Handley Page V/1500

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(1 revizi)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 25. 2. 2009, 08:07

Handley Page V/1500
Image:Handley Page V-1500.jpg
Britský těžký bombardér Handley Page V/1500
Základní charakteristika
Určení těžký bombardér
Výrobce Handley Page
Konstruktér George Rudolph Volkert
První let 22. května 1918
Zařazen 1918
Vyřazen
Výroba
Vyrobeno 63
Varianty
Uživatel Royal Air Force

Handley Page V/1500 (Handley Page H.P.15) byl britský těžký čtyřmotorový bombardér, zařazený do výzbroje Královského letecva v samém závěru I. světové války.

Obsah

Vznik a vývoj H.P.15

Typ vznikl pod dojmem německých leteckých útoků na Velkou Británii, včetně hlavního města Londýna. Výsledkem byl požadavek Air Board na konstrukci letounu schopného dosáhnout s pumami na palubě německého hlavního města.

Firma odpověděla projektem „zvětšeného Handley Page O/400“, s dvojnásobnou vzletovou hmotností proti typu O/400 a poháněného buď dvěma motory Rolls-Royce Condor nebo Siddeley-Deasy Tiger. Na základě projektu byla technickými požadavky Air Board’s Specification A.3(b) zadána stavba tří prototypů typu Handley Page Type V (firma zpočátku svoje konstrukce značila podle pořadí písmeny abecedy), které dostaly přidělena sériová čísla B9463 až B9465.

Protože vývoj uvažovaných motorů se protahoval a neměly být k dispozici pravděpodobně dříve než v roce 1919, byla konstrukce přepracována na použití čtyř slabších motorů Rolls-Royce Eagle VIII, přičemž motory byly montovány v tandemu, s dvěma tažnými a dvěma tlačnými motory (letoun tak na první pohled vypadal jako dvoumotorový). Vzhledem k nedostatku prostoru ke stavbě tak rozměrného letounu u mateřské firmy byla konstrukce a stavba přemístěna do Belfastu, k firmě Harland & Wolff Limited. Konstrukce probíhala pod vedením George R. Volkerta, podíleli se na ní mj. i Francis Arcier, S. T. A. Richards a Captain T. M. Wilson, RN (pevnostní výpočty).

Prototyp poprvé vzlétl 22. května 1918, za jeho řízením byli Captain Vernon E. G. Busby, RAF a Jack Hathaway. Již 8. června stroj byl, při svém třináctém zkušebním letu, zcela zničen při havárii a následném požáru. Pět ze šesti mužů na palubě stroje přitom přišlo o život, včetně Capt. Busbyho. Havárie se pochopitelně projevila na zdržení dodávek sériových letounů. Výroba přitom byla objednána ještě před zalétáním prototypu, již 27. ledna 1918 byla objednána stavba 20 letounů u Harland & Wolff Ltd. a dalších dvacet mělo být postaveno firmou William Beardmore & Co. Ltd. Celkem bylo do konce války objednáno 210 sériových letounů, ale s koncem války byla větší část kontraktů stornována.

Handley Page V/1500 se složenými křídly, díky čemuž jej bylo lze uložit do běžně používaných hangárů oné doby, stejně jako starší typy Handley Page O/100 a O/400

Stroj sériového čísla J6573, dodatečně sestavený u firmy Handley Page z dílů dodaných od Harland & Wolff, byl poháněn motory Napier Lion II. Objednávka na 50 strojů poháněných těmito motory (40 z nich mělo být vyrobeno u Grahame-White Aviation Ltd.) rovněž patřila mezi stornované. Na jednom z prvních letounů (pravděpodobně sériového čísla F8281) byly zkušebně namontovány čtyři motory Galloway Atlantic o vzletovém výkonu 500 hp (373 kW), ale s blížícím se koncem války byla jeho výroba zrušena a stroj zpětně dostal motory Rolls-Royce Eagle VIII.

Zajímavou kapitolou ve vývoji typu Handley Page V/1500 také je, že jeho velké nosnosti mělo být využito k dopravě zcela nového typu letecké pumy. Doposud byly nejběžnějšími trhavé pumy s hmotností 112 liber (1 cwt, tedy 50,8 kg) typu HE RL, 230 lb (104 kg), 520 lb (235,9 kg) pumy HE LC a 550 lb (249,5 kg) pumy HE HC. Stroje Handley Page O/400 také byly schopné nést zcela nové pumy o hmotnosti 1650 lb (748,4 kg) typu SN a 1800 lb (816,4 kg) typu SN (Mod). Ale H.P.15 měl být schopen nést zcela novou pumu SN Major o hmotnosti 3360 liber (1524 kg). Menší množství strojů mělo být upraveno pro nesení jediné této pumy. S tímto nákladem měly být schopné zároveň unést dostatečné množství paliva k tomu, aby mohly ze základen v Norfolku bombardovat Berlín — pouze díky uzavření příměří tedy bylo německé hlavní město ušetřeno leteckých náletů, coby odvety za stejné počínání německého letectva. Britské bombardéry se s pumami na palubě poprvé dostaly nad Berlín až v noci z 25. na 26. srpna 1940 (byť s podstatně méně přesvědčivým kalibrem — prozatím), opět v odvetu za německý nálet na Londýn.

Bojové nasazení

Těžký bombardér Handley Page V/1500

Původně se uvažovalo o vyzbrojení dvou až tří squadron Independent Force. V utajení byl na základně Bircham Newton zformován 86. Wing (součást 27. Group), který měly tvořit 166. a 167. squadrona RAF. První sériové letouny dostala 166. squadrona v říjnu 1918 (k datu podepsání příměří RAF převzalo sedm strojů).

Pro plánovaný nálet na Berlín by stroje ze stávajících základen operovaly na samé hranici svého doletu, proto byly posádky instruovány, aby se v případě nadměrné spotřeby paliva nevracely zpět ale pokračovaly dále a přistály v Československu, v okolí Prahy. Dva stroje 166. squadrony byly 9. listopadu 1918 připraveny k náletu na Berlín, každý se čtyřmi 250lb pumami zavěšenými v pumovnici, ale kvůli špatnému počasí byl nálet odložen o dva dny…

Jedinou bojovou akcí typu V/1500 se nakonec stal nálet na afghánský Kábul provedený 24. května 1919, provedený strojem sériového čísla J1936 (ten na přelomu let 1918 a 1919 vykonal etapový přelet do Indie).

Po válce

Třetí prototyp (s/n B9465), posléze upravený do podoby sériového stroje a dodaný s novým sériovým číslem J1936, pokřtěný »HMA Old Carthusian«, přelétl mezi 13. prosincem 1918 a 16. lednem 1919 přes Egypt do Indie. Za řízením byli Maj. A. S. C. MacLaren a Capt. Robert Halley, na palubě ještě byli další tři členové osádky a také Brig.-Gen. Norman Duckworth Kerr MacEwen (později Air Vice-Marshal, CMG, DSO).

Další stroj který si zaslouží naši pozornost nesl sériové číslo F7140, který nesl jméno »Atlantic«. Byl upraven pro chystaný nonstop přelet Atlantiku — na jaře 1919 vypukla doslova závodní horečka, kterou vyvolala cena 10 000 liber šterlinků (což tehdy byla závratná suma) vypsaná listem Daily Mail již roku 1913. V osádce letounu mj. byli pilot Squadron Leader Herbert George Brackley, DSO, DSC (bývalý velitel 214. squadrony RAF), pětapadesátiletý Vice-Admiral Mark Edward Frederick Kerr, CB, MVO, Major Geoffrey Ingram Taylor a Major Nor Jens Tryggve Herman Gran, MC (mj. i účastník nešťastné antarktické expedice kterou vedl Capt. Robert Falcon Scott, CVO, RN, který také navíc 30. července 1914 přelétl ze Skotska do Norska přes Severní moře — na jednoplošníku Blériot XI!). Pro problémy s chladiči se opozdili — muselo se čekat na náhradní díly a se svým strojem se znovu dostali do vzduchu až 18. června, čtyři dny po vzletu Johna Williama Alcocka a Arthura Whitten Browna na stroji Vickers Vimy.

Výroba

  • Handley Page Ltd., Cricklewood
    • 3 prototypy (B9463, B9464 a B9465) vyrobené firmou Harland & Wolff, zkompletovány a zalétány u Handley Page (2. a 3. prototyp byl přestavěn do podoby sériových strojů, byly dodány RAF jako J1935 a J1936) ‡
    • F8281-F8320 (40)
      • F8281-F8290 (10) předáno
      • F8291-F8320 (30) zakázka stornována
    • J6523-J6572 (50) zakázka stornována

‡ Poznámka — mimo uvedené zakázky byly firmou Handley Page dodány další tři stroje — J1935 (ex- 2. prototyp), J1936 (ex- 3. prototyp) a J6573 (u Handley Page sestaven a zalétán z uskladněných dílů dodaných od firmy Harland & Wolff, z bloku E4312-E4323)

  • Harland & Wolff Ltd.
    • 20 strojů, s/n E4304-E4323
      • dodány E4304 až E4311 (8 letounů)
      • E4312-E4323 (12) dodáno nesestaveno a nezalétáno firmě Handley Page (viz poznámka výše)
  • William Beardmore & Co. Ltd.
    • E8287-E8306 (20)
      • E8287-E8295 (9) zalétáno a předáno
      • E8296-E8306 (11) dodány nesestavené
    • F8201-F8230 (30) stornováno
  • Alliance Aircraft Co.
    • F7134-F7143 (10) vyrobeno, zkompletovány, zalétány a předány firmou Handley Page
  • Grahame-White Aviation Ltd.
    • H4825-H4864 (40) zakázka stornována

Celkem objednáno (bez prototypů) 210 strojů; s koncem války byla většina zakázek stornována.


Squadrony vyzbrojené typem V/1500

  • 166. squadrona (X/1918-V/1919), squadrona byla rozpuštěna 31. května 1919;
  • 167. squadrona (XI/1918-V/1919), squadrona zfomována 18. listopadu 1918, rozpuštěna 21. května 1919;
  • 274. squadrona (VI/1919-I/1920), squadrona zfomována 15. června 1919, rozpuštěna 20. ledna 1920.

Hlavní technické údaje

  • Typ: Handley Page V/1500 byl těžký čtyřmotorový bombardér, čtyřpříhradový dvouplošník s pevným ostruhovým podvozkem
  • Osádka: 8-9 mužů
  • Rozpětí: 38,405 m
  • Délka: 19,507 m
  • Výška: 7,010 m
  • Nosná plocha: 260,13 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 7984 kg
  • Vzletová hmotnost: 13 608 kg
  • Maximální rychlost: 159 km/h (u hladiny moře)
  • Operační dostup: 3353 m
  • Čas výstupu do výšky 3048 m: 41 minut 25 sekund
  • Dolet: 2092 km
  • Vytrvalost: 17 hodin

Pohonná jednotka

Výzbroj

  • pět pohyblivých kulometů Lewis ráže 7,7 mm
  • maximálně 3402 kg pum nesených v trupové pumovnici

Prameny

  • F. K. Mason, The British Bomber since 1914, Putnam Aeronautical Books, 1994, ISBN 0-85177-861-5
  • B. Robertson, British Military Aircraft Serials 1878-1987 (revised edition), Midland Counties Publications, ISBN 0-904597-61-X
  • J. Hornát, Handley Page V/1500, L+K č. 10, ročník LXVII (rubrika Letadla 1914-1918)
  • F. Kuník, Po stopách velkých přeletů, seriál v L+K (ročník LX)

Externí odkazy



Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Handley_Page_V/1500“