Tuleňovití

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 16. 10. 2013, 20:43


Tuleňovití (Phocidae) jsou nejpočetnější a životu ve vodě nejlépe přizpůsobenou čeledí ploutvonožců (Pinipedia). O co dokonaleji se pohybují ve vodě, o to větší mají problémy s pohybem na souši. Nemohou již vůbec podsouvat zadní končetiny pod tělo a tak se pohybují jen plazením po břiše. Kromě toho již úplně ztratili ušní boltce (v angličtině se jim říká earless seals – bezuší „tuleni“). V této čeledi je 18 – 19 žijících druhů v 10 rodech, čeština však rozeznává rody 3: čepcola (Cystophora), rypouše (Mirounga) a tuleně (zahrnujícího všech 8 zbylých rodů). U tuleně karibského (Monachus tropicalis) se předpokládá, že byl okolo roku 1950 vyhuben.

Obsah

Popis

Tuleni mohou dorůstat velikosti 1,2 – 6 metrů (hmotnost 65 – 370 kg). Pouze u čepcola a rypoušů se samice výrazně velikostně liší od samců. Zadní ploutve trvale směřují dozadu a při plavání slouží ke kormidlování. Přední nepříliš vyvinuté pomáhají udržovat rovnováhu a na souši se o ně opírají při plazení. Ploutve lemují dobře vyvinuté drápy. Místo boltců jim ušní otvory kryjí jen záhyby kůže. Mohou mít 26–34 zubů, dominantní jsou dlouhé špičáky, stoličky sekodontního typu jsou téměř stejné. Srst dospělce je krátká tuhá se špatně vyvinutou podsadou, tepelnou izolaci zajišťuje silná vrstva podkožního tuku. Mláďata mají jemnou chundelatou srst

Biologie

Tuleňovití jsou velmi dobře přizpůsobeni pohybu ve vodě a dokážou s vynaložením minimální námahy uplavat obrovské vzdálenosti. Tuleni dokonce i spí pod vodou a jen pro nádech v pravidelných intervalech vyplouvají na hladinu [1]. Pod vodou dokážou zůstat až 45 minut, obvykle se však potápějí spíše na 5 – 10 minut. Aktivní jsou ve dne i v noci a pod vodou se orientují nejen zrakem, ale i sluchem. Většinou se živí rybami, hlavonožci a kraby, některé druhy však dokážou ulovit i tučňáky nebo dokonce ostatní ploutvonožce. Jejich přirozenými nepřáteli jsou člověk, kosatka dravá a žraloci.

Tuleni dokážou dlouho hladovět, což využívají zvláště při rozmnožování, kdy samice před porodem vylezou na souš a zde pak zůstanou a kojí svá mláďata. Veškerou energii a látky potřebné pro tvorbu mléka berou jen ze svých tukových zásob. Tulení mléko má velmi vysoký obsah tuku a mláďata velmi rychle přibírají (až 2,5 kg denně). Jedna samice neuživí více než jedno mládě; délka kojení je u různých druhů rozdílná. Do moře se vrací ještě před tím, než je mládě schopno jít do vody. Mláďata v tomto období (i několik týdnů) žijí ze zásob, které si vytvořila z tučného mateřského mléka.

Rozšíření

Soubor:Leefgebied zeehond.JPG
Mapa rozšíření tuleně obecného

Žijí především v mořích chladného a mírného pásu, výjimečně i v tropech a ve sladkovodních jezerech.

Evoluce

Nejstarší doklady o tuleňovitých jsou známy ze středního miocénu severního Atlantiku, z doby před zhruba 15 miliony lety. K nejstarším patří rody Leptophoca a Monotherium.

Reference

  1. ↑ ANDĚRA, Miloš. Svět zvířat II. Savci 2. Praha : Albatros, 1999. ISBN 80-00-00677-4. Kapitola Tuleňovití, s. 76.  

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Tuleňovití
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Tule%C5%88ovit%C3%AD“