Cukrová řepa

Z Multimediaexpo.cz


Cukrová řepa (Beta vulgaris var. altissima) je dvouletá zemědělská plodina z čeledi amarantovitých[1]. Pěstuje se jeden rok, je řazená mezi okopaniny. Převážná část sklízené masy (cca 80%) je ukryta pod zemí ve formě zásobního kořenu, tzv. bulvy. Listy vyrůstající z bulvy se nazývají chrást. Při sklizni se v moderních technologiích chrást rozřeže a rozmete do plochy na půdu. Sklizené bulvy jsou využívány v cukrovarnickém průmyslu, pro výrobu lihu a nyní již omezeně jako krmivo pro hospodářská zvířata.

Historie

Cukrová řepa byla pěstována jako krmivo již od antických dob. Její použití pro výrobu cukru však bylo objeveno relativně nedávno. Roku 1590 poprvé extrahoval francouzský botanik Olivier de Serres z kořene cukrové řepy sladký sirup. Jeho postup však nenašel praktické uplatnění. Jako další se extrakcí cukru zabýval pruský chemik Andreas Sigismund Marggraf, který k extrakci cukru použil alkohol. Ani jeho postup však nebyl využit k průmyslové produkci. Jeden z Marggrafových bývalých studentů Franz Karl Achard se začal věnovat šlechtění cukrové řepy a pomocí selektivního křížení se mu podařilo dosáhnout obsahu 5-6% sacharosy. První cukrovar na výrobu cukru z řepy byl otevřen pod patronací Fridricha Viléma III. Pruského ve Slezsku. Za napoleonských válek došlo k obrovskému rozvoji cukrovarnictví, neboť britské námořnictvo zavedlo námořní blokádu Francie a tím byl znemožněn dovoz cukru z Karibiku. Na konci války bylo v Evropě již na tři sta cukrovarů. Ve Spojených státech amerických byl první cukrovar na řepu otevřen roku 1838.

Reference

  1. www.mobot.org