Ilja Muromec (letadlo)
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 2. 8. 2012, 08:48
Ilja Muromec (Илья Муромец) byl ruský, nejprve civilní dopravní letoun, později těžký bombardovací letoun nasazený do bojů v 1. světové válce. Letoun byl pojmenován podle historické postavy ruského bohatýra. V počátcích války byly tyto stroje nejpokročilejšími ve své kategorii a v průběhu války bylo vyrobeno několik variant tohoto letounu. Jeho konstruktérem byl Igor Sikorskij.
Předválečný vývoj
První Ilja Muromec byl postaven v roce 1913 jako modifikace letounu RBVZ Russkij Vitjaz pod vedením Sikorského v továrnách Rusko-Baltské vagónky RBVZ. Russkij Vitjaz byl důležitým článkem ve vývoji ruských letadel a potažmo i vícemotorových letadel na celém světě. Díky těmto těžkým dvojplošným letounům se Rusko stalo světovým průkopníkem v oblasti civilní letecké dopravy a výroby vícemotorových strojů. Ilja Muromec byl původně stavěn jako luxusní dopravní letoun, jako první v historii měl oddělený salón pro pasažéry, pohodlná proutěná křesla, obývací prostor, místo pro spaní a dokonce i koupelnu. Byl vybaven topením a elektrickým světlem. Světový tisk považoval nejprve zprávu o fantastickém letounu za novinářskou kachnu, ale brzy se přesvědčil o pravdě. Stroj poprvé vzlétl k testovacím letům 10. prosince 1913 a 25. února 1914 uskutečnil svůj první předváděcí let se 16 pasažéry na palubě. V pořadí druhý vyrobený letoun RBVZ Ilja Muromec Kijevskij, menší ale se silnějšími motory, vystoupal 4. června 1914 do rekordní výšky 2000 m s deseti pasažéry na palubě. Druhého dne vytvořil rekord v délce letu bez mezipřistání (6 hod 33 min 10 s), 16.-17. června podnikl s jedinou posádkou přelet z Petrohradu do Kyjeva a tím vytvořil další rekord v délce letu pouze s jedním mezipřistáním. Na památku tohoto letu byl pojmenován přízviskem Kijevskij. V letech 1915 - 1917 byly s označením Kijevskij vyrobeny ještě 3 další letouny v typové sérii IM-G. Letouny prvního i druhého typu byly později označovány jako IM-B a všech dohromady bylo vyrobeno 7 kusů.
Vojenské letouny
K prvnímu dni války byly vyrobeny 4 kusy těchto letounů a během září roku 1914 se staly součástí Carské vojenské vzdušné flotily (Императорский военно-воздушный флот). V prosinci ruský car schválil usnesení vojenské rady o vytvoření Eskadry vzdušných korábů (Эскадра воздушных кораблей). Jejím velitelem se stal Michail Šidlovskij, který začínal s vytvářením letky prakticky od nuly. Jediným pilotem, který byl schopen létat s Muromcem byl Sikorskij, ostatní se na perspektivu těžkého letectva dívali s nedůvěrou a dokonce s nevraživostí. Proto bylo nutné nejprve většinu pilotů na Muromce přeškolit, letouny pak vyzbrojit a zmodernizovat. Poprvé k bojovému úkolu v barvách Eskadry vyletěli Muromci v únoru 1915. Za celou dobu války vzlétli ke 400 bojovým úkolům, shodili 65 tun bomb, sestřelili 12 nepřátelských stíhacích letounů a přišli o jeden vlastní (12. září 1916). IM-B Kijevskij uskutečnil přibližně 30 bojových letů a poté byl používán jako cvičný.
Na podzim roku 1914 byla zahájena výroba série IM-V, kterých bylo vyrobeno ze všech Muromců nejvíce (30 kusů). Rozdíl od série IM-B byl v menších rozměrech a větší max. rychlosti. Posádku tvořili 4 lidé a některé modifikace měly jen 2 motory. Stroje série IM-V unesly až 500 kg bomb, většinou nosily 80-240 kg bomby, na podzim roku 1915 na zkoušku i jednu 410 kg. IM-V byly vyzbrojeny dvěma kulomety nad trupem ve výřezu horního křídla a někdy měly na spodní straně trubu za křídlem střeliště, tzv. vraní hnízdo. Palivové nádrže nad trupem měly pancéřování.
V prosinci 1915 začala výroba série IM-G s posádkou 7 lidí prvním strojem G-1, v roce 1916 pak G-2 se střeleckou kabinou, G-3 a nakonec v roce 1917 i typ G-4. Letouny G-2 unesly 5 kulometů a 170 kg bomb, G-3 pak 6 kulometů a 190 kg bomb. Jeden ze strojů G-3 se 4 motory Beardmore po 160 k byl nejvýkonnějším Muromcem vůbec a v roce 1917 dokázal vystoupat do výšky 5200 m, rychlost měl 137 km/h. Rychlost ostatních Muromců byla od 110 do 125 km/h, dostup 2000-3000 m, dolet 440-650 km. V letech 1915-1917 byly vyrobeny 3 stroje série IM-D, letové zkoušky prvního z nich skončily v lednu 1916. Křídla měla menší rozpětí a 4 motory Sunbeam byly seskupeny do dvou tandemů jako u letounu Russkij Vitjaz. Více však bylo postaveno strojů poslední série IM-Je se 4 motory Renault vedle sebe, osmi členy posádky, osmi kulomety a únosností 300-500 kg bomb.
| Ilja Muromec | IM-B | IM-V | IM-G-1 | IM-D-1 | IM-Je-1 |
| Typ letadla | bombardér | ||||
| Výrobce | RBVZ | ||||
| Nasazení v letectvu | ruská Carská vojenská vzdušná flotila | ||||
| Výroba od - do | 1913-1914 | 1914-1915 | 1915-1917 | 1915-1917 | od 1916 |
| Délka | 19 m | 17,5 m | 17,1 m | 15,5 m | 18,2 m |
| Rozpětí křídel | 30,9 m | 29,8 m | 30,9 m | 24,9 m | 31,1 m |
| Výška | |||||
| Plocha křídel | 150 m² | 125 m² | 148 m² | 132 m² | 200 m² |
| Prázdná hmotnost | 3100 kg | 3500 kg | 3800 kg | 3150 kg | 4800 kg |
| Max. vzletová hmotnost | 4600 kg | 5000 kg | 5400 kg | 4400 kg | 7000 kg |
| Dolet | 5 h | 4,5 h | 4 h | 4 h | 4,4 h |
| Dostup | 3000 m | 3500 m | 3000 m | ? | 2000 m |
| Stoupavost | 2000/30' | 2000/20' | 2000/18' | ? | 2000/25' |
| Maximální rychlost | 105 km/h | 120 km/h | 135 km/h | 120 km/h | 130 km/h |
| Motory | 4 ks Argus 140 k (řadový) | 4 ks RBVZ 150 k (řadový) | 4 ks Sunbeam 160 k (řadový) | 4 ks Sunbeam 150 k (řadový) | 4 ks Renault 220 k (řadový) |
| Počet vyrobených kusů | 7 | 30 | ? | ? | ? |
| Počet členů posádky | 5 | 5-6 | 5-7 | 5-7 | 6-8 |
| Výzbroj | 2 kulomety 350 kg bomb | 4 kulomety 417 kg bomb | 6 kulometů 500 kg bomb | 4 kulomety 400 kg bomb | 5-8 kulometů 300−500 kg bomb |
| Zvláštní výbava | |||||
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |