Sentiment
Z Multimediaexpo.cz
(Nahrazení textu „David Hume“ textem „David Hume“)
Porovnání s novější verzí →
Verze z 3. 4. 2011, 12:20
(Ch. Hornemann, kolem 1830)
Sentiment (franc. z lat. sentimentum, cítění, cit) znamená cit, silné a bezprostřední hnutí mysli, náklonnost nebo odpor, který není závislý na rozumové úvaze. Vyvolává kladné nebo záporné osobní zaujetí, které může být přechodné nebo trvalé a nepodléhá zcela vědomé kontrole. Sentimentální může znamenat citový, ale také rozcitlivělý nebo dokonce bolestínský a sebelítostivý. Často jako pejorativní označení kýčovité populární literatury, sentimentálních příběhů, které může čtenář lacino „prožívat“. Sentimentalismus se někdy používá jako označení romantické literatury, viz romantismus.
Obsah |
Historie
Ve starověku se sentimenty pokládaly za projev žádostivé, vášnivé složky duše, která člověku působí radost, ale také utrpení. Protože je nejistá a nekontrolovatelná, je třeba ji ovládat rozumem nebo dokonce potlačovat (stoicismus). Vysoké ocenění lásky v křesťanství vedlo k lepšímu hodnocení citů vůbec, zejména ve vrcholném středověku (Bernard z Clairvaux, mystikové). V reakci na racionalismus 17. století vyzvedají někteří myslitelé 18. století city a sentimentalitu jako pravý a upřímný projev lidskosti (Jean-Jacques Rousseau, Johann Georg Hamann, Johann Gottfried Herder, Francis Hutcheson, David Hume a další). Zejména britští autoři začali chápat sentiment, empatii a soucit jako pravý základ morálky čili „mravního cítění“ (moral sentiments, Hume, Adam Smith). Na toto vysoké hodnocení citů a citovosti navázal romantismus, který zaznamenal v 19. století nesmírný úspěch i v lidových vrstvách a vedl ke vzniku sentimentální literatury a později i kýče. Sentimenty, které se osamostatnily a postavily proti rozumové kontrole, tak postupně zplaněly, až dostaly zejména ve Střední Evropě negativní význam sentimentality jako „pouhého sentimentu“, neúčinného „pěstování citů“ a sebeprožívání.
| „ | ...nálada mysli vznikající z přílišného se podávání citům rozplývavého a unylého toužení, jaké označováno bývá případně slovem sladkobol. Sentimentalita jest uměle pěstěný kult citlivosti k vůli citům samým. | “ |
Hodnocení
V této dvojznačnosti zůstává citovost a sentimenty dodnes. Na jedné straně je citovost pozitivním zdrojem a motivem jednání - a to v dobrém i ve zlém, neboť i nenávist je cit - na druhé straně si uvědomujeme její nestálost a nespolehlivost. Problém patrně tkví v násilném rozdělení lidských schopností na rozumové a citové, kdežto skutečné lidství nutně vyžaduje, aby se tyto stránky udržovaly v jistém napětí a rovnováze.
Související články
Externí odkazy
- Ottův slovník naučný, heslo Sentimentalita
- Stanford encyclopedia of philosophy, heslo 17th and 18th century theories of emotions
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |