Bell XFL Airabonita
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
|||
| Řádka 8: | Řádka 8: | ||
|první let = [[3. květen|3. května]] [[1940 v letectví|1940]] | |první let = [[3. květen|3. května]] [[1940 v letectví|1940]] | ||
|vyrobeno kusů = 1 | |vyrobeno kusů = 1 | ||
| - | |hlavní uživatel = [[Námořnictvo Spojených států|US Navy]] | + | |hlavní uživatel = [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] |
|více uživatelů = | |více uživatelů = | ||
}} | }} | ||
| - | '''Bell XFL Airabonita''' bylo prototyp palubního [[Stíhačka|stíhacího letounu]], vyvinutého firmou [[Bell Aircraft Corporation|Bell]] pro [[Námořnictvo Spojených států|US Navy]]. Typ měl podobnou konstrukci jako před ním vyvíjený typ [[Bell P-39 Airacobra]]. Airabonita se na první pohled lišila jen v tom, že měla záďový [[podvozek]], na rozdíl od příďového podvozku u typu P-39. Základní koncepce jinak byla totožná. Jednalo se o stroj s motorem uloženým v těžišti letounu a dálkovým pohonem vrtule v přídi stroje. První a jediný prototyp '''XFL-1''' poprvé vzlétl [[3. květen|3. května]] [[1940 v letectví|1940]]. | + | '''Bell XFL Airabonita''' bylo prototyp palubního [[Stíhačka|stíhacího letounu]], vyvinutého firmou [[Bell Aircraft Corporation|Bell]] pro [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]. Typ měl podobnou konstrukci jako před ním vyvíjený typ [[Bell P-39 Airacobra]]. Airabonita se na první pohled lišila jen v tom, že měla záďový [[podvozek]], na rozdíl od příďového podvozku u typu P-39. Základní koncepce jinak byla totožná. Jednalo se o stroj s motorem uloženým v těžišti letounu a dálkovým pohonem vrtule v přídi stroje. První a jediný prototyp '''XFL-1''' poprvé vzlétl [[3. květen|3. května]] [[1940 v letectví|1940]]. |
Airabonitu poháněl vidlicový kapalinou chlazený dvanáctiválcový motor [[Allison V-1710|Allison XV-1710-6]]. Ten se stejně jako u typu P-39 nacházel uprostřed trupu, za kabinou pilota a poháněl třílistou [[Vrtule|vrtuli]] spojovacím hřídelem. Vyzbrojen měl být [[kanón|kanónem]] ráže 37 mm, nebo [[kulomet]]em ráže 12,7 mm, který by střílel dutým vrtulovým hřídelem a dvěma synchronizovanými 7,62 mm kulomety v přídi. | Airabonitu poháněl vidlicový kapalinou chlazený dvanáctiválcový motor [[Allison V-1710|Allison XV-1710-6]]. Ten se stejně jako u typu P-39 nacházel uprostřed trupu, za kabinou pilota a poháněl třílistou [[Vrtule|vrtuli]] spojovacím hřídelem. Vyzbrojen měl být [[kanón|kanónem]] ráže 37 mm, nebo [[kulomet]]em ráže 12,7 mm, který by střílel dutým vrtulovým hřídelem a dvěma synchronizovanými 7,62 mm kulomety v přídi. | ||
Aktuální verze z 1. 10. 2015, 22:03
| Bell XFL Airabonita | ||
| ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | prototyp palubního stíhacího letounu | |
| Výrobce | Bell Aircraft Corporation | |
| Konstruktér | ||
| První let | 3. května 1940 | |
| Zařazen | ||
| Vyřazen | ||
| Výroba | ||
| Vyrobeno | 1 | |
| Varianty | ||
| Uživatel | US Navy | |
Bell XFL Airabonita bylo prototyp palubního stíhacího letounu, vyvinutého firmou Bell pro US Navy. Typ měl podobnou konstrukci jako před ním vyvíjený typ Bell P-39 Airacobra. Airabonita se na první pohled lišila jen v tom, že měla záďový podvozek, na rozdíl od příďového podvozku u typu P-39. Základní koncepce jinak byla totožná. Jednalo se o stroj s motorem uloženým v těžišti letounu a dálkovým pohonem vrtule v přídi stroje. První a jediný prototyp XFL-1 poprvé vzlétl 3. května 1940.
Airabonitu poháněl vidlicový kapalinou chlazený dvanáctiválcový motor Allison XV-1710-6. Ten se stejně jako u typu P-39 nacházel uprostřed trupu, za kabinou pilota a poháněl třílistou vrtuli spojovacím hřídelem. Vyzbrojen měl být kanónem ráže 37 mm, nebo kulometem ráže 12,7 mm, který by střílel dutým vrtulovým hřídelem a dvěma synchronizovanými 7,62 mm kulomety v přídi.
Kvůli problémům s pohonnou jednotkou se opozdilo předání Airabonity americkému námořnictvu ke zkouškám až do února 1941. Z testů byl prototyp v prosinci 1941 vrácen firmě Bell k úpravám, ale než byly dokončeny, rozhodlo se americké námořnictvo, že Airabonita není vhodná pro další vývoj a program ukončilo.
Americké námořnictvo dalo přednost výrazně výkonnějšímu a perspektivnějšímu letounu Vought F4U Corsair.
Obsah |
Hlavní technické údaje
- Osádka: 1 muž (pilot)
- Rozpětí: 10,67 m
- Délka: 9,07 m
- Výška: 3,89 m
- Nosná plocha: 21,55 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 2 341 kg
- Vzletová hmotnost: 3 017 kg
- Max. vzletová hmotnost: 3 271 kg
- Maximální rychlost: 541 km/h ve výšce 3048 m
- Dostup (operační): 9 421 m
- Dolet: 1725 km
- Stoupavost: 13,4 m/s
- Plošné zatížení: 140 kg/m²
Pohonná jednotka
- 1× vidlicový, kapalinou chlazený dvanáctiválec Allison XV-1710-6
- Výkon motoru: 1150 hp (857,5 kW)
Výzbroj
- 2× 7,62mm synchronizovaný kulomet v trupu
- 1× 12,7mm nesynchronizovaný kulomet, nebo 37 mm nesynchronizovaný kanón v ose vrtule
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |