Kuše

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
(+ Výrazné vylepšení)
 
Řádka 1: Řádka 1:
-
 
'''Kuše''', také '''samostříl''' (zastarale lučiště), je [[střelná zbraň]], vystřelující mechanickou silou speciální [[šíp]]y. Sehrála velkou roli ve středověkých válkách a je v malé míře užívána i dnes.
'''Kuše''', také '''samostříl''' (zastarale lučiště), je [[střelná zbraň]], vystřelující mechanickou silou speciální [[šíp]]y. Sehrála velkou roli ve středověkých válkách a je v malé míře užívána i dnes.
Řádka 6: Řádka 5:
: ''„Kuše je barbarský druh luku, kteří Řekové vůbec neznají. Nenapíná se tak, že pravice napíná tětivu  a levice od ní táhne luk. Ten, kdo napíná tuto dalekostřílnou útočnou zbraň, se musí naklonit dopředu, opřít oběma nohama do půlkruhu lučiště a oběma rukama táhnout tětivu vší silou k sobě. Uprostřed kuše je na tětivě upevně půlválec dlouhý jako slušně velký šíp, který sahá od tětivy k oblouku luku. Jeho žlábkem se z kuše vystřelují šípy. Do žlábku se vkládají krátké, ale velmi tlusté střely, jejichž přední část je potažena silnou vrstvou železa. Když se tětiva prudce napne a pak vší silou povolí, střely se neodrážejí od svého cíle, ale prorazí štít a těžký železný pancíř a pokračují ve své dráze, tak mohutná a nezadržitelná je prudkost těchto střel. Taková střela už dokázala prorazit i bronzovou sochu, a když zasáhla hradbu velkého města, buď uvízl její hrot v hradbě, anebo celá střela vnikla do hradby a zmizela v ní...“''<ref name="mak42">{{citace knihy | jméno=Jiří | příjmení=Kovařík | titul=Meč a kříž |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=2005 | jazyk = |strany=42}}</ref>
: ''„Kuše je barbarský druh luku, kteří Řekové vůbec neznají. Nenapíná se tak, že pravice napíná tětivu  a levice od ní táhne luk. Ten, kdo napíná tuto dalekostřílnou útočnou zbraň, se musí naklonit dopředu, opřít oběma nohama do půlkruhu lučiště a oběma rukama táhnout tětivu vší silou k sobě. Uprostřed kuše je na tětivě upevně půlválec dlouhý jako slušně velký šíp, který sahá od tětivy k oblouku luku. Jeho žlábkem se z kuše vystřelují šípy. Do žlábku se vkládají krátké, ale velmi tlusté střely, jejichž přední část je potažena silnou vrstvou železa. Když se tětiva prudce napne a pak vší silou povolí, střely se neodrážejí od svého cíle, ale prorazí štít a těžký železný pancíř a pokračují ve své dráze, tak mohutná a nezadržitelná je prudkost těchto střel. Taková střela už dokázala prorazit i bronzovou sochu, a když zasáhla hradbu velkého města, buď uvízl její hrot v hradbě, anebo celá střela vnikla do hradby a zmizela v ní...“''<ref name="mak42">{{citace knihy | jméno=Jiří | příjmení=Kovařík | titul=Meč a kříž |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=2005 | jazyk = |strany=42}}</ref>
-
:: ...takto kuši popisuje ve svém díle [[Alexias]] byzantská princezna Anna Komnenova, která kuši viděla u bojovníků [[první křížová výprava|první křížové výpravy]].
+
:: ...takto kuši popisuje ve svém díle [[Alexias]] byzantská princezna Anna Komnenova, která kuši viděla u bojovníků první křížové výpravy.
== Historie ==
== Historie ==
Řádka 13: Řádka 12:
Nezávisle na Číně byla kuše vyvinuta v 5. století př. n. l. v [[Řecko|řeckých]] městských státech. Vzhledem k dlouhému nabíjení nebyla považována za příliš účinnou zbraň s výjimkou obléhání. Jako její vylepšení vznikla kolem roku 400 př. n. l. [[balista]].  
Nezávisle na Číně byla kuše vyvinuta v 5. století př. n. l. v [[Řecko|řeckých]] městských státech. Vzhledem k dlouhému nabíjení nebyla považována za příliš účinnou zbraň s výjimkou obléhání. Jako její vylepšení vznikla kolem roku 400 př. n. l. [[balista]].  
-
Výjimkou v použitelnosti byla čínská opakovací kuše, která byla používána od počátku našeho letopočtu až do 19. století. Umožňovala vystřelit za 15s až 20 šipek a byla uspěšně používána, jako obranná zbraň na [[Velká čínská zeď|Velké čínské zdi ]] .
+
[[Image:DaVinci Crossbow.JPG|thumb|220px|Skica Leonarda da Vinciho:<br />kresba kuše (kolem roku 1500)]]
-
 
+
[[Image:Armborst 4, Nordisk familjebok.png|thumb|220px|Kušník natahuje tětivu lučiště pomocí klik]]
-
[[Image:DaVinci Crossbow.JPG|thumb|left|Skica [[Leonardo da Vinci|Leonarda da Vinciho]] s kresbou kuše, kolem roku 1500]]
+
Výjimkou v použitelnosti byla čínská opakovací kuše, která byla používána od počátku našeho letopočtu až do 19. století. Umožňovala vystřelit za 15s až 20 šipek a byla uspěšně používána, jako obranná zbraň na [[Velká čínská zeď|Velké čínské zdi]].
V [[Evropa|Evropě]] se kuše uplatňovala především v období středověku, protože to byla (spolu s dlouhým [[luk]]em) jediná zbraň, schopná na dálku zneškodnit rytíře ve [[zbroj|zbroji]]. Na rozdíl od luku byl výcvik střelce z kuše relativně levný, krátký a jednoduchý. Na druhou stranu nevýhodou kuše byla větší hmotnost a menší rychlost střelby: asi jedna až dvě střely za minutu. Například [[Florencie|florentský]] kronikář Villani uvádí, že lučištník střílí třikrát rychleji, než [[Janov (Itálie)|janovský]] vycvičený střelec z kuše. Kuše byla zbraní původně ze zemí především západní Evropy, zatímco Arabové a [[Byzantská říše|byzantští Řekové]] ji neznali.
V [[Evropa|Evropě]] se kuše uplatňovala především v období středověku, protože to byla (spolu s dlouhým [[luk]]em) jediná zbraň, schopná na dálku zneškodnit rytíře ve [[zbroj|zbroji]]. Na rozdíl od luku byl výcvik střelce z kuše relativně levný, krátký a jednoduchý. Na druhou stranu nevýhodou kuše byla větší hmotnost a menší rychlost střelby: asi jedna až dvě střely za minutu. Například [[Florencie|florentský]] kronikář Villani uvádí, že lučištník střílí třikrát rychleji, než [[Janov (Itálie)|janovský]] vycvičený střelec z kuše. Kuše byla zbraní původně ze zemí především západní Evropy, zatímco Arabové a [[Byzantská říše|byzantští Řekové]] ji neznali.
-
[[Image:Armborst 4, Nordisk familjebok.png|thumb|Kušník natahuje tětivu lučiště pomocí klik]]
+
Kuše byla podle některých pramenů na 2. lateránském koncilu v roce 1139 oficiálně zakázána církví v boji proti křesťanům, to ale nebránilo užívat ji v [[Křížové výpravy|křížových výpravách]] proti [[Arabové|Arabům]] a heretikům. I přesto se kuše ve středověké [[Evropa|Evropě]] používala i v boji proti jiným křesťanům. S nástupem palných zbraní v 15. století kuše postupně ztrácela svůj význam, třebaže její používání je doloženo ještě v celém 16. století.
-
 
+
-
Kuše byla podle některých pramenů na [[2. lateránský koncil|2. lateránském koncilu]] v roce 1139 oficiálně zakázána církví v boji proti křesťanům, to ale nebránilo užívat ji v [[Křížové výpravy|křížových výpravách]] proti [[Arabové|Arabům]] a heretikům. I přesto se kuše ve středověké [[Evropa|Evropě]] používala i v boji proti jiným křesťanům. S nástupem palných zbraní v 15. století kuše postupně ztrácela svůj význam, třebaže její používání je doloženo ještě v celém 16. století.
+
 +
== 20. století ==
Renesanci zažila kuše až ve druhé polovině [[20. století]], kdy díky novým materiálům bylo možno radikálně zredukovat její hmotnost.  
Renesanci zažila kuše až ve druhé polovině [[20. století]], kdy díky novým materiálům bylo možno radikálně zredukovat její hmotnost.  
Dnes je kuše užívána jako sportovní zbraň, v některých zemích jako lovecké náčiní (v [[Česká republika|Česku]] je stejně jako luk pro lov zakázána) a objevuje se ve výzbroji některých speciálních jednotek (např. speciální jednotky [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republiky]]). Proti [[palná zbraň|palným zbraním]] má totiž výrazně tišší výstřel bez záblesku, malý zpětný ráz a – podobně jako ve středověku – je schopna účinně prostřelit i neprůstřelné vesty.
Dnes je kuše užívána jako sportovní zbraň, v některých zemích jako lovecké náčiní (v [[Česká republika|Česku]] je stejně jako luk pro lov zakázána) a objevuje se ve výzbroji některých speciálních jednotek (např. speciální jednotky [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republiky]]). Proti [[palná zbraň|palným zbraním]] má totiž výrazně tišší výstřel bez záblesku, malý zpětný ráz a – podobně jako ve středověku – je schopna účinně prostřelit i neprůstřelné vesty.
-
=== Literatura ===
+
== Literatura ==
* Johannes Willers: ''Die Nürnberger Schnepperschützen''. In: [[Altstadtfreunde Nürnberg#Nürnberger Altstadtberichte|Nürnberger Altstadtberichte]] Hrsg.: [[Altstadtfreunde Nürnberg e.V.]], Heft 3 (1978), S. 73-88
* Johannes Willers: ''Die Nürnberger Schnepperschützen''. In: [[Altstadtfreunde Nürnberg#Nürnberger Altstadtberichte|Nürnberger Altstadtberichte]] Hrsg.: [[Altstadtfreunde Nürnberg e.V.]], Heft 3 (1978), S. 73-88
* Egon Harmuth: ''Die Armbrust''. ADEVA, Graz, 1975. ISBN 3-201-00933-4
* Egon Harmuth: ''Die Armbrust''. ADEVA, Graz, 1975. ISBN 3-201-00933-4
Řádka 36: Řádka 34:
* Ralph Payne-Gallwey:''The Book of the Crossbow''. New York, 1995. ISBN 0-486-28720-3 [http://store.doverpublications.com/0486287203.html www.doverpublications.com]
* Ralph Payne-Gallwey:''The Book of the Crossbow''. New York, 1995. ISBN 0-486-28720-3 [http://store.doverpublications.com/0486287203.html www.doverpublications.com]
-
=== Související články ===
+
== Související články ==
* [[Střelná zbraň]]
* [[Střelná zbraň]]
* [[Palná zbraň]]
* [[Palná zbraň]]
Řádka 43: Řádka 41:
* [[Balista]]
* [[Balista]]
* [[Meč]]
* [[Meč]]
-
 
+
== Reference ==
 +
<references/>
== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
* [http://www.d20.cz/clanky/na-vlnach-oceanu/1452.html Opakovací kuše v Číně]
* [http://www.d20.cz/clanky/na-vlnach-oceanu/1452.html Opakovací kuše v Číně]
Řádka 52: Řádka 51:
-
{{commonscat|Crossbows}}{{Článek z Wikipedie}}
+
{{Flickr|Crossbows}}{{commonscat|Crossbows}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Mechanické zbraně]]
[[Kategorie:Mechanické zbraně]]

Aktuální verze z 9. 2. 2014, 00:34

Kuše, také samostříl (zastarale lučiště), je střelná zbraň, vystřelující mechanickou silou speciální šípy. Sehrála velkou roli ve středověkých válkách a je v malé míře užívána i dnes.

Obsah

Konstrukce

S trochou nadsázky by se dalo říct, že kuše je křížencem pušky a luku. Skládá se z těla podobného pušce - s pažbou a spouštěcím mechanismem. K němu je v přední části křížem připevněno lučiště s tětivou. Proti luku umožňuje kuše napínat lučiště výrazně větší silou, protože tato síla není přímo vázaná na sílu střelce. K napínání kuší se často používala různá zařízení, jako páky a navijáky. Nevýhodou kuše proti luku byla naopak její velikost, hmotnost a složité zdlouhavé nabíjení.

„Kuše je barbarský druh luku, kteří Řekové vůbec neznají. Nenapíná se tak, že pravice napíná tětivu a levice od ní táhne luk. Ten, kdo napíná tuto dalekostřílnou útočnou zbraň, se musí naklonit dopředu, opřít oběma nohama do půlkruhu lučiště a oběma rukama táhnout tětivu vší silou k sobě. Uprostřed kuše je na tětivě upevně půlválec dlouhý jako slušně velký šíp, který sahá od tětivy k oblouku luku. Jeho žlábkem se z kuše vystřelují šípy. Do žlábku se vkládají krátké, ale velmi tlusté střely, jejichž přední část je potažena silnou vrstvou železa. Když se tětiva prudce napne a pak vší silou povolí, střely se neodrážejí od svého cíle, ale prorazí štít a těžký železný pancíř a pokračují ve své dráze, tak mohutná a nezadržitelná je prudkost těchto střel. Taková střela už dokázala prorazit i bronzovou sochu, a když zasáhla hradbu velkého města, buď uvízl její hrot v hradbě, anebo celá střela vnikla do hradby a zmizela v ní...“[1]
...takto kuši popisuje ve svém díle Alexias byzantská princezna Anna Komnenova, která kuši viděla u bojovníků první křížové výpravy.

Historie

První zmínky o kuši, včetně jejího širokého nasazení, jsou z Číny zhruba z roku 200 př. n. l. Mnohé důkazy ale hovoří o tom, že vynález je ještě starší a pochází z jihovýchodní Asie.

Nezávisle na Číně byla kuše vyvinuta v 5. století př. n. l. v řeckých městských státech. Vzhledem k dlouhému nabíjení nebyla považována za příliš účinnou zbraň s výjimkou obléhání. Jako její vylepšení vznikla kolem roku 400 př. n. l. balista.

Skica Leonarda da Vinciho:
kresba kuše (kolem roku 1500)
Kušník natahuje tětivu lučiště pomocí klik

Výjimkou v použitelnosti byla čínská opakovací kuše, která byla používána od počátku našeho letopočtu až do 19. století. Umožňovala vystřelit za 15s až 20 šipek a byla uspěšně používána, jako obranná zbraň na Velké čínské zdi.

V Evropě se kuše uplatňovala především v období středověku, protože to byla (spolu s dlouhým lukem) jediná zbraň, schopná na dálku zneškodnit rytíře ve zbroji. Na rozdíl od luku byl výcvik střelce z kuše relativně levný, krátký a jednoduchý. Na druhou stranu nevýhodou kuše byla větší hmotnost a menší rychlost střelby: asi jedna až dvě střely za minutu. Například florentský kronikář Villani uvádí, že lučištník střílí třikrát rychleji, než janovský vycvičený střelec z kuše. Kuše byla zbraní původně ze zemí především západní Evropy, zatímco Arabové a byzantští Řekové ji neznali.

Kuše byla podle některých pramenů na 2. lateránském koncilu v roce 1139 oficiálně zakázána církví v boji proti křesťanům, to ale nebránilo užívat ji v křížových výpravách proti Arabům a heretikům. I přesto se kuše ve středověké Evropě používala i v boji proti jiným křesťanům. S nástupem palných zbraní v 15. století kuše postupně ztrácela svůj význam, třebaže její používání je doloženo ještě v celém 16. století.

20. století

Renesanci zažila kuše až ve druhé polovině 20. století, kdy díky novým materiálům bylo možno radikálně zredukovat její hmotnost. Dnes je kuše užívána jako sportovní zbraň, v některých zemích jako lovecké náčiní (v Česku je stejně jako luk pro lov zakázána) a objevuje se ve výzbroji některých speciálních jednotek (např. speciální jednotky Jihoafrické republiky). Proti palným zbraním má totiž výrazně tišší výstřel bez záblesku, malý zpětný ráz a – podobně jako ve středověku – je schopna účinně prostřelit i neprůstřelné vesty.

Literatura

Související články

Reference

  1. ↑ KOVAŘÍK, Jiří. Meč a kříž. Praha : Mladá fronta, 2005. S. 42.  

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kuše
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kuše
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ku%C5%A1e“