Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Dubnium
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 4. 5. 2014, 10:28
| Dubnium | |
| |
| Atomové číslo | 105 |
| Relativní atomová hmotnost | (262) amu |
| Elektronová konfigurace | pravděpodobně QRnS 5f14 6d3 7s2 (odvozeno od tantalu) |
| Skupenství | Pravděpodobně pevné |
| Registrační číslo CAS | 53850-35-4 |
Dubnium, chemická značka Db, (lat. Dubnium) je 13. transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderném reaktoru nebo urychlovači částic.
Dubnium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat tantal.
Obsah |
Historie
První příprava prvku s atomovým číslem 105 byla ohlášena roku 1967 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu pomocí urychlovače částic. Byl přitom bombardován terč z americia 243Am urychlenými ionty neonu. Byl ohlášen vznik dvou izotopů nového prvku s atomovým číslem 105 a relativní atomovou hmotností 260 a 261. Po místě svého vzniku byl nový prvek pojmenován dubnium.
- 24395Am + 2210Ne → 260105Db + 5 10n
- 24395Am + 2210Ne → 261105Db + 4 10n
Vědci kalifornské university v Berkeley v roce 1970 za pomoci lineárního urychlovače částic bombardováním terče z izotop kalifornia 249Cf jádry dusíku 14N získali nový prvek s atomovým číslem 105 a relativní atomovou hmotností 260. Pojmenovali jej hahnium (chemický symbol Ha) na počest německého jaderného fyzika Otto Hahna.
- 24998Cf + 157N → 260105Db + 4 10n
V Rusku se dubnium označovalo názvem nielsbohrium (chemický symbol Ns).
Zasedání IUPAC v roce 1997 nakonec definitivně rozhodlo o pojmenování prvku dubnium s chemickou značkou Db.
Izotopy
Dnes je známo celkem 12 izotopů dubnia, nejstabilnější izotop 268Db má poločas rozpadu 16 hodin.
| Isotop | Rok objevu | Použitá reakce | Poločas rozpadu |
|---|---|---|---|
| 256Db | 1983? , 2000 | 209Bi(50Ti,3n) | 1,6 s |
| 257Dbg | 1985 | 209Bi(50Ti,2n) | 1,50 s |
| 257Dbm | 2000 | 209Bi(50Ti,2n) | 0,76 s |
| 258Db | 1976? , 1981 | 209Bi(50Ti,n) | 4,4 s |
| 259Db | 2001 | 241Am(22Ne,4n) | 0,5 s |
| 260Db | 1970 | 249Cf(15N,4n) | 1,5 s |
| 261Db | 1971 | 249Bk(16O,4n) | 1,8 s |
| 262Db | 1971 | 249Bk(18O,5n) | 34 s |
| 263Db | 1971? , 1990 | 249Bk(18O,4n) | 27 s |
| 266Db | 2006 | 237Np(48Ca,3n) | 22 min |
| 267Db | 2003 | 243Am(48CaCa,4n) | 1,2 hodiny |
| 268Db | 2003 | 243Am(48Ca,3n) | 16 hodin |
Literatura
- N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
Exerní odkazy
- Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [1]
- Chemický vzdělávací portál [2]
- WebElements (anglicky) [3]
- Periodická tabulka prvků [4]
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |