Indus

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 30. 10. 2011, 16:04


Indus (tibetsky སེང་གེ་ཁ་འབབ, wylie Seng-ge kha-'abb, Sênggê Zangbo (Lví řeka), čínsky 印度河, pinyin Yìndù Hé, český přepis Jin-tu-che, urdsky دریائے سندھ, Daryā-e Sindhu, paňdžábsky سندھ, Sindhu, ਸਿੰਧੂ, Siñdhū, paštsky ّآباسن, Ābāsinn, sindhsky سنڌو, Sindhū, sanskrt सिन्धु नदी, Sindhu nadī, hindsky सिन्धु नदी, Sindhu nadī, persky حندو, Hindū, řecky Ινδός, Indos) je nejvýznamnější řekaPákistánu. Protéká Tibetskou autonomní oblastíČLR, Ladakemindickém státě Džammú a Kašmír přes pákistánskou část Kašmíru Gilgit-Baltistán a provincie Chajbar Paštúnchwá, Paňdžáb a Sindh. Řeka dala jméno dnešní Indii (přes řecké Sinthos a latinské Sindus). Před rozdělením Britské Indie na Pákistán a Indii v roce 1947 byla po Ganze druhou nejvýznamnější řekou této britské kolonie – z hlediska geografického, kulturního i obchodního. Je 3 180 km dlouhá.[1] Povodí má rozlohu 980 000 km².

Obsah

Průběh toku

Indus pramení v Transhimálaji nedaleko od posvátné hory Kailás (asi 12 km severozápadním směrem) v nadmořské výšce 5 600 m. Tibeťané této řece říkají Sênggê Zangbo. Pod názvem Sindhu je znám až na indicko-pákistánském území, nicméně v západní literatuře je právě Sênggê Zangbo ztotožňována s Indem. Krátce po soutoku s Garem řeka vstupuje do Kašmíru, resp. Ladaku, protéká severozápadním směrem dnem hluboké tektonické doliny a vytváří zde mnohé skalní soutěsky a kaňony. Nejdivočejší z nich je 20 km dlouhý kaňon RonduBaltistánu. Pod ústím Gilgitu se řeka obrací na jihozápad a západně od Nanga Parbatu odděluje západní Himálaj od pohoří Karákoram a Hindúkuš. Na středním toku protéká pahorkatinou a přijímá velký přítok Kábul, který se Indu téměř vyrovná vodnatostí. Níže řeka protéká Kalabagskou soutěskou mezi výběžky Sulejmanových hor a Solného hřbetu. Poté vtéká do Indoganžské roviny. Teče jižním směrem po dně široké doliny téměř po celé délce Pákistánu planinami Pandžábu a Sindhu, kde se jeho tok zpomaluje a rozlévá na řadu ramen a průtoků. Pod posledním velkým přítokem řekou Paňdžáb šířka koryta vzrůstá ze 400 až 500 m na 1 až 2 km. V době záplav dosahuje 5 až 7 km a u města Deraismailchán 20 až 22 km. Koryto je obklopeno hrázemi, které chrání okolní území před povodněmi. Na dolním toku řeka protíná západní okraj pouště Thár. Pod Hajdarábádem začíná zhruba 8 000 km² rozlehlá nesplavná říční delta, ve které se řeka dělí na 11 základních ramen. Ústí jihovýchodně od Karáčí do Arabského moře.

Přítoky

Vodní stav

V horách jsou zdrojem vody především tající sníh a ledovce, zatímco ve zbývající části povodí jsou to monzunové deště. Vysoký vodní stav je po celé jaro a léto od března do září. Hladina stoupá o 10 až 15 m na horním toku a o 5 až 7 m na dolním toku. Průměrný průtok u Hajdarábádu činí 3 850 m³/s. V nejvodnatějších letech byly zaznamenány průtoky až 30 000 m³/s. V suchých obdobích někdy na dolním toku zcela vysychá. Každoročně řeka přinese 450 Mt nánosů. Indus je jedna z mála řek, na které vzniká přílivová vlna (slapová, ne tzv. tsunami).

Využití

V povodí Indu je zavlažováno 110 000 km² převážně v Paňdžábu a v deltě. Bylo vybudováno 14 nevelkých přehrada, z nichž Sukkurská přehrada u města Sukkur s pomocí podpůrných systémů zavlažuje přibližně 17 000 km². Celková délka zavlažovacích kanálů je 65 000 km. Za běžného stavu vody je řeka splavná od ústí ke městu Deraismailchán. Menší lodě s malým ponorem plují výše až do města Attok u ústí řeky Kábul.

Historie osídlení

V údolí řeky vznikla ve starověku významná lidská civilizace s jedněmi z nejstarších sídlišť. Tato civilizace je vedle mezopotámské, egyptské a čínské jedna ze čtyř starověkých civilizací. Významná města v údolí, jako například Harappa a Mohenjo Daro, patřila k největším sídlištím starověku období kolem roku 3 000 let př. n. l..

Související články

Poznámky

  1. Údaje o celkové délce toku se rozcházejí v rozmezí 2 900 až 3 200 km.

Literatura

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Indus
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Indus