Bristol Britannia

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 20. 8. 2015, 12:31

Bristol Type 175 Britannia
BOAC Britannia Model 312 na transatlantickém letu nad Manchesterem v roce 1962
Základní charakteristika
Určení	dopravní letoun
Výrobce	Bristol Aeroplane Company
Konstruktér
První let	16. srpna 1952
Zařazen	1957
Vyřazen
Výroba
Vyrobeno	85
Varianty
Uživatel	BOAC
	Royal Air Force ČSA

Bristol Britannia RAF v Bristolu v roce 1964

Bristol Britannia byl britský dopravní turbovrtulový letoun z 50. let 20. století. Počátky jeho vývoje spadají do konce 40. let, kdy byla požadována konstrukce letounu pro přepravu 32–48 pasažérů. První prototyp letounu vzlétl 16. srpna 1952, za řízením byl A. J. „Bill“ Pegg. Letoun byl postupně upravován, vznikaly další modifikace a v roce 1956 vznikla verze 300 (Series 300). První komerční let však stroj absolvoval až roku 1957. Celkem bylo vyrobeno 85 kusů všech verzí.

Historie

Dne 22. prosince se do letových zkoušek zapojil druhý prototyp G-ALRX (první mezitím již měl přes 200 letových hodin). Byly na něm již zapracovány všechny změny, které byly vyzkoušeny na G-ALBO (mj. úpravy v řízení výškovky, změna profilu vnějších částí křídla, instalace jiných koncových oblouků, nové motorové gondoly či montáž motorů Proteus 705). Také již vcelku odpovídal budoucímu sériovému provedení, bylo instalováno přetlakování trupu a klimatizace, kabina cestujících byla vybavena 90 sedadly. Ale již při 24. zkušebním letu, 4. února 1954, došlo k poruše reduktoru pravého vnitřního motoru. Následovalo přetočení odlehčeného motoru, destrukce turbíny a požár. Pegg s letounem provedl bravurní nouzové přistání na břicho v rozbahněném ústí řeky Severn, přitom byl požár motoru uhašen. Stroj přitom utrpěl poměrně malé škody, ale než se jej podařilo vyprostit byl při přílivu z části zaplaven slanou mořskou vodou, která konstrukci draku narušila do té míry, že musel být jako neopravitelný odepsán. Nadále již nelétající stroj později ve Filtonu sloužil jako učební pomůcka při seznamování a výcviku nových osádek Britannií. Poté byl i pvní prototyp dále upraven na úroveň odepsaného G-ALRX a dále na něm pokračovaly letové zkoušky (mj. i zkoušky provozu za vyšších okolních teplot, v tropickém klimatickém pásmu). První sériová Britannie (Series 102, G-ANBA, výr. číslo 12 902) byla zalétávána od 5. září 1954, ale prototyp i nadále sloužil k různým testům, mj. na něm bylo zkoušeno nové odmrazování vstupních kanálů k motorům, později také byl použit jako létající zkušebna — firma Bristol vyvíjela nové, výkonnější motory Orion, které měly pohánět pozdější verze stroje (ty se nakonec neuskutečnily, pouze v Kanadě byly vyráběny stroje vyvinuté na základě typu Britannia, na který Kanaďané zakoupili licenci; šlo vojenské stroje Canadair CL-28 Argus, poháněné pístovými motory Wright R-3350, a Canadair CL-44, vyráběné jako nákladní CL-44D a dopravní CL-44J, ty ale poháněly turbovrtulové motory Rolls-Royce Tyne). Právě při letových zkouškách Orionu posloužil první prototyp, který jej dostal na místo levého vnějšího motoru Proteus (na vývoj nakonec nenavázala sériová výroba, nešlo přitom ani tak o problémy technického či ekonomického rázu, ale vysloveně politického; firma Bristol přitom měla s uplatněním jména Orion vysloveně smůlu, poprvé bylo použito v polovině 40. let pro právě vyvíjený dvouhvězdicový zážehový šoupátkový osmnáctiválec, s očekávaným výkonem na úrovni 4000 hp, tedy 2982 kW, ale kvůli očekávané konkurenci lopatkových motorů byl vývoj zastaven ještě před dokončením prototypu tohoto motoru). Letoun definitivně dolétal v prosinci 1960 (to již měl na svém kontě přes 1800 letových hodin), kdy byl vyškrtnut z rejstříku — dne 30. prosince 1960 byl přelétnut z Filtonu na stanici RAF St. Athan (v té době měl vnitřní motory Proteus 705, pravý vnější Proteus 755 a jako levý vnější byl namontován prototyp motoru Bristol Orion), kde byl s evidenčním číslem 7708M používán jako nelétající učební pomůcka při výcviku pozemního personálu. V létě 1968 byl sešrotován.

Služba u ČSA

Dva letouny Britannia 318, pronajaté od kubánské společnosti Cubana de Aviación, užívaly od roku 1962 i Československé aerolinie, které s nimi létaly na Kubu. Jejich linka byla prvním leteckým spojením Kuby s Evropou a byla vedena přes irský Shannon a kanadský Gander. První Britannia (OK-MBA) patřila původně Eagle Airlines (G-APYY) a poté Cubaně (CU-T668). Do služby u ČSA vstoupila 3. února 1962 v barevném provedení ČSA, ale už 28. února 1963 byla vrácena původnímu uživateli. Druhá Britannia (OK-MBB), původně stroj Cubany s registrací CU-T671, na lince létala ve zbarvení Cubany s československými doplňky od 7. května 1962 až do května 1969, poté byla na lince nahrazena typem Iljušin Il-62.^[1]

Součástí dohody mezi ČSA a Cubanou bylo i provádění větších prohlídek Britannií na Kubě. V případě, že se prohlídka protáhla, poskytovala kubánská strana pro linku Havana-Praha své letadlo. To vedlo k tomu, že posádky ČSA ve skutečnosti létaly se třemi Britanniemi, pravidelně dvěma registrovanými v československém rejstříku a občas se třetí registrovanou na Kubě. Mimo pravidelné linky do Havany provedly Britannie ČSA i několik zvláštních letů do Mexika.^[2]

Bristol Britannia u RAF

Prototyp vojenské transportní verze byl zalétán v prosinci 1958. Britské vojenské letectvo odebralo dvacet kusů verze Series 253 pod označením Britannia C Mk.1, poháněné motory Proteus 255, což byla vojenská verze motoru Proteus 765 se vstřikem vody. Byly zařazeny k 99. a 511. squadroně RAF a poslední kus britské letectvo převzalo v prosinci 1960 (XM497). Tři letouny Series 252 mělo vojenské označení Britannia C Mk.2, stroje měly zesílenou podlahu a rozměrná nákladová vrata. Velitelství Transport Command dva letouny převzalo na jaře 1959 (výrobní číslo 13 451, sériové číslo XN398-původně s civilní registrací G-APPF a 13 452, XN404, G-APPG). V říjnu byl dodán C Mk.2 výrobního čísla 13 450 se sériovým číslem XN392 s původní civilní registrací G-APPE.

U RAF sloužily k výcviku posádek.

Technické údaje

Cubana de Aviacion Britannia 318 v Limě v Peru (1972)

Britannia 102

• Počet cestujících: 61-90 (podle uspořádání kabiny)
• Rozpětí křídla: 43,36 m
• Délka: 34,75 m
• Nosná plocha: 192,70 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 39 916 kg
• Vzletová hmotnost: 70 307 kg
• Max. rychlost: 623 km/h
• Cestovní rychlost: 571 km/h
• Dostup: 10 058 m
• Dolet: 4 425 až 7 371 km
• Pohon: 4 x turbovrtulový motor Bristol Proteus 705
• Výkon motoru: 2 908 kW

Britannia 302

• Počet cestujících: 73-139 (podle uspořádání kabiny)
• Rozpětí křídla: 43,36 m
• Délka: 37,87 m
• Výška: 11,43 m
• Nosná plocha: 192,70 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 41 957 kg
• Vzletová hmotnost: 83 915 kg
• Max. rychlost: 639 km/h
• Cestovní rychlost: 575 km/h
• Dostup: 10 515 m
• Dolet: 5 625 až 7 145 km
• Pohon: 4 x turbovrtulový motor Bristol Proteus 755
• Výkon motoru: 3 072 kW

Britannia 312

• Počet cestujících: 82-139 (podle uspořádání kabiny)
• Rozpětí křídla: 43,36 m
• Délka: 37,87 m
• Výška: 11,43 m
• Nosná plocha: 192,70 m²
• Vzletová hmotnost: 83 915 kg
• Max. rychlost: 652 km/h
• Cestovní rychlost: 575 km/h
• Dostup: 10 668 m
• Dolet: 6 872 až 8 578 km
• Pohon: 4 x turbovrtulový motor Bristol Proteus 765
• Výkon motoru: 3 315 kW

YouTube

Ostatní uživatelé

• Argentina, Belgie, Burundi, Československo, Ghana, Indonésie, Irsko, Izrael, Kanada, Keňa, Kuba, Libérie, Mexiko, Spojené arabské emiráty, Španělsko, Švýcarsko, Zair

Reference

1. ↑ ČSA čtenářům L+K: Bristol Britannia BB-318. Letectví a kosmonautika, 1995, roč. LXXI, čís. 9.  
2. ↑ HUTZ, Jan; CVRKAL, Milan. Letecká doprava v Československu 1945 až 1992. Letectví a kosmonautika, 1995, roč. LXXI, čís. 19, s. 45.