Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).
Hmota (filosofie)
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 3. 4. 2011, 17:12
Hmota, také látka nebo materie (lat. materia, řec. hylé, angl. matter) je filosofický pojem, který označuje stálou, beztvarou a spíše netečnou stránku smyslové skutečnosti. Užívá se obvykle v protikladu k jiným základním pojmům, podle toho, jakou stránku různé filosofické směry zdůrazňují: u Aristotela a ve scholastice forma, v novověkém dualismu duch, v současné filosofii vědy informace.
Obsah |
Původ slova
O předfilosofickém chápání pojmu svědčí původ odpovídajících slov: jak řecké hylé, tak latinské materia znamenaly asi původně dříví, dřevo jako materiál pro stavbu nebo topení. České hmota se snad odvozuje od praslovanského kořene gomo-, který znamenal náplň nebo výplň, ve středověké češtině slovo znamenalo také hnis (podobně jako latinské materia).[1]
Látka a hmota
První řečtí filosofové uvažovali o živlech, ne o obecné hmotě. První, kdo tento filosoficky důležitý pojem zavedl, byl patrně Anaximandros a po něm atomisté (Leukippos, Démokritos): látka se skládá z nepatrných, nedělitelných (řecky atomos) a pohyblivých částeček, které se nahodile spojují. Podle Aristotela se jsoucna tvoří spojením beztvaré látky a tvaru (eidos, forma). Plótinos a křesťanský platónismus se na hmotu dívali s podezřením, gnóze ji pokládala za hrob či vězení ducha. Scholastika převzala Aristotelovo pojetí, s nímž se lze setkat ještě u Kanta. Descartes rozlišil dvojí substanci, totiž rozlehlou a myslící: rozlehlá nemyslí, kdežto myslící nemá rozměry. V osvícenství i v britském empirismu rostou pochybnosti o "myslící substanci" a o duchovním světě vůbec, takže v 18. století se ve Francii šíří mezi vzdělanými lidmi materialismus, který pak v 19. století obecně převládl. Během 20. století fyzikové silně zkomplikovali názornou a zdánlivě samozřejmou představu pevné, neprostupné a netečné "hmoty", kdežto biologové se ji snažili vybavit také životem (hylozoismus). V současné filosofii se pojem hmoty užívá spíše polemicky.
Související články
Literatura
- J. Beneš, Duch a hmota v theorii poznání. Praha: Bohuslav Rupp, 1946
- H. Bergson, Hmota a paměť: esej o vztahu těla k duchu. Praha: OIKOYMENH, 2003 - 191 s. ISBN 80-7298-065-3
- Ch. Cooper, Hmota. Praha: Nakladatelský dům OP, 1995 - 64 s. ISBN 80-85841-27-4
- Ottův slovník naučný, heslo Hmota. Sv. 11, str. 386
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Hmota s hlediska filosofického. Sv. 4, str. 1155
Reference
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |
Chybná citace Nalezena značka
<ref> bez příslušné značky <references/>.