V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Star Trek: Nová generace

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 15. 11. 2013, 08:01


Star Trek: Nová generace (v anglickém originále Star Trek: The Next Generation, zkratkou ST:TNG) je v pořadí třetím seriálem z rodiny Star Treku, který na svět Star Treku vnesl zcela nový náhled. Natočeno bylo celkem 178 epizod v sedmi sezónách mezi lety 1987 a 1994.

Obsah

Vznik seriálu

V roce 1986 společnost Paramount Pictures, které seriál Star Trek patřil, zjistila, že i po dvaceti letech od začátku vysílání prvního seriálu Star Trek je tento fenomén stále živý, o čemž svědčila i velká návštěvnost každého nově uvedeného filmu. Společnost se proto rozhodla, že by bylo vhodné natočit další seriál, který by nějakým způsobem navazoval na seriál původní, o čemž se ostatně uvažovalo už v 70. letech a z této doby existovala řada scénářů. Zprvu se uvažovalo o tom, že seriál by mohl navázat na původní seriál i se všemi herci, ale vedení zjistilo, že by se tato alternativa značně prodražila, protože herci z původního seriálu byli v té době populární a hlavně drahé hvězdy. Proto se rozhodlo, že seriál bude obsazen zcela jinou posádkou a tudíž i zcela jinými herci. Tím byly vyřešeny hned dva problémy. Nebylo nutné platit původním hercům vysoké částky za natáčení a tito herci se tak mohli nerušeně věnovat natáčení filmů.

Zcela nový pohled

V první řadě bylo rozhodnuto, že seriál nebude natáčen pro žádnou konkrétní televizní stanici, ale bude jako hotový televizi prodán. Tím se mělo předejít tomu, aby tyto stanice do natáčení vstupovaly a ovlivňovaly jej jako tomu bylo u prvního seriálu. Společnost Paramount v první řadě jako tvůrce oslovila otce Star Treku, Genea Roddenberryho. Ten byl myšlenkou nového seriálu nadšen a hned začal připravovat koncept. Když bylo rozhodnuto o zcela novém obsazení, napadlo ho, že by mohl zkusit zcela nový pohled na Star Trek, protože se mu nelíbilo pouze kopírovat původní posádku.

Roddenberry začal experimentovat. Celý seriál posunul o sto let do budoucnosti, což však znamenalo ukázat zcela nový svět, protože kdyby se Federace nijak nezměnila, ukazovalo by to na stagnující kulturu, a to by odporovalo konceptu ze 60. let. Změnil tedy prostředí a také atmosféru. Loď udělal větší s větší posádkou, o hodně luxusnější než předešlou. Bylo vytvořeno více hlavních hrdinů, což mělo dát větší prostor tvůrcům a scenáristům s tím, že se zde mělo více věnovat i ostatním hlavním postavám, ne jen trojici kapitán – první důstojník – doktor, jako v původním seriálu.

Tvůrčí proces

Roddenberry zahrnul do tvorby seriálu i lidi, kteří se podíleli na původním seriálu. Byli to hlavně kostýmní návrhář William Theiss, který navrhl uniformy pro nový seriál, dále David Gerold, autor z původního seriálu, produkční Robert Justman nebo scenáristka D. C. Fontana. S tímto týmem se pustil Roddenberry do práce. Bylo ale potřeba navrhnout zcela novou loď, která by však vycházela z lodi původní, aby to ukazovalo na kontinuitu. Koncept nové lodi vytvořil výtvarník Andrew Probert, který rozpracoval nákresy původní Enterprise. Tak začal vznikat výraz nového seriálu, který by dál nesl odkaz původního seriálu, ale byl po vizuální stránce lepší a také by se vyhnul chybám v původní sérii učiněným. Seriál se tak odehrával od roku 2364 na USS Enterprise-D, vlajkové lodi Spojené federace planet, která už nečítala jen několik planet, ale celé soustavy na několika tisících světelných letech. Vesmír už není tak záhadný jako za Kirka a tak se posádka zaměřuje spíše na diplomacii než na boj.

Výběr postav

Podrobnější informace naleznete na stránce: Seznam postav seriálu Star Trek: Nová generace

Nejzákladnější postavy byly dány dohromady velmi rychle. V první řadě zde měl být postarší, rozvážný a zkušený francouzský kapitán Jean-Luc Picard, který by se podobal spíše kapitánu Christopheru Pikovi. Jeho první důstojník měl být mladý, rázný muž z Aljašky William Riker, podobný Willardu Deckerovi ze snímku Star Trek: Film. Ostrahu měla mít na starosti hispánská důstojnice, drsná Macha Hernandezová a jako psychologická terapeutka měla působit empatická poradkyně z planety Betazed, členského světa Spojené federace planet, Deanna Troi, která měla být podobná poručíku Ilii ze snímku Star Trek: Film. Skupinku pak uzavíral hlavní inženýr lodi Afričan Geordi La Forge, který měl být ale od narození slepý a vidět mu měl umožňovat speciální přístroj zvaný VISOR, a lodní lékařka Beverly Crusherová, půvabná žena ve středním věku se svým čerstvě pubertálním synem Wesleym.

Změny v konceptu

Před vlastním natáčením však došlo ještě k několika změnám. Robert Justman navrhnul dva nové členy posádky. Měli jimi být android Dat, inteligentní člen posádky, který se snaží být víc jako člověk a pak také klingonský válečník Worf. Tato postava byla velice zásadní, protože v původní sérii byli Klingoni nepřáteli Federace číslo jedna. Zprvu se uvažovalo i o tom, že by Klingoni byli členy Federace, ale od toho se nakonec upustilo a Klingoni a Federace se stali „jen“ spojenci. Oproti původnímu seriálu to byla věc zcela radikální, která se vysvětlila ve filmu Star Trek VI: Neobjevená země o necelých pět let později. Další věcí, kterou navrhl rovněž Justman, byl fakt, že by na palubě lodi měli být i civilisté a rodiny posádky. Loď měla totiž vesmírem putovat až dvacet let, takže by bylo logické mít na palubě svou rodinu. A třetí věc, kterou si vymínil také Justman, bylo zařízení známé jako simulátor, který slouží k rekreaci posádky tím, že umí vytvářet cokoliv, co si kdo přeje (krajiny, postavy, věci) a to tak dokonale, že to nelze od reálné skutečnosti rozpoznat. I přes jeho velký vliv se však všechny jeho nápady neujaly. Například ten, aby v seriálu nebyl hoch Wesley Crusher, ale dívka jménem Lesley Crusherová, a také aby vědeckým důstojníkem byla polovulkánská pravnučka Spocka. Oba návrhy zamítl sám Roddenberry.

David Gerold zase navrhl, aby se warp pohon počítal podle nové stupnice a aby androidní člen posádky měl nezvyklé rysy (odlišnou barvu kůže, očí, naprosto spisovnou mluvu…). D. C. Fontana má zase na svědomí fakt, že se kapitán nejmenuje Julian, ale Jean-Luc a také ona přesvědčila Roddenberryho, že betazedská poradkyně by neměla mít čtyři ňadra. Také navrhla, aby se hlavních záporných postav zhostili místo Klingonů Romulané.

Nábor herců

O podobu kapitána Jeana-Luca Picarda se opět postaral David Gerold, který viděl divadelní představení, kde hrál britský herec Patrick Stewart. Tato volba se ale nelíbila Roddenberrymu, protože nechtěl mít v roli francouzského kapitána plešatého Brita a viděl v tomto herci spíše postavu androida Data, který podle něj měl být holohlavý. Po několika kandidátech se však i Roddenberry nechal přesvědčit, aby Picarda hrál Stewart. Trval ale na tom, aby hrál v paruce. Když si Stewart nechal přivézt svou oblíbenou paruku jménem George a přednesl v ní part Picarda, bylo jasné, že hrát bez paruky bude mnohem moudřejší.

Na roli androida Data angažovali tvůrci herce Brenta Spinera, který byl zprvu nadšen, ale když se dozvěděl, že by měl hrát s holou hlavou, nadšení pohaslo. Objevil se ovšem plešatý Stewart v roli Picarda, a tak bylo rozhodnuto, že jeden plešatý hrdina stačí. I tak si ale prošel zajímavou zkušeností, když se hledala ta pravá barva Datovy kůže, kdy byl celý natřený nejrůznějšími odstíny barev.

Na roli bezpečnostního důstojníka Machy Hernandezové měla být angažována britská herečka Marina Sirtisová. Když se však Marina zúčastnila konkurzu ukázalo se, že nemá na drsnou mariňačku vlohy, ba co víc, že je vhodnější spíše na roli něžné poradkyně Deanny Troi. Macha Hernandezová byla zcela vyškrtnuta a hlavním bezpečnostním důstojníkem se nakonec stala kalifornská blondýnka Denise Crosbyová se seriálovým jménem Tasha Yarová.

Další postavy byly obsazeny už vcelku jednoznačně. Geordiho La Forge si zahrál LeVar Burton, prvního důstojníka Williama Rikera herec Jonathan Frakes, doktorku Crusherovou Gates McFaddenová a Klingona Worfa Michael Dorn.

Postava Herec Český dabing
Jean-Luc Picard Patrick Stewart Pavel Soukup
William Riker Jonathan Frakes Gustav Bubník (1. řada, částečně 2. a 3. řada)
Michal Jagelka (částečně 2. a 3. řada, 4.–7. řada)
Geordi La Forge LeVar Burton David Schneider (1. řada)
Saša Rašilov (2.–7. řada)
Tasha Yarová Denise Crosbyová Miluše Šplechtová
Worf Michael Dorn Martin Kolár
Beverly Crusherová Gates McFaddenová Dana Bartůňková
Katherine Pulaská Diana Muldaurová Jana Hermachová
Deanna Troi Marina Sirtisová Magda Rychlíková (1.–5. řada)
Kamila Špráchalová (poslední díl 5. řady, 6.–7. řada)
Dat Brent Spiner Bohdan Tůma
Wesley Crusher Wil Wheaton Karel Zima (1. řada)
Jan Poledník (2.–7. řada)

Výroba seriálu

Stop hand.png   Neutralita tohoto článku je celkově zpochybněna.
  Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.
  Pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění. 		Stop hand.png

Prvním dílem seriálu se stal dvojdíl „Střetnutí na Farpointu“, který napsala scenáristka D. C. Fontana, ale její scénář byl příliš krátký, a tak si Roddenberry vymyslel postavu Q, všemocnou bytost, veskrze komickou, ale také zlomyslnou, která se pak vrátila ještě v celé řadě epizod. D. C. Fontana do konceptu přispěla ještě jednou věcí. A tou bylo obsazení admirála McCoye, kterému v té době bylo už 137 let, který si přišel prohlédnout ošetřovnu na nové Enterprise.

Natáčení začalo v červnu 1987 a do vysílání šel seriál 28. září téhož roku na čtyřech na sobě nezávislých televizních stanicích. Mnoho starých fanoušků bylo zklamáno, ale mnoho z nich bylo naopak nadšeno. Objevil se zde zcela nový druh příznivců, kteří nikdy neviděli Původní sérii a začínali na Nové generaci. A od této doby se začínají projevovat první rozdíly mezi jednotlivými fanoušky.

I. série znamenala odchod naprosté většiny starých tvůrců a tedy nástup nové generace autorů, kteří se ale ne vždy shodli se starými. Mezi prvními novými tvůrci byl Rick Berman, který se později s Brannonem Bragou podílel na dalších sériích i seriálech. Kromě toho opustila seriál i představitelka Tashi Yarové a její místo zaujal poručík Worf.

II. série na tyto odchody tak trochu doplatila, protože noví autoři si svět Star Treku teprve osahávali. Tím se vytratila sebejistota sezóny předešlé a mnohé příběhy nedokázaly využít nabízené možnosti. Také byla ze seriálu vyškrtnuta postava doktorky Crusherové a nahrazena doktorkou Katherine Pulaskou. I tak zde ale jsou dvě zajímavá prvenství. V díle „Kdo je Q“ se poprvé objevila kybernetická civilizace Borgů, jejímž autorem je scenárista Maurice Hurley. Druhou věcí byl příchod tajemné barmanky Guinan, jejíž role se zhostila známá herečka Whoopi Goldbergová, která tak chtěla splatit dluh, jenž cítila vůči původnímu seriálu a postavě poručíka Uhury.

III. a IV. sezóna mají pak mnohem jasnější tvář. Rick Berman převzal po Roddenberrym seriál definitivně a spolu s novým scenáristou Michaellem Pillerem vdechli seriálu nový život. Právě zde jsou ty nejlepší epizody seriálu, jako například „Sarek“, „Enterprise včerejška“, „To nejlepší z obou světů“ a další. Teprve v této chvíli začala být Nová generace opravdu úspěšná.

V. sezóna znamenala opět střídání tvůrců. Piller a Berman se začali připravovat na nový seriál Star Trek: Stanice Deep Space Nine a kormidlo převzali Jeri Taylorová a Brannon Braga, kteří se k Nové generaci chovali jako k jinému seriálu a zaměřili se spíše na rozvoj postav. I tato sezóna má však několik výborných dílů, zvláště pak „Vnitřní světlo“.

VI. a VII. sezóna už byly ve znamení menších vesmírných dobrodružství a více se soustředily na posádku. Troi se tak sblíží s Worfem, Picard se zamiluje do podřízené… Bylo jasné, že takhle seriál nemůže pokračovat, jinak by z něj byla telenovela, a tak bylo rozhodnuto jej ukončit.

V České republice byl seriál premiérově vysílán v České televizi.

Úspěch seriálu

Nová generace měla opravdu úspěch. Překonala původní seriál v počtu sezón i epizod a krátce po jejím skončení vznikl první film s její posádkou, Star Trek: Generace, který se stal definitivní tečkou za seriálem. Tento seriál také znamenal značnou změnu oproti prvnímu seriálu. Zatímco v něm byl v každém dílu humor, napětí, filozofie i milostná zápletka, Nová generace má díly značně separované, tedy epizody vyloženě komické, dramatické nebo romantické. Tento prvek převzaly i seriály následující. Jedna z epizod seriálu získala prestižní cenu Hugo.[1]

Odvozená díla

Stejně jako z ostatních startrekovských seriálů i z Nové generace vznikla řada odvozených děl (počítačových her, komiksů a knih), které však nejsou řazeny do kánonu Star Treku. Od roku 1987 vydává americké nakladatelství Pocket Books licencovanou knižní sérii Star Trek: Nová generace, která již přesáhla počet 140 románů.

Reference

  1. ↑ ADAMOVIČ, Ivan. Encyklopedie fantastického filmu. Praha : Cinema, 1994. ISBN 80-901675-3-5. Kapitola Fantastický žánr na televizní obrazovce, s. 199.  

Související články



Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Star Trek: Nová generace
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Star_Trek:_Nov%C3%A1_generace“