Litografie

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 15. 12. 2014, 08:50

Negativ litografické desky a hotový výtisk

Litografický stroj

Kamenotisk (nebo také litografie - slovo pochází z řeckého slova lithos – kámen, grafein – psát) je tisková technika vynalezená roku 1798 Aloisem Senefelderem. Kamenotisk je metoda tisku především na hladké povrchy. Používá tiskové formy bez jakéhokoliv reliéfu, vystouplého či vyhloubeného. Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou na jedné výškové úrovni. Její podstatou je jemně vyhlazený kámen, druh vápence. Na jeho povrch se ručně mastnou tuší přenese kresba písma nebo obrazu. Namaštěná místa přijímají mastnou tiskovou barvu (dále jen TB), jsou to tedy místa tisknoucí. Místa netisknoucí se navlhčí vodou, aby barvu nepřijímala. Pórovitý kámen přijímá jak mastnotu, tak i vodu. Při výrobě tiskové formy (dále jen TF) se tedy využívá vzájemné odpudivosti mastnoty a vody. Vynálezcem je německy mluvící pražský rodák Alois Senefelder (vynález nazval jako „chemický tisk“). Kamenná deska bývá u velkých formátů i přes 10 cm tlustá a často se slepuje ze dvou druhů kamene. Strojové desky velkých formátů byly velmi těžké (např. u formátu 80 x 120 vážily přes 150 kg). Manipulace s nimi byla velice obtížná. Deska se zakládala pomocí vozíků na fundament kamenotiskových rychlolisů. Před každým naválením barvou a před tiskem se vždy kámen vlhčil. Po vybarvení TB následoval přímý tisk na papír. Proces vlhčení, navalování barvou a otisku na papír se ve stroji stále opakoval. Kresba musela být na kameni zrcadlově obrácená, nečitelná, podobně jako je tomu u knihtiskových forem.

Uplatňoval se ve 2. polovině 19. století jako ilustrační technika, která doplňovala knihtisk. Tiskové formy se zhotovovaly ručně, později (po objevení fotografie a světlocitlivých vrstev vhodných ke kopírování) vznikla fotolitografie. Ta umožnila vyrábět TF racionálněji fotomechanickou cestou. Tisk z kamene byl pomalý, manipulace s těžkými kamennými formami byla namáhavá, pokus dát kamenům válcovou formu neuspěl, a proto kamenotisk postupně vymizel a byla nahrazen produktivnější technikou ofsetovou. Dnes je tato technika využívána jako umělecká pro tisk grafických listů. V současnosti se litografie používá jako metoda úpravy povrchu polovodičů. Speciálním případem je imersní litografie, jejímž základem je odpuzování oleje a vody. Část povrchu média má za pomocí leptání kyselinami implementován do své struktury olej. Při tisku je povrch pokryt vodou, barva rozpustná v oleji přilne jen k leptaným částem.

Literatura

• Kneidl, Pravoslav: Senefelder a litografie 1796-1798. Dobruška, 1997. ISBN 80-902277-2-4.