Stélka

Z Multimediaexpo.cz

---

Verze z 1. 9. 2010, 12:22

Stélka (thallus) je označení pro těla bezcévných rostlin a některých řas či hub. Ta nejsou členěná (diferencovaná) na jednotlivé orgány, jimiž je u cévnatých rostlin kořen, stonek a list.^[1]. Někdy však k jisté diferenciaci jednotlivých částí těla dochází, např. u mechů - tyto struktury označujeme jako fyloidy (zastupují listy), rhizoidy (zastupují kořeny), a podobně. Vnitřní stavba je většinou tvořena parenchymem.^[1] Stélkatým tělem se vyznačují mechorosty (mechy, játrovky, hlevíky), lišejníky a gametofyt kapraďorostů. Rovněž tělům různých řas (nejen zelené řasy, ale i např. ruduchy či různá Chromalveolata) a sinic říkáme stélka, protože nejsou rozlišena. Opakem stélky je kormus, rozlišené tělo.

Typy stélek řas

Je možné rozlišovat několik druhů stélek řas: (zdroj:^[2][3])

• monadoidní stélka (bičíkatá) – jednobuněčná, jednojaderná, obvykle dvoubičíkatá, na povrchu s periplastem či pelikulou, často stigma nebo pulzující vakuola; vyskytuje se např. u skupin obrněnky, zlativky, krásnoočka, zelené řasy
• rizopodová stélka (měňavkovitá, améboidní) – jednobuněčná, jednojaderná, pohyb panožkami, na povrchu bývá periplast či pouhá plazmalema, někdy též stigma nebo pulzující vakuola; vyskytuje se např. u různobrvek či u zlativek
• kapsální stélka (gloeomorfní) – jednobuněčná, jednojaderná, uložená ve slizu, někdy též stigma nebo pulzující vakuola; vyskytuje se např. u skupin Xanthophyceae či Chlamydophyceae
• kokální stélka (buněčná) – jednobuněčná, jednojaderná, nepohyblivá, povrch kryt buněčnou stěnou, uvnitř bez stigmat nebo pulzujících vakuol; vyskytuje se u různých zelených řas, např. spájivky a Chlamydophyceae
• trichální stélka (vláknitá) – mnohobuněčná, z jednojaderných buněk obklopených buněčnou stěnou, nevětvené nebo jednoduše větvené; vyskytuje se např. u skupin různobrvky, spájivky, jiné zelené řasy či parožnatky
• heterotrichální stélka – rovněž mnohobuněčná a z jednojaderných buněk, ale je u ní odlišeno hlavní (osní) a postranní vlákno; vyskytuje se např. u skupin ruduchy a parožnatky
• pletivná stélka – mnohobuněčná, odvozená od trichální a heterotrichální, vzniká buněčným dělením ve dvou nebo třech vzájemně kolmých rovinách, pseudoparenchymatická či dokonce parenchymatická (tzn. s plazmodezmaty mezi buňkami); vyskytuje se např. u skupin ruduchy a parožnatky
• sifonokladální stélka – mnohobuněčná ve tvaru vlákna či vakovitá, větvená či nevětvená, ale buňky (obklopené buněčnou stěnou) vždy mnohojaderné; vyskytuje se např. u zelených řas
• sifonální stélka (trubicovitá) – jednobuněčná, ale přesto ve tvaru vlákna či vakovitá, mnohojaderná, obklopená buněčnou stěnou; u různých zelených řas (rod Caulerpa)

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1} Černohorský, Z. (1967): Základy rostlinné morfologie, Praha, SPN
2. ↑ ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.] : Scientia, 2003. S. 797.
3. ↑ ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Stélka, Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=S034

Externí odkazy

• ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Stélka, Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník. (Praha: VŠCHT Praha)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii