Komín

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 15. 12. 2014, 08:49

Komín elektrárny Prunéřov I

Komín je obvykle svislá stavba (či konstrukce) sloužící obvykle pro odvod spalin.

Historie

Nejstarším zařízením sloužícím k odvodu kouře ven z domu (respektive jizby) byl tzv. dymník odvádějící kouř do podkrovního prostoru. Kolem 15. století se pak objevují komíny sahající až nad samotnou střechu a odvádějící tak kouř zcela mimo dům. První komíny byly dřevěné či hlinitodřevěné, v průběhu 17. a 18. století se hlavně pod tlakem protipožárních předpisů přecházelo na komíny zděné. Jejich průduchy už byly svedeny až k zemi a využívaly tak k odvodu kouře umělého tahu.

Funkce komínu

Komín je v největší míře využíván k odvádění spalin z objektů. Napojují se tedy na něj kamna, pece, krby nebo kotle, u kterých funguje jako jednoduché vzduchové čerpadlo, zajišťující odvod spalin z topeniště. Horké spaliny v komíně mají nižší hustotu než vzduch okolo, stoupají proto komínem vzhůru a na jejich místo je nasáván čerstvý vzduch. Tlaku, který žene vzduch komínem, se říká tah komína. Tah komína je závislý na jeho výšce a poměru vnitřního průměru k objemu spalin. Proto jsou v průmyslových provozech stavěny vysoké komíny.

Výška komínové hlavy (nadstřešní část komína) je definována státní normou. Platí, že komín do dvou metrů od hřebene střechy musí přesahovat tečnu vedenou hřebenem střechy o 650 mm.

Komín může také sloužit jako součást ventilace budovy. Tah je vyvozován vzduchem ohřátým uvnitř budovy.

V případě, že je nemožné stavět vysoký komín, nebo má komín odvádět studené plyny, jsou montována zařízení pro umělý tah. Příkladem může být dyšna parních lokomotiv nebo ventilátor.

Základní části komínu

• komínový průduch - průchocí část komínu, může mít čtvercový, obdélníkový či kruhový průřez
• komínový plášť - vnější vrstva komínu
• sopouch - trouba propojující spotřebič s komínem
• vymetací otvor - zřizuje se na půdách jestliže nelze vymetat komín z lávky na střeše
• vybírací otvor - zřizuje se v nejnižší části komína (z pravidla ve sklepě apod.), slouží k vybírání popílku a sazí
• komínová hlava - poslední část komínu nad střechou
• půdice

Rozdělení komínů

Zděný neomítnutý komín v Bukově

• podle konstrukčního uspořádání dělíme komíny na jednovrstvé - komínový průduch je obklopen komínovým pláštěm a na vícevrstvé - komínový průduch tvoří vložka a ta je obklopena izolační vrstvou a až potom je plášt.
• podle počtu průduchů dělíme komíny na jednotlivé - s jedním pruduchem a sdružené - s více průduchy, které mohou být ve více řadách.
• podle uspořádání průduchů komíny dělíme na průběžné - všechny průduchy mají půdice v nejnižším podlaží a podlažní - průduchy mají půdice v těch podlažích, kde jsou připojeny spotřebiče.
• podle připojování spotřebičů komíny dělíme na samostatné - spaliny se odvádí jedním průduchem z jednoho podlaží a společné - jedním průduchem se odvádí spaliny z více podlaží.
• podle průběhu podélné osy dělíme komíny na přímé - osa je svislá a nepřímé - osa průduchuse odklání od svislice.
• podle způsobu provedení dělíme na zděné - ze speciálních tvarovek dále pak na montované a jednolité.
• podle vztahu ke svislým konstrukcím dělíme na vestavěné, přistavěné a samostatně stojící.

Zajímavosti

• Milovníci lezení na komíny si říkají komínáři. Mají vlastní sdružení, pravidla a specifický slovník.^[1][2][3]
• Nejvyšší komín v Evropě se nachází ve Slovinsku jakožto součást tepelné elektrárny Trbovlje a měří 360 metrů. V České republice pak elektrárna Chvaletice (305 m), elektrárna Tušimice a elektrárna Prunéřov (300 m) a elektrárna Mělník-Horní Počáply (270 m). Nejvyšší komín na světě se nachází Ekibastuzu v Kazachstánu a měří 420 metrů.

Výjimečné tovární komíny v ČR

Jeden z nejpropracovanějších a nejhezčích továrních komínů se nachází v Dolní Smržovce, kde na konci 19. století byla vybudována přádelna firmy Johanna Priebsche zvaná Klášter (dnes firma SEBA T), kde název plně koresponduje s impozantní architektonickou kvalitou fasád a přilehlého komínu. Komín je vysoký 58 metrů, přičemž skoro polovinu výšky tvoří podstavec v několika úrovních, které se liší materiálovým řešením a použitými ornamenty. Na poslední osmibokou úroveň soklu nenásilně navazuje válcový dřík vyzděný ze žlutých radiálních cihel a na něm sedí mohutná ozdobná hlavice. Komín byl ještě v roce 2007 funkční, podnik ale není schopen konkurovat levným asijským dovozcům, Klášter se tedy zavírá a jeho osud je zatím nejasný.

10 km jižně od Smržovky, a to v Železném Brodě, byla v polovině 19. století u náhonu řeky Jizery vybudována přádelna bavlny továrníka Johanna Liebiega, která se stala největší svého druhu v regionu. V areálu se nacházejí dva vertikální skvosty – jeden komín z roku 1867 – 52 metrů, dodnes je funkční, druhý pravděpodobně z konce 19. století, který je zakonzervovaný, jeho hlava byla ubourána a současná výška tak činí 49 metrů. Na první pohled komíny upoutají především mohutnými podstavci, opět v několika úrovních oddělenými prolamovanými, bohatě profilovanými římsami a patinou svých cihel. Postavce jsou ve své podstatě čtvercové, ale v rozích jsou prolamovány a jsou v nich vyzděny malé niky. Dříky jsou oktagonální vyzděné z plných cihel a doplněné po výšce několika vystupujícími malými klenbami. Dnes zde sídlí firma HYBLER TEXTIL s.r.o.

V Aši poblíž centra začala ve 40. letech 19. století výstavba textilní továrny společníků Geipel & Jäger. Továrna se stavěla na etapy, pravděpodobně v 80. letech 19. století byla přistavěna přádelna a kotelna se svým 38 metrů vysokým komínem. Komín má nezvykle štíhlý vysoký podstavec na čtvercovém půdorysu z červených pálených plných cihel se žlutě omítanými nikami (tato kombinace materiálů a barev je v tomto kraji tradiční). Dřík kruhového profilu je vyzděný z plných cihel a je přerušen několika průběžnými římsami, komín zakončuje mohutná ozdobná hlava ve dvou úrovních. Poblíž se nachází ještě další dva architektonicky podobné komíny (neméně skvostné), pravděpodobně od téhož stavitele. Jeden z nich patřil k barevně z roku 1858 a v současné době panuje sám bez své továrny nad parkovištěm u dvou nákupních středisek a benzínové pumpy.

Na pražském Žižkově (část Parukářka) lze nalézt zbytky továrny na střelné zápalky a náboje pánů Selliera a Bellota z roku 1870, která je taktéž známa dle svého výrobního sortimentu jako Kapslovna. Čtyřicetimetrový komín má mohutný podstavec na čtvercové základně, na něj navazuje oktagonální dřík se zdobnou hlavou. Po původní továrně zbylo jen několik budov a komín, který je zakonzervovaný a ve výborném stavu. Zbylé původní stavby Kapslovny včetně komínu jsou neuctivě pohlceny okolní novou residenční zástavbou z roku 1998.

Jedním z nejstarších komínů v Praze a celé ČR vůbec je komín strojírny v Karlíně – tzv. Rustonky. 42 metrů vysoký oktagonální komín pochází z poloviny 19. století. Osmiboký podstavec zakončený římsou byl původně napůl odhalen venku ve štítu kotelny, po roce 1900 byl obklopen přístavbou, je tedy viditelný pouze dřík, který vyčnívá ze střechy a je spoutaný červenými stahovacími obručemi zakončený omítnutou hlavou. Areál je v roce 2007/2008 v demolici, povede tudy silniční průtah Rohanské nábřeží – Voctářova a na zbylém území budou postaveny multifunkční budovy. Komín s kotelnou by měl zůstat jako připomínka tehdejší slavné historie známé pražské strojírny.

Na kraji Blanska se při řece Svitavě nachází poslední zachovaná železárenská huť z 19. století. Klamova huť byla vystavěna v roce 1855 a svým vzhledem připomíná spíše hrad, čemuž napomáhá především cihelný komín s ochozem, který je ukončený nástavcem a obojí je opatřeno historizujícím cimbuřím. Komín se tak řadí mezi českou raritu. Část objektu příslušející komínu je opravena a je v zřízena prodejní expozice umělecké litiny. Objekty jsou kulturní památkou.

Lokomotivní komín

Zvláštní kapitolu tvoří komín parních dopravních prostředků, speciálně parních lokomotiv. Lokomotivní parní kotel je konstruován pro vysoké plošné tepelné zatížení. Relativně malý lokomotivní parní kotel musí dodávat tepelný výkon až v řádech megawattů. Výška komína je přitom omezena průjezdným profilem. Zároveň je nutno zajistit, aby z relativně krátkého komína neodlétaly jiskry, které by mohly způsobit požár. Byla proto vyvinuta řada komínů, které tyto protichůdné požadavky splňovaly. Dostatečný průchod spalin nízkým komínem zajišťuje už od počátku vývoje parních lokomotiv dyšna. První komíny nízkých lokomotiv byly vysoké válce, nebo vzhůru se rozšiřující kužely. Pod komín se často montovalo síto pro zachycení sazí. Na konci 19. století bylo vyvinuto několik typů baňatých komínů.

Související články

• Komínáři
• Dýmník
• Komínový efekt

Reference

1. ↑ Seznam občanských sdružení [online]. Ministerstvo vnitra ČR, rev. 2009-4-7, [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.  
2. ↑ GURYČA, Richard. Komínáři: Praha je zdolána [online]. IDNES.cz, 2001-1-3, [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.  
3. ↑ STANOVY Svazu českých komínářů [online]. Svaz Českých Komínářů, [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.  

Externí odkazy

• Fotogalerie továrních komínů