Maráthština

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 11. 3. 2014, 12:42


Maráthština (maráthsky मराठी, marāṭhī) je indoárijský jazyk, používaný v indických státech Maháráštra (kde je úředním jazykem) a Goa.

Obsah

Historie a rozšíření

Jako všechny indoárijské jazyky se maráthština vyvinula ze sanskrtu. Maráthské nápisy jsou doložené z přelomu 1. a 2. tisíciletí. Ve středověku vznikala v maráthštině důležitá hinduistická díla. Vzhledem k rozšíření kolem dnešního Mumbaí byla maráthština prvním indoárijským jazykem, se kterým se seznamovali Evropané (v tomto případě Portugalci). Dnes je maráthština úředním jazykem státu Maháráštra (zatímco všeindická hindština a angličtina se objevují v komunikaci s federálními úřady).

Charakteristika

Maráthština má blíže k sanskrtu než třeba hindština, a to jak složitější gramatikou (pády), tak slovní zásobou, kterou méně ovlivnila perština a arabština. Slovosled je poměrně pevný a řadí maráthštinu mezi SOV jazyky (subject – object – verb), tedy nejdříve podmět, pak předmět a nakonec sloveso. Fonetickou výbavu více méně sdílí s ostatními indoárijskými jazyky, významným rysem jsou přídechové varianty ražených souhlásek a zvláštní řada retroflexních hlásek t – th – d – dh – n. Zvláštností oproti severoindickým jazykům je časté nahrazování l v sanskrtských slovech retroflexní laterální aproximantou ḷ.

Abeceda a výslovnost

Maráthština používá písmo dévanágarí, ve kterém každá souhláska obsahuje implicitní samohlásku šva a případné jiné samohlásky se vyznačují diakritickými znaménky nad, pod, před nebo za souhláskou. Kromě toho existují i samostatné znaky pro samohlásky, které stojí na začátku slabiky. Tradiční abecední pořadí písmen v dévanágarí a dalších příbuzných písmech je podle fonetických vlastností, tedy nejdříve samohlásky, pak souhlásky, nejdříve ražené v pěti řadách podle místa tvorby (ka, ča, ṭa, ta, pa), v rámci řady vždy dvojice neznělých (bez přídechu a s přídechem), dvojice znělých a odpovídající nosová souhláska. Nakonec přicházejí polosamohlásky, sykavky a ostatní.

dévanágarí: अ आ इ ई उ ऊ ऋ ए ऐ ओ औ अं अः अँ आँ क ख ग घ ङ च छ ज झ ञ ट ठ ड ढ ण त थ द ध न प फ ब भ म य र ल व श ष स ह ळ क्ष ज्ञ
samohlásky po k: क का कि की कु कू कृ के कै को कौ कं कः कँ काँ
transliterace: a ā i ī u ū r̥ ē ai ō au añ ' ä ô k  kh g gh ng č čh j z  ň ṭ ṭh ḍ ḍh ṇ t th d dh n p ph b bh m y r l v  ś ṣ s  h ḷ x dny
výslovnost: a á i í u ú ri e aj o au n/m h æ ó k  kh g gh ng č čh dž z  ň t th d dh ng t th d dh n p ph/f b bh m j r l v  š š s  h l kš dnj
  • Cerebrální souhlásky ट, ठ, ड, ढ, ण se vyslovují tak, že se špička jazyka opře o horní měkké patro místo o zuby.
  • Znaménko ं se nazývá anusvár (अनुसवार) a má způsobovat nazalizaci samohlásky ve slabice, nad kterou se objeví. V praxi to obvykle znamená, že se na konci slabiky objeví nosová souhláska ze stejné řady, jako je počáteční souhláska následující slabiky (např. před k se objeví ng, před b se objeví m atd.)
  • Znaménko ः se nazývá visarg (विसर्ग) a označuje přídech za slabikou, za kterou se objeví.
  • Samohláska अँ se používá pro fonetický přepis anglického a ve slově act (æ).
  • Samohláska आँ se používá pro fonetický přepis anglického a ve slově all (ɔ).

Gramatika

Podstatná jména

Podstatná jména rozlišují rod mužský (pullinga), ženský (strílinga) a střední (napusakalinga). Pravidla přiřazení slov k rodům jsou složitá, ale často platí, že jména rodu mužského končí na -á, ženského na -í. V množném čísle se mužské -á mění na -é, ženské -í se mění na -já. K podstatným jménum rodu středního končícím na souhlásku se v množném čísle připojuje -é. Příklady:

मुलगा mulagá chlapec मुलगे mulagé chlapci
मुलगी mulagí dívka मुलग्या mulagjá dívky
घर ghar dům घरे gharé domy

V souladu s tradiční indickou mluvnicí se v maráthštině rozlišuje osm pádů. Jejich názvy pocházejí ze sanskrtu a znamenají (s výjimkou vokativu) prostě „první“ až „sedmý“ pád. Pády se nicméně nekryjí se všemi tvary, kterých podstatná jména nabývají s pomocí přípon (koncovek). Na jednu stranu tvary akuzativu a dativu jsou v podstatě shodné. Na druhou stranu existuje řada přípon, které mají podobnou funkci jako předložky nebo záložky. Jimi vytvořené tvary by bylo možné chápat jako další pády, podobně jako v aglutinačních drávidských jazycích.

Pád Maráthský název Přípony
Nominativ प्रथमा विभक्ति
prathamá vibhakti
Akuzativ द्वित्तीया विभक्ति
dvittíjá vibhakti 		स (sa), ला (lá), ना (ná)
Instrumentál त्रितीया विभक्ति
tritíjá vibhakti 		ने (né), नी (ní), शी (ší)
Dativ चतुर्थी विभक्ति
čaturthí vibhakti 		स (sa), ला (lá), ना (ná)
Ablativ पंचमी विभक्ति
pančamí vibhakti 		पासून (pásún), तून (tún), हून (hún)
Genitiv षष्ठी विभक्ति
šašthí vibhakti 		चा (čá), ची (čí), चे (čé), च्या (čjá)
Lokativ सप्तमी विभक्ति
saptamí vibhakti 		आत (át), ईत (ít), वर (var)
Vokativ संबोधन विभक्ति
sambódhan vibhakti

Tvar nominativu je typicky základní tvar slova bez přípony, jako je tomu ve většině indoevropských jazyků. Výjimkou je ale případ, kdy podstatné jméno tvoří podmět přechodného slovesa v minulém čase. Potom se k základnímu tvaru připojuje přípona -né. U akuzativu a dativu jsou přípony स a ला určeny pro jednotné číslo, přípona ना pro množné. U instrumentálu přípona ने (jednotné číslo) a नी (množné číslo) odpovídá prostému českému instrumentálu (otázka kým / čím). Naproti tomu přípona शी (jednotné i množné číslo) odpovídá významu předložky s. Tvary genitivu se liší podle rodu a čísla vlastněného předmětu, takže spíše odpovídají českému odvozování přídavných jmen přivlastňovacích od podstatných jmen. Přípony ablativu jsou společné pro obě čísla a odpovídají významu předložek od, z. Přípony lokativu odpovídají významu předložek v (आत, ईत) a na (वर). Vokativ se sice v maráthské mluvnici rozlišuje, ale netvoří se připojováním koncovek ke kmeni podstatného jména. Místo toho se před slovo v nominativu vloží slovo, odpovídající českému „hej, haló!" V důvěrné komunikaci je to अरै araj a ऐ aj, zdvořilostní tvar je अहो ahó. Příklady předložkových přípon, které nejsou v tabulce pádů uvedeny:

  • करीता (karítá) = „pro“
  • साथी (sáthí) = „pro“
  • बाहेर (báhér) = „vně“
  • खाली (khálí) = „pod“
  • पाशी (páší) = „u“
  • जवल (džaval) = „u“
  • शेजारी (šédžárí) = „u“
  • पुढे (puḍhé) = „před“
  • समोर (samór) = „před“
  • मागे (mágé) = „za“
  • बरोबर (baróbar) = „spolu s“
  • वाचून (váčún) = „bez“
  • शिवाय (šiváj) = „bez“
  • कदे (kadé) = „k“, „do“
  • मुले (mulé) = „kvůli“
  • ऐवजी (ejvadží) = „místo“

Příklady

Maráthsky Transliterace Doslovný překlad Česky Poznámka
राम विद्यार्थ्याला शिकवितो Rám vidjárthjálá śikavitó. Ráma žáka učí. Ráma učí žáka. Akuzativ.
राम विद्यार्थ्याना शिकवितो Rám vidjárthjáná śikavitó. Ráma žáky učí. Ráma učí žáky.
राम पानी पितो Rám pání pitó. Ráma voda pije. Ráma pije vodu. Akuzativní přípona se nepoužije, pokud jde o jídlo, pití nebo řízení vozidla.
मी सुरीने आंबा कापतो Mí suríné ámbá kápató. Já nožem mango krájím. Krájím mango nožem. Instrumentál.
ते सुर्यानी आंबे कापतात Té surjání ámbé kápatát. Oni noži manga krájí. Krájí manga noži.
मी त्यांना काय सांगु? Mí tjáná káj sángu? Já jim co řeknu? Co jim řeknu? त्यांना je dativ od त्या
तु कानपुरहून केंव्हा परत आलास? Tu Kánpurhún kénvhá parat álás? Ty Kánpur-z kdy vrácený byls? Kdy jsi se vrátil z Kánpuru? Ablativ.
कालपासून पऊस पदत आहे Kálpásún paús padat áhé. Včera-od déšť padající je. Od včerejška prší.
मुलाचा / मुलीचा चेहरा muláčá / mulíčá čéhrá chlapcův / dívčin tvář chlapcova / dívčina tvář चॆहरा je mužského rodu. Rod vlastníka (tedy podstatného jména, které ohýbáme do genitivu) na koncovku nemá vliv.
मुलांचे / मुलींचे चेहरे mulánčé / mulínčé čéhré chlapců / dívek tváře tváře chlapců / dívek
मुलाची / मुलीची सायकल muláčí / mulíčí sájkal chlapcova / dívčina kolo chlapcovo / dívčino kolo सायकल je ženského rodu.
मुलांच्या / मुलींच्या सायकली mulánčjá / mulínčjá sájkalí chlapců / dívek kola kola chlapců / dívek
मुलाचे / मुलीचे पुस्तक muláčé / mulíčé pustak chlapcovo / dívčino kniha chlapcova / dívčina kniha पुस्तक je středního rodu.
मुलांची / मुलींची पुस्तके mulánčí / mulínčí pustaké chlapců / dívek knihy knihy chlapců / dívek
चहात साखर नाही Čahát sákhar náhí. Čaji-v cukr není. V čaji není cukr. Lokativ.
राम मित्रास पत्र लीहितो Rám mitrása patra líhitó. Ráma příteli dopis píše. Ráma píše dopis příteli. Sloveso má dva předměty, přímý (akuzativ) a nepřímý (dativ). Akuzativ a dativ mají v maráthštině stejné koncovky, ale pokud se mají objevit oba u jednoho slovesa, příponu dostane pouze nepřímý předmět.

Zájmena

मी mí já
तू tú ty
तो tó on
ती tí ona
ते té ono
आम्ही ámhí my
तुम्ही tumhí vy
ते té oni
त्या tjá ony
ती tí ona

Zdvořilostní varianty zájmen 2. a 3. osoby (kromě středního rodu) odpovídají tvarům množného čísla (srov. vykání).

Číslovky

Na číslovkách je dobře vidět příbuznost maráthštiny se slovanskými a ostatními indoevropskými jazyky.

एक ék jeden
दोन dón dva
तीन tín tři
चार čár čtyři
पाच páč pět
सहा sahá šest
सात sát sedm
आठ áṭh osm
नउ nau devět
दहा dahá deset

Slovesa

Infinitiv má příponu -ṇé (-णे). Přítomné tvary slovesa बोलणे bólaṇé „mluvit“

Jednotné číslo Množné číslo
Mužský rod Ženský a střední rod Všechny rody
1. osoba मी बोलतो
mí bólató
mluvím 		मी बोलते
mí bólaté
mluvím 		आम्ही बोलतो
ámhí bólató
mluvíme
2. osoba तू बोलतोस
tú bólatós
mluvíš 		तू बोलतेस
tú bólatés
mluvíš 		तुम्ही बोलता
tumhí bólatá
mluvíte
3. osoba तो बोलतो
tó bólató
mluví 		ती (ते) बोलते
tí (té) bólaté
mluví 		ते (त्या, ती) बोलतात
té (tjá, tí) bólatát
mluví

Minulé tvary slovesa बोलणे bólaṇé „mluvit“

Jednotné číslo Množné číslo
Mužský rod Ženský rod Střední rod Mužský rod Ženský rod Střední rod
1. osoba मी बोललो
mí bólaló
mluvil jsem 		मी बोलले
mí bólalé
mluvila jsem 		आम्ही बोललो
ámhí bólaló
mluvili jsme
2. osoba तू बोललास
tú bólalás
mluvil jsi 		तू बोललीस
tú bólalís
mluvila jsi 		तुम्ही बोललात
tumhí bólalát
mluvili jste
3. osoba तो बोलला
tó bólalá
mluvil 		ती बोलली
tí bólalí
mluvila 		ते बोलले
té bólalé
mluvilo 		ते बोलले
té bólalé
mluvili 		त्या बोलल्या
tjá bólaljá
mluvily 		ती बोलली
tí bólalí
mluvila

Budoucí tvary slovesa बोलणे bólaṇé „mluvit“

Jednotné číslo Množné číslo
Všechny rody Všechny rody
1. osoba मी बोलेन
mí bólén
budu mluvit 		आम्ही बोलू
ámhí bólú
budeme mluvit
2. osoba तू बोलशील
tú bólśíl
budeš mluvit 		तुम्ही बोलाल
tumhí bólál
budete mluvit
3. osoba तो (ती, ते) बोलेल
tó (tí, té) bólél
bude mluvit 		ते (त्या, ती) बोलतील
té (tjá, tí) bóltíl
budou mluvit

Existují i složené časy. Průběhový přítomný čas se tvoří pomocí tvaru slovesa असणे asaṇé „být." Příklad:

Maráthsky: मी बोलत आहे।
Transliterace: Mí bólat áhe.
Doslova: Já mluvící jsem.
Překlad: Mluvím.

Slovosled

Výchozí slovosled je podmět – předmět – sloveso. Přívlastek se klade před podstatné jméno, které rozvíjí. Příslovečné určení obvykle stojí před slovesem nebo před předmětem, mnohdy ale také na začátku věty. Určení času se klade před určení místa. Záporky se zpravidla kladou před sloveso. Příklady:

Maráthsky: हे पुस्तका आहे।
Transliterace: Hé pustaká áhé.
Doslova: To kniha je.
Překlad: To je kniha.

Slovní zásoba

Na rozdíl od hindštiny maráthština přejala méně slov z perštiny a arabštiny, místo toho si uchovala původní výrazy ze sanskrtu. V moderním jazyce je mnoho výpůjček z angličtiny, třeba „nádraží“ se řekne rajlvéstéšan.

Vzorový text

Reference

  • Aleš Klégr, Petr Zima et al.: Světem jazyků. Albatros, Praha, 1989. Str. 150 – 151.
  • R. S. Deshpande, G. E. Salpekar: Teach Yourself Marathi. Hippocrene Books, New York, 2005. ISBN 0-87052-620-0

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Mar%C3%A1th%C5%A1tina“