Amur

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
(šablony)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 2. 1. 2014, 14:51



Amur (rusky Амур, , mandžusky Sahaliyan Ula, mongolsky Хара-Мурэн) je řeka ve Východní Asii, která tvoří přirozenou hranici mezi Ruskem (Zabajkalský kraj, Amurská oblast, Židovská autonomní oblast) a ČLR (Vnitřní Mongolsko a Chej-lung-ťiang) a na dolním toku protéká jen Ruskem Chabarovský kraj. V mongolštině a mandžuštině její jméno znamená Černá řeka a v čínštině řeka Černého draka. Povodí Amuru se rozkládá na území tří států Ruska, ČLR a Mongolska. Převládající část náleží Rusku. Velikostí povodí zaujímá Amur 4. místo v Rusku (po Jeniseji, Obu a Leně) a 10. místo na světě. Povodí se zvětšilo poté, co se na Arguň napojila řeka Cherlen odtékající z dříve bezodtokého jezera Chulun núr (na mapce není vyznačeno). Je 2 824 km dlouhý. Od pramenů zdrojnice řeky Arguň, jíž je čínská řeka Chaj-lar-che je to 4400 km. Hydrografická síť Amuru zahrnuje 10 610 řek (z nich je 1 684 kratších než 10 km) a 61 426 jezer o rozloze 10 599 km² (včetně bezodtokých Torejských jezer). Povodí má rozlohu 1 855 000 km².

Obsah

Průběh toku

Amur vzniká soutokem řek Šilka a Arguň, přesněji za začátek byl stanoven východní konec ostrova Bezumnyj a ústí přes Amurský liman do Sachalinského zálivu Ochotského moře. Za ústí byla stanovena spojnice mysů Ozerpach a Pronge. Dolina řeky vznikla především jako výsledek erozních procesů, jejichž směr byl určen tektonickou činností. Podle odlišností vzniku říční doliny rozdělujeme řeku na tři úseky.

  • Horní tok (délka 900 km) probíhá od soutoku zdrojnic do Blagověščensku, kde do Amuru ústí Zeja. Má převážně horský charakter. Nad přítokem Amu-er-che je dolina řeky zřetelná. Nevelké kotliny jsou spojené zúženými soutěskami mezi nimi. Svahy doliny jsou skalnaté, vysoké a rychlost toku řeky je velká. Zprava až k řece zasahují výběžky pohoří Velký Chingan. Níře řeka teče mezi Amursko-zejskou pahorkatinou a hřbetem Ilchuri Alin. Dolina řeky se rozšiřuje a objevují se rozvinuté meandry (např. Korsakovské krivuny dlouhé 45 km a široké 0,6 km).
  • Střední tok (délka 1 000 km) probíhá od Blagověščensku (ústí Zeji) do Chabarovsku. Řeka nejprve teče podél sníženého okraje Zejsko-burejské roviny a poté protíná hřbet Malý Chingan a vtéká do Středněamurské nížiny. Na tomto úseku Amur získává charakter rovinné řeky. Teče širokou dolinou a koryto je lemováno nízkými bažinatými břehy. Na řece jsou mnohé mělčiny a ostrovy. Mezi nimi protékajíci ramena neboli průtoky se zde nazývají razboje. Rychlost proudu se snižuje. Výjimku tvoří 150 km dlouhý úsek, na kterém řeka protíná Malý Chingan, kde řeka protéká malebným kaňonem v jediném korytě a vytváří mohutný vodní tok. Na středním toku získává Amur hlavní vodní zdroje. Ústí zde do něj všechny hlavní přítoky zleva Zeja a Bureja a zprava Sungari a Ussuri.
Soutok Amuru a Ussuri v Chabarovsku

Vodní stav

Hlavní část vody (přibližně ⅔) získává řeka díky letním a podzimním monzunovým dešťům. V zimě zde není mnoho sněhu a tak jeho tání na jaře způsobuje pouze málo výrazné zvýšení hladiny. Bezprostředně poté začínají právě letní monzuny. V dubnu stoupá voda díky tání sněhu v rovinách a v květnu díky tání sněhu na horách. Nejnižší úrovně hladiny dosahuje na konci zimy. Rozdíl výšky hladiny činí na horním a středním toku 10 až 15 m a na dolním toku 6 až 7 m. Za léto dochází ke 4 až 6 povodním. V ústí můžeme sledovat přílivové a odlivové kolísání úrovně hladiny, které dosahuje 1,5 až 2,6 m. Zamrzá nejprve horní tok na začátku listopadu a poté do konce listopadu dolní tok. Rozmrzání začíná na dolním toku na konci dubna a pokračuje až do začátku května na horním toku. Na jaře při tání vznikají ledové zátarasy, které způsobují zvednutí vodní hladiny až o 15 m. Jindy se při silných deštích rozlévá řeka na středním a dolním toku do šířky 10 až 25 km a takto široká je až 70 dní. Mohou tak být částečně zatopená velká města Blagověščensk a Chabarovsk. K velkým záplavám došlo v letech 1897, 1928, 1956. Průměrný roční odtok je 343 km³ (tzn průtok 10 800 m³/s), u Chabarovsku 7 549 m³/s a u Pokrovky na začátku Amuru 868 m³/s.

Využití

Řeka je splavná po celé své délce a je nejdůležitější vodní cestou Dálného východu. V důsledku nestálosti jeho koryta, zvlášť na dolním toku, vyžaduje udržování splavnosti každoroční zemní práce. Denně unáší řeka 41 000 tun nánosů. Hlavní přístavy jsou Pokrovka, Blagověščensk, Leninskoe, Chabarovsk, Komsomolsk na Amuru, Nikolajevsk na Amuru (Rusko) a Chej-che (ČLR). Řeka má významné nevyužité hydroenergetické zdroje. Co se týká druhového zastoupení ryb, je jich zde nejvíce ze všech ruských řek (99 druhů). Nejvýznamnější pro průmyslové zpracování jsou lososovité (kety, gorbuše). Tah ryb je v létě i na podzim. Také se loví tolstolobci, vyzy, jelčíci, jeseteři.

Historie

První Rusové se na Amuru objevili v roce 1644, když sem dorazila skupina kozáků pod vedením V. Pojarkova z Jakutska přes Lenu, Aldan a Zeju. V letech 1649–1651 vykonal pochod podél Amuru a po Přiamuří E. P. Chabarov. V letech 1849–1855 podrobně prozkoumal kapitán G. I. Něvelskij dolní tok řeky. Od let 1894–1896 začal systematický výzkum vodního režimu řeky. Byla zorganizována síť vodoměřících bodů a vykonána řada velkých expedic (1901–1909, 1927–1929, 1932, 1935–1936). V letech 1952–1958 provedla Akademie věd SSSR komplexní výzkum Amuru.

Amur v pojmenováních

Amur je velice významná řeka a jako takový se stal zdrojem pro mnohá jména. Byla podle něj pojmenována Amurská oblast (federální subjekt Ruské federace) i hokejový klub Amur Chabarovsk. Stejně tak se promítla do pojmenování organismů žijících v jejím povodí. Jako původní oblast výskytu dala v českém jazyce jméno např. amurům či užovce amurské.

Související články

Reference

Literatura

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Amur
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Amur
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Amur“