Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 7. 7. 2014, 11:51; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Jevtušenko s americkým prezidentem Richardem Nixonem v roce 1972

Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko, rusky: Евгений Александрович Евтушенко, ukrajinsky: Євген Олександрович Євтушенко, (* 18. července 1933, Nižněudinsk, Irkutská oblast) je ruský básník, scenárista a režisér ukrajinského původu. Nejprve působil jako mluvčí sovětské mládeže, což vedlo k tomu, že směl cestovat i do kapitalistické ciziny. (O toto privilegium přišel roku 1963.)

Roku 1974 se zastával tehdy vězněného literáta A. Solženicyna. Po pádu komunistické diktatury byl viceprezidentem ruského PEN klubu a člen American Academy Of Arts And Sciences.

Podílel se na výstavbě pomníku pro oběti komunismu naproti sídlu bývalé KGB.

Obsah

Život

Je významným básníkem, prozaikem, filmařem a publicistou. Do roku 1944 žil s rodiči (otcem geologem, matkou zpěvačkou) na Sibiři. V roce 1948 se zúčastnil s otcem geologické expedice v Kazachstánu. Po dobu studií na Literárním institutu mu vyšla básnická sbírka Rozvědčíci budoucnosti (Razvedčiki buduščego, 1952) a autobiografická poéma Stanice zima (Stancija zima, 1953). Popularitu si získal jako básník věnující se aktuálním tématům a spolu s Roždestvenským a [[Andrej Andrejevič Vozněsenskij|Voznesenským]] tvořili proud „nové poezie“.

Jevtušenko se aktivně zúčastňoval veřejného a politického života, protestoval proti vstupu vojsk varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 i proti nucené emigraci Solženicyna. Vystupoval proti cenzuře komunismu, tři roky působil jako poslanec parlamentu. Je čestným členem Americké akademie umění a Evropské akademie věd a umění. Žije střídavě v Moskvě, Tuzle a Oklahomě.

Dílo

Jeho počáteční tvorba je ovlivněna jeho komunistickým přesvědčením, později se postavil na nekomunistickou a protikomunistickou stranu. Některé jeho básně se staly velmi známými (lze o nich říci, že byly velmi protistalinské) – jedná se např o básně: Monolog beatniků, (zde dokonce použil větu „Ze spasitele je náhle vrah“). Sbírky:

  • Silnice entuziastů, 1955
  • Slib, 1956
  • Neumírej před smrtí, ISBN 80-902291-0-7
  • Dlouhé volání
  • Něha
  • Propast
  • Tanky jedou Prahou
  • Bulatova píseň

Režie:

  • Mateřská škola

Související články

Externí odkazy