Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

SOMUA S-35

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 30. 8. 2013, 07:59; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tank SOMUA S-35
Char 1935 S Somua 1.jpg
Tank SOMUA S-35
Základní charakteristika
Posádka 3
Délka 5,38 m
Výška 2,62 m
Šířka 2,12 m
Hmotnost 19,5 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 20 - 55 mm
Hlavní zbraň Kanón Puteaux SA-35 (47 mm)
Sekundární zbraň 1x kulomet FM 24/29 (7,5 mm)
Pohon a pohyb
Pohon SOMUA
190 hp
Odpružení
Poměr výkonu 9,4 hp/t
Dojezd 257 km

Francouzský tank SOMUA (Société d'Outillage Mécanique et d'Usinage d'Artillerie) S-35 byl moderním strojem, jehož vývoj začal již roku 1934. Jeho sériová výroba začala již roku 1935. Jednalo se tank, který byl vyráběn z odlévaných částí, čímž svým způsobem předběhl i nejznámější sovětský tank T-34.

Tank SOMUA měl poměrně silné pancéřování, přičemž měl kvalitní motor o výkonu 190 hp, který zajišťoval jeho vynikající mobilitu. Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, devíti pojezdových kol, hnacího kola vzadu a dvou napínacích kladek. Prvních osm pojezdových kol bylo po dvou uloženo ve vozících, které byly po dvojicích společně vypruženy listovými pery. Poslední pár pojezdových kol byl zavěšen individuálně. Podvozek byl chráněn pancéřovými pláty. Ve věži tanku byl osazen kanón SA-35 ráže 47 mm spolu s koaxiálním kulometem Chatellerault ráže 7,5mm. Velitel měl k dispozici malou kopuli s průzory. Do roku 1940 bylo vyrobeno cca 500 tanků S-35, z toho polovina byla odeslána do služby ve francouzských koloniích.

Tanky Somua bojovaly roku 1940 proti německým vojskům, avšak ani ony nedokázaly zabránit kapitulaci Francie. Němci je pokládali za nejlepší francouzské stroje, proto byly zařazeny do výzbroje Wehrmachtu pod označením PzKpfw 35-S 739(f). Tanky Somua se účastnily bojů na vedlejších frontách, v Sovětském svazu byly nasazeny proti partyzánům. Některé stroje byly dodány do Itálie a Chorvatska. Na západní frontě se účastnily bojů po spojenecké invazi roku 1944 (samozřejmě na straně Německa).

Externí odkazy