Český přepis čínštiny
Z Multimediaexpo.cz
Český přepis čínštiny je metoda, jak přepsat text z čínských znaků do latinky, aby v rámci možností přibližoval jejich mandarínskou výslovnost čtenářům zvyklým na český pravopis. Vytvořil ho v roce 1951 významný český sinolog prof. Oldřich Švarný. Dodnes jde o metodu, které Pravidla českého pravopisu dávají přednost při přepisu čínských vlastních jmen v českých textech. Protože ve zbytku světa se mezitím ustálila (a stala mezinárodním standardem podle ISO) metoda zvaná hanyu pinyin, je Česko jednou z mála zemí, která tento standard nedodržuje. To však platí v běžných, např. novinářských textech. V akademické sféře, ale i třeba v mapách, se i v Česku prosadil pinyin.
Nespornou výhodou Švarného přepisu je, že umožňuje běžnému češtiny znalému čtenáři vyslovit čínský výraz alespoň přibližně správně, zatímco u pinyinu by si pravděpodobně nevěděl rady s některými písmeny, jejichž výslovnost se od češtiny hodně liší.
Výhoda pinyinu je — kromě jednotnosti vyplývající z toho, že jde o mezinárodní standard — paradoxně také ve výslovnosti. Umožňuje totiž zaznamenat i tóny, které u jinak stejně znějící slabiky naprosto změní význam.
Obsah |
Iniciály
Čínská slabika se tradičně dělí na iniciální souhlásku nebo polosamohlásku a na finálu (viz níže). Následuje převodní tabulka iniciál mezi pinyinem a Švarného přepisem. Iniciály jsou v tabulce uvedené v tradičním čínském pořadí.
Pinyin | Švarný | Výslovnost |
b | p | polozněle mezi p a b |
p | pch | p s přídechem |
m | m | m |
f | f | f |
d | t | polozněle mezi t a d |
t | tch | t s přídechem |
n | n | n |
l | l | l |
g | k | polozněle mezi k a g |
k | kch | k s přídechem |
h | ch | polozněle mezi h a ch |
j | ť | polozněle (mezi ť a ď), s neplným závěrem |
q | čch | velmi měkce (mezi č a ť) a s přídechem |
x | s | velmi měkce (mezi š a s) |
zh | č | polozněle mezi č a dž |
ch | čch | č s přídechem |
sh | š | š |
r | ž | obtížný zvuk mezi ž a r (ř) |
z | c | polozněle mezi c a dz |
c | cch | c s přídechem |
s | s | s |
w | w | jako v angličtině, tj. wen čti jako [uen] bez rázu na začátku |
y | j | j |
Poznámky:
- ť se píše s háčkem i před měkkým i, např. ťin = zlato
- pinyinové x se vyslovuje měkčeji než s, ale českým přepisem se tato informace neztrácí, protože ji lze jednoznačně zjistit z následující finály: pinyin xi, xu = Švarného si, sü; pinyin si, su = Švarného s', su
- pinyinové q se vyslovuje měkčeji než ch, ale českým přepisem se tato informace neztrácí, protože ji lze jednoznačně zjistit z následující finály: pinyin qi, qu = Švarného čchi, čchü; pinyin chi, chu = Švarného čch', čchu
Finály
Pinyin po iniciále | Pinyin samostatně | Švarný po iniciále | Švarný samostatně | Výslovnost a poznámky |
-a | a | -a | a | |
-o | o | -o | o | |
-e | e | -e | e | mezi e a o |
-r | er | -r | er | jedna hláska; jako e, zvednout hrot jazyka k měkkému patru |
-i | yi | -i | i | |
-i | -' | po z/c, c/cch, s/s, zh/č, ch/čch, sh/š, r/ž se vyslovuje tak, že při artikulaci iniciály se jazyk mírně oddálí od patra | ||
-u | wu | -u | wu | |
-ü | yu | -ü | jü | |
-ai | ai | -aj | aj | |
-ei | ei | -ej | ej | |
-ao | ao | -ao | ao | |
-ou | ou | -ou | ou | |
-an | an | -an | an | |
-en | en | -en | en | |
-ang | ang | -ang | ang | |
-eng | eng | -eng | eng | |
-ong | weng | -ung | weng | |
-ia | ya | -ia | ja | |
-iao | yao | -iao | jao | |
-ie | ye | -ie | jie | |
-iu | you | -iou | jou | |
-ian | yan | -ien | jen | |
-iang | yang | -iang | jang | |
-ing | ying | -ing | jing | |
-iong | yong | -iung | jung | |
-ua | wa | -ua | wa | |
-uo | wo | -uo | wo | |
-uai | wai | -uaj | waj | |
-ui | wei | -uej | wej | |
-uan | wan | -uan | wan | |
-un | wen | -un | wen | |
-uang | wang | -uang | wang | |
-üe | yue | -üe | jüe | |
-üan | yuan | -üan | jüan | |
-ün | yun | -ün | jün |
Poznámky
- ü se vyslovuje jako v němčině, tedy mezi u a y. Na rozdíl od pinyinu, kde si musíme pamatovat, že po x, q, j a y se u čte vždy ü, ve Švarného přepisu se ü píše vždy s přehláskou.
- koncové ng je jedna hláska, jako n v českém slově banka
- koncové n a ng částečně splývají s předchozí samohláskou a vytvářejí z ní nosovku
Reference
- Jaromír Vochala: Stručný čínsko-český a česko-čínský slovník. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1997. ISBN 80-04-26089-6
- Vladimír Liščák (ed.): Transkripce čínštiny (I. Sborník příspěvků; II. Tabulky a návody). Česko-čínská společnost, Praha 1999, 260 pp.
- Hana Třísková (ed.): Transkripce čínštiny. Praha, Česko-čínská společnost 1999. Díl I. - sborník statí, 104 s. Díl II. - tabulky a návody, 133 s. http://www.orient.cas.cz/odd/ova/trisk/kn1.htm
- http://www.ccspol.org/Fenix_1_2006/Fenix_1_2006.pdf
- http://www.libri.cz/databaze/orient/search.php?name=%A9varn%FD
Externí odkazy
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |