Sokratovská metoda

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(Nahrazení textu „Sókratés“ textem „Sókratés“)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 7. 2. 2011, 10:03

Sokratovská metoda je výchovný a vzdělávací postup, při němž se učitel snaží své studenty otázkami přivést k novému poznání. Odvolává se na antického filosofa Sókrata, který v některých svých dialozích říká, že poznání je vlastně rozpomínání a svoji úlohu při tom přirovnává k činnosti porodní báby. Užívá se jak na vysokých školách, tak také v profesním a firemním tréninku kritického myšlení a logické argumentace. Hlavní předností metody je to, že studenti jsou daleko více motivováni přijít věci „na kloub“, než když jim učitel řešení otázek přednáší.

Obsah

Sókratovy dialogy

Modrý čtverec má dvojnásobnou plochu než původní žlutý

V řadě raných dialogů hovoří Sókratés s lidmi, kteří jsou pevně přesvědčeni, že jsou odborníci a že něco spolehlivě vědí. Sókratés svými otázkami nejprve zpochybní jejich domnělé vědění a v některých případech je pak dovede k hlubšímu, pravdivějšímu porozumění a náhledu. Příkladem mohou být Platónovy dialogy Euthydémos, Ion a zejména Menón. V tomto dialogu pozve Menón k rozhovoru prvního otroka, který jde kolem a u něhož je jisté, že o geometrii nic neslyšel. Sókratés mu předloží obtížnou úlohu: ke čtverci o straně dvě stopy má zkonstruovat čtverec s dvojnásobnou plochou. Otrok nejprve myslí, že to bude čtverec s dvojnásobně dlouhou stranou, ale když jej zkonstruuje, zjistí že plocha je čtyřnásobná. Sókratés ho pak otázkami dovede k tomu, aby čtyři části čtverce úhlopříčkami rozpůlil, takže vznikne skutečně čtverec o dvojnásobné ploše, vůči původnímu postavený na roh. Sókratés v tom vidí zřejmé potvrzení své domněnky, že se otrok „rozpomenul“ na to, co jeho nesmrtelná duše už věděla.[1]

„ Protože totiž je celá příroda stejnorodá a duše poznala všechny věci, stačí, když si člověk vzpomene toliko na jednu – což lidé nazývají učením – aby všechny ostatní nalezl sám, je-li statečný a neúnavný v hledání; neboť hledání a poznávání je vůbec vzpomínání. “

V jiných dialozích, kde se nejedná o geometrii, není Sókratova argumentace tak přesvědčivá a moderní čtenář má dojem, že nutí své partnery volit mezi dvěma alternativami, i když je ve skutečnosti více možností, když se alternativy nevylučují a podobně.

Moderní užití

V klasické podobě se sókratovské dialogy užívají ve vysokoškolské i středoškolské výchově a není náhodou, že témata bývají často matematické nebo logická. Rick Garlikov popisuje hezký příklad, jak navést děti, aby samy „objevily“ dvojkovou aritmetiku.[2] V komentáři uvádí, že taková hodina je sice pedagogicky velmi účinná a děti se nadšeně účastní hledání správných odpovědí, pro učitele je však velmi náročná na přípravu i provedení. Aby měla úspěch, musí být otázky pro žáky zajímavé a srozumitelné, musí postupovat po malých krocích od známého k neznámému a musí být vedeny jasnou, nepochybnou logikou. To je patrně důvod, proč se mimo oblast logiky a matematiky obtížně konstruují a zároveň jsou méně přesvědčivé. V širším smyslu kritické diskuse na dané téma, argumentace nad textem nebo právním případem se „sókratovská“ metoda běžně používá při seminární výuce filosofie, humanitních věd a zejména práva. Cílem je trénink logického myšlení a pohotové argumentace, která je například pro právníka velmi důležitá.

Související články

Externí odkazy

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Elenchus. Sv. 8, str. 515
  • Platón, Euthydémos. Menón. Praha: Oikúmené 1994

Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Sokratovsk%C3%A1_metoda“