Jak básníci přicházejí o iluze

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 25. 6. 2014, 10:37

Jak básníci přicházejí o iluze je česká komedie z roku 1984, druhý díl „básnické pentalogie“ režiséra Dušana Kleina na námět Ladislava Pecháčka (Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí o iluze, Jak básníkům chutná život, Konec básníků v Čechách, Jak básníci neztrácejí naději). Hlavní role ztvárnili Pavel Kříž, David Matásek, Adriana Tarábková a Míla Myslíková.

Děj filmu

Varování: Článek nebo jeho část vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.

Bývalí spolužáci z gymnázia a kamarádi Štěpán Šafránek a Kendy odjíždějí studovat do Prahy: Štěpán medicínu na Karlovu univerzitu, Kendy režii na FAMU. Zatímco budoucí filmař Kendy studuje zřejmě bez problémů, Štěpán propadá pesimismu z množství informací, které se má naučit, především v anatomii, a obává se, že neprojde do druhého ročníku. Při studiu si navíc musí přivydělávat brigádami, protože s penězi od maminky nevyjde. Při brigádě v nemocnici se zamiluje do studentky střední zdravotní školy „Jeskyňky“ (Adriana Tarábková), o kterou má však zájem i dr. Fast (Jiří Štěpnička). Touha dokázat, že není o nic horší než dr. Fast, Štěpána motivuje k tomu, že se anatomii naučí na výbornou. Při odjezdu na prázdniny jej však čeká zklamání: Jeskyňka odjíždí se svým nastávajícím – dr. Fastem.

Ve druhém dílu básnické pentalogie se objevují nové zajímavé postavy: kolegové-studenti: černoch „Mireček“ (Joseph Dielle), šprt Honza (Karel Roden), Moravák Venoš (Václav Svoboda) a erotomanka Vendulka „Utěšitelka“ (Eva Jeníčková), kteří se krátce objeví i v následujícím filmu Jak básníkům chutná život. Na Štěpána si zasedne vyučující anatomie doc. Sejkora (Jan Přeučil) a „zaručené“ rady, jak se snadněji učit, mu prodává podnikavý student Masařík (Akram Staněk).

Zajímavosti

Bronštejnova metoda

Ve filmu se v epizodní roli doc. Zajíce objevuje i Zdeněk Svěrák, který přednáší v semináři o správném uspořádání předmětů na ploše stolu. Mimo jiné popisuje Bronštejnovu metodu logického rozmístění různých předmětů na různých místech. Jejím zakladatelem byl (fiktivní) vědec Enrich Bronštejn (1904–1969), který se narodil v Berlíně, kde studoval fyziku a matematiku a později se stal profesorem místní university.

Bronštejnova metoda se dá popsat např. podle umístění předmětů na pracovním stole. Pracovní stůl tvoří deset jednotlivých sektorů (jsou označeny A1, A2, A3, B1, B2, B3, C1, C2, C3 a D1) o stejné délce a šířce. Vždy záleží na tom, jak bude stůl velikostně řešen. V každém z těchto sektorů se nachází určitý předmět, který se však nesmí materiálově lišit od druhého předmětu, který je ve stejném sektoru.

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii