, zejména pijavice, Hirudinea) a též v rámci kmene hlístice (Nematoda) a strunovci (Nematomorpha). Existují však i parazitičtí členovci (Arthropoda) i strunatci (Chordata).^[3]

Formy parazitismu

Vztahy mezi cizopasníkem a hostitelem se dělí dle různých vztahů. Dle biologické povahy organismu dělíme parazitismus:

• Obligátní parazitismus (typický, pravý) – je u každého parazita, u něhož alespoň jedna fáze ontogonetického vývoje probíhá na úkor jiného organismu
• Fakultativní parazitismus (podmíněný, příležitostný) – u organismů žijících volně v přírodě, které při náhodném vniknutí do hostitele mohou žít parazitickým způsobem

Dle prostorových vztahů dělíme cizopasníky na ektoparazity, kteří žijí mimo hostitele či na jeho povrchu (např. komár, pijavice), a endoparazity, kteří žijí uvnitř hostitele, v jeho útrobách, tkáních či buňkách (toxoplasma, tasemnice). Podle časového vztahu k hostiteli se dělí obligátní parazité na dočasné, stálé a periodické. Zvláštním případem parazitismu je hnízdní parazitismus, dobře známý například u kukačky. U rostlin můžeme parazity dělit podle přítomnosti chlorofylu na dvě skupiny:

• Hemiparazité (poloparazité) - zelené rostliny, jež z hostitele přijímají jen vodu a minerální látky, příkladem může být jmelí (Viscum) nebo ochmet (Loranthus).
• Holoparazité - nezelené rostliny, jež ze svého hostitele přijímají i asimiláty, například záraza (Orobanche) nebo podbílek (Lathraea).

Reference

1. ↑ ZIMMER, Carl. Vládce parazit. [s.l.] : nakl. Paseka, z anglického originálu, 2005. S. 262.  
2. ↑ ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.] : Scientia, 2003. S. 797.  
3. ↑ VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. (Vyd. 1.) ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318.  

Související články

• Symbióza
• Parazitoid
• Efekt červené královny
• Komenzálismus