V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Kabel

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(Nahrazení textu)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 15. 11. 2011, 23:08


Kabel je soustava dvou a více elektrických nebo optických vodičů spojených společným pláštěm. Jednotlivé vodiče (žíly) elektrického kabelu mohou být nejen z plného drátu, ale také laněné, složené z tenkých drátků. Takový vodič se označuje jako licna. Žíly silnoproudých kabelů už od průřezu 25 mm2 jsou složené z jednotlivých tenších drátů. Žíly je tak možné zformovat a dosáhnout kruhového průřezu výsledného kabelu. Mluvíme potom o sektorovaném vodiči. Kabel nemusí obsahovat jen elektrické vodiče, ale i například optické vlákno nebo několik koaxiálních kabelů. Kabely jsou nejčastěji používané k přenosu elektrické energie a optických signálů. Nejzákladnější rozdělení elektrických kabelů je na silové pro rozvod elektrické energie a slaboproudé, to jsou kabely datové, sdělovací, ovládací.

Obsah

Materiál kabelů

Základním materiálem pro jádra elektrických kabelů jsou elektrovodná měď nebo hliník. Hliník má sice nižší vodivost než měď a proto pro stejné proudy musí mít větší průměr, ale přesto je výsledný kabel lehčí než měděný. Ideálně se tak hodí pro závěsná vedení, kdy navíc bývá doplněn vpleteným ocelovým nosným prvkem. Běžným materiálem pro výrobu izolace a plášťů je měkčené PVC, dále silikon, polyetylen, EPR, HEPR, HFFR aj.

Užití kabelů

Podle způsobu užití existují kabely pro pevné uložení nebo pro pohyblivé přívody. Mohou být spirálově zkroucené jako telefonní šňůra, jednotlivé vodiče mohou být zkrouceny do tvaru šroubovice tzv. kroucená dvojlinka apod. Existují kabely pro vysoké teploty se silikonovou izolací i kabely nehořlavé, které si uchovávájí funkčnost po určitou dobu i v ohni. Sdělovací kabely jsou často stíněné, aby vyhověly požadavkům na EMC. Izolované vodiče jsou nejdříve společně obaleny vodivou fólií nebo pletivem, potom teprve společným izolačním pláštěm. U datových kabelů (STP) může být stíněna každá dvojice vodičů a potom ještě celý kabel.

Typy kabelů

Barevné kombinace žil silových kabelů

Soubor:HD308+HD308S2.JPG
Barevné kombinace silových kabelů

V běžných rozvodech silové energie (nízkofrekvenční do napětí 1 kV) jsou z bezpečnostních důvodů již od 30. let pevně stanoveny barvy izolací podle toho, jakému účelu vodič bude sloužit. Zprvu to bylo (v rozvodech 1×220 V) tak, že černý vodič byl fázový a bílý nulovací. Postupem času a technickým rozvojem se přístup měnil a od října 1992 je u nás normou ČSN 33 0165 pevně stanoveno, že:

  • fázový neboli krajní vodič (L, line) musí mít barvu izolace černou (stále napájený obvod) nebo hnědou (dočasně napájený obvod, např. za vypínačem), popřípadě pro zvláštní aplikace (např. v rozvodnách) oranžovou;
  • nulový neboli střední vodič (N, neutral) musí být světle modrý;
  • zemnicí neboli ochranný vodič (PE, potencial of earth) musí mít kombinovanou žlutozelenou barvu;
  • v rozvodu stejnosměrného proudu je kladný pól ( + ) rozváděn vodiči s rudou izolací a záporný pól ( - ) rozváděn tmavomodře izolovanými vodiči;
  • v napájecích rozvodech pro tramvaje, vlaky apod. musí být napájecí vedení (přívod k troleji) s fialovou izolací a zpětné vedení (odvod z koleje) se žlutou.

"Aby se to nepletlo," tak výše zmíněná ČSN 33 0165 zjednodušila elektrotechnikům život v tom, že do československé praxe převáděla evropský harmonizační dokument HD 308 z roku 1975 a zaváděla tzv. standardy barevného značení žil - jednoznačné, pevně stanovené barevné kombinace, které pokrývaly prakticky všechny potřeby elektrotechnických aplikací. Následující písmenné kódy byly společné pro pevné kabely i pohyblivé šňůry:

  • A pouze krajní vodiče (tj. černé a hnědé);
  • B krajní a ochranný vodič (černé, hnědé a jeden žlutozelený);
  • C krajní, ochranný a střední vodič (tj. všechny barvy);
  • D pouze pracovní vodiče, tj. krajní a střední.

"Aby se to pletlo," tak v roce 2005 vyšla norma ČSN 33 0166 ed.2, která k nám převádí nový harmonizační dokument HD 308 S2 a jeho jiné kombinace. Kladem je, že se oficiálně připustila k používání jako krajní vodič i barva šedá (do té doby používána pololegálně jako "zvláštní odstín černé"), výrazným záporem a krokem zpět je vnesená nejednoznačnost - a to nejen proto, že obě normy platí souběžně. Od 1. 4. 2006 lze tedy dál vyrábět a používat původní kombinace A, B, C, D, jsou však výslovně uvedeny jako nedoporučené. Doporučenými přednostními kombinacemi jsou pro pevné kabely J (s ochranným vodičem) a O (bez ochranného vodiče), pro šňůry potom analogické kombinace G a X. Například 4B tak byla převedena na 4O, resp. 4X. Přesto mnohé kabelovny stále vyrábějí např. kombinace 3B nebo 4C, protože za ně v nové normě není přímá náhrada. Navíc, přes veškerou snahu IEC praxe není (a z komerčních důvodů patrně nikdy nebude)zcela jednotná - například Německo používá v distribuční stejnosměrné soustavě opačné rozlišení pólů, Japonsko a USA mají opačnou funkci šedého a světlemodrého vodiče atd.

Související články

Literatura

  • Štěpán Berka; Elektrotechnická schémata a zapojení 1; BEN - technická literatura, Praha 2008, ISBN 978-80-7300-229-9, str. 190-191 (Značení kabelů a vodičů)
  • Štěpán Berka; Elektrotechnická schémata a zapojení 2; BEN - technická literatura, Praha 2010, ISBN 978-80-7300-254-1, str. 227 (Proudová zatížitelnost kabelů a vodičů) a str. 228 (Barevné značení žil silových kabelů a vodičů)
  • ČSN 33 0165:92 (+ změny) - Elektrotechnické předpisy. Značení vodičů barvami nebo číslicemi. Prováděcí ustanovení
  • ČSN 33 0166 ed.2:02 - Označování žil kabelů a ohebných šňůr


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kabel
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kabel“